Dubnové vydání

Se začátkem měsíce je tu další online číslo měsíčníku Gramotní. Věnujeme se v něm myšlenkovým mapám, v rozhovoru s Martinou Simonidesovou se ptáme na stav grafomotorických dovedností. A máme pro vás samozřejmě inspiraci z oblasti vzdělání a tipy na pomůcky do školy i na doma.

Dubnové číslo si můžete prolistovat zde: nebo stáhnout jako .pdf.

Příjemné čtení.

zdroj: Tereza Veselá photo

Březnové číslo ke stažení

Se začátkem března je tu nové vydání měsíčníku Gramotní. Můžete se těšit třeba na článek o introvertních dětech ve třídě, na rozhovor se socioložkou Lucií Jarkovskou o citlivé genderové výuce a moderní sexuální výchově a další. Prolistovat březnové vydání můžete zde, níže i ke stažení jako.pdf. Doufáme, že vás aktuální obsah zaujme.

Foto: Freepik.com

Inspirace ze Singapuru: Hodiny chovatelství naučí děti soucitu


Stále častěji se mluví o nutnosti kultivovat v dětech soucit a empatii. V Singapuru se rozhodli na to jít skrze domácí mazlíčky. Tamní asociace veterinářů vypracovala ve spolupráci s ministerstvem školství a Agenturou preprimární a primární péče nový vzdělávací program. Program zahrnující teoretickou výuku ve školách, ale i výlety do chovatelského centra je určen pro předškoláky a děti z prvního stupně základních škol a bude součástí kurikula. Učební pomůcky k výuce péče o zvířata, o jejich chování a interakci s lidmi zahrnují pracovní listy, videa, prezentace, obrázkové knížky a 3D modely. Školky a školy je „nafasují“ na jaře 2021. Praktické zkušenosti a dovednosti děti získají během exkurzí na chovnou stanici, kde si budou moci pohrát s křečky, činčilami a králíky.

zdroj: Freepik.com

Inspirace z Angle: Doučování zdarma pro žáky z chudých rodin


Největší dopad mělo uzavření škol na žáky ze socioekonomicky slabých rodin. Anglická vláda proto schválila Národní doučovací program, který jim má pomoci dohnat učivo a vyrovnat rozdíly. Doučovací kurzy nepovedou kmenoví učitelé, školy si je budou muset nasmlouvat přes vybrané organizace sdružující na 15 tisíc PhD studentů, učitelů a dobrovolníků.

zdroj: Freepik.com

Proč? Je to levnější. „Program nevyžaduje pedagogickou kvalifikaci a kvalifikovaní učitelé, kteří se do něj přihlásí, dostanou zaplaceno výrazně méně, než by měli,“ kritizuje předák učitelských odborů Andrew Morris. Sami učitelé zase poukazují na to, že se cílené doučování dostane jen zlomku potřebných žáků – 250 tisícům z 1,4 milionu dětí, které mají nárok na školní obědy zdarma. Navíc 700 tisíc anglických žáků nemá přístup k internetu a/nebo vhodné zařízení pro online výuku.

Americká zkušenost: Děti tu jsou často IT gramotnější, než rodiče

Silvia Sauvé žije ve státě Washington, kde byl koncem ledna 2020 diagnostikován vůbec první americký případ koronaviru. 13. března vláda zavřela obchody, úřady, restaurace i školy. Ty zůstávají zavřené i nadále, žáci a studenti se učí online. Mezi nimi i Silvina desetiletá dcera a šestnáctiletý syn. Jak děti šest měsíců virtuální školy zvládají? Dostávají známky? Stěžují si američtí rodiče na domácí úkoly? A jaké další nerovnosti kromě IT vybavenosti tamní školy řeší?

autor: Iva Vokurková

Pracujete jako zdravotní sestra na covidové jednotce ARO kliniky ve městě Tacoma. Jak to u vás, co se koronaviru týče, teď vypadá?

Nejhorší to bylo na jaře, naše oddělení doslova praskalo ve švech po náporem covidových pacientů v těžkém stavu, ale od konce června, kdy jsme první nápor překonali, je už situace stabilní. Teď očekáváme, že s klasickou chřipkovou epidemií dorazí i třetí vlna covidu. Vzhledem k tomu, že u nás jsou opatření relativně striktní školy jsou už přes půl roku zavřené a celou dobu musíme ve vnitřních veřejných prostorech nosit rouškya hlavně konzistentní, naše vláda není populistická jako v jiných státech, odhaduju, že to nebude tak zlé. 

O epidemiologických opatřeních totiž v USA nerozhoduje centrálně federální vláda, ale každý stát si je vyhlašuje podle svého uvážení, že?

Ano, je to čistě na rozhodnutí státu a guvernérů. Stát Washington má zdaleka nejpřísnější kritéria, (podle The Washington Post přísnější než doporučení národní epidemiologické rady – pozn.red.). A zaplať pánbůh za to.

Foto: archiv Silvie Sauvé

Školy jsou zavřené od 13. března. Kdy by se mohly znovu otevřít?

Myslelo se, že na začátku školního roku, ale záhy bylo jasné, že to se nestane. Pak se uvažovalo o konci září. Teď už se mluví o lednu, ale taky že možná budou opatření platit celý školní rok. O žádných konkrétních datech už raději nikdo nemluví. 

A jak je to se školkami?

Ty jsou, myslím, otevřené v limitovaném módu. Pro školkové děti rodičů zdravotníků je stát zajistil zadarmo. Stejně jako hlídání pro žáky prvního stupně rodičů zdravotníků.

Jak si školy a učitelé s výukou online poradili? 

Ze začátku, na jaře to chvíli haprovalo, bylo to chaotické, učitelé nebyli sladění, každý to dělal jinak. Ale teď je musím pochválit, přes léto to vyladili. Sjednotili platformu, všichni jedou přes Microsoft Teams a funguje to skvěle. Pro moji desetiletou dceru, čtvrťačku, to je úžasně intuitivní. Ví, na co kliknout, jak odevzdat úkol… Dokonce děláme i online informační schůzky mezi učitelem a rodičem. Od naší paní učitelky vím, že pro ni to je velmi náročné, sama se musí hodně věcí učit.

Hrálo v hladkosti přechodu na online roli to, zda se jedná o „bohaté“ školy v dobrých čtvrtích nebo chudé školy v sociálně vyloučených oblastech?

To nevím, ale školy ve znevýhodněných čtvrtích dostávají od státu větší podporu i více peněz. Americké školy jsou financované z místních daní, takže školy v lepších čtvrtích, kde lidé více vydělávají, mají vyšší příjmy. Školám v sociálně slabších čtvrtích proto přispívá stát, aby se rozdíl vyrovnal. 

Vaše desetiletá dcera má vyučování, jako kdyby chodila do školy, tedy od 9,30 do 15,30, rozdělené na 45minutové vyučovací hodiny a mezi nimi 15minutové pauzy plus jednu hodinovou na oběd. Vydrží se celou dobu soustředit?

Mám pocit, že ano. Je to hodné, klidné dítě. S laptopem se průběžně přemísťuje po bytě, někdy s ním je na gauči, někdy u něj leží na břiše. Nechávám ji, nenutím ji sedět celý den u stolu. Ale od paní učitelky vím, že někteří její spolužáci s tím problém mají, jsou neposední. Setkávají se online celá třída, 20 dětí, to mě překvapilo. Pro děti i paní učitelku to je samozřejmě náročné. 

Dostávají domácí úkoly?
Ne, o půl čtvrté mají padla se vším všudy. A tak to fungovalo už před covidem. Posledních dejme tomu pět let se školy snaží práci na doma maximálně osekat. Zjistilo se, že domácí úkoly nemají u žáků nižších ročníků takovou efektivitu, nezvyšují jejich školní úspěšnost, tak se od nich opouští. Před covidem to vypadalo tak, že si dcera měla třeba jednou týdně vyhledat nějakou informaci, to byla práce tak na 5 minut. Teď už ani to ne.

„Posledních dejme tomu pět let se školy snaží práci na doma maximálně osekat. Zjistilo se, že domácí úkoly nemají u žáků nižších ročníků takovou efektivitu, nezvyšují jejich školní úspěšnost, tak se od nich opouští.“

A co známky?

Náš místní školský úřad je na jaře zrušil. Měli starost, aby znevýhodněné děti, které nemají přístup na internet, nerozumí tomu nebo je rodiče nepodporují, nebyly poznamenané špatnými výsledky nebo propadnutím. Takže loňský rok nemusí nikdo opakovat. Od tohoto školního roku se už známkuje jako obvykle, ale víte, tady známky nehrají takovou roli jako v Česku. Vysvědčení vypadá tak, že na něm stojí napsáno třeba: „Dosáhl stanoveného školního standardu“ nebo „Překonal stanovený standard“, popř. „Potřebuje pomoci.“

Váš šestnáctiletý syn chodí na střední škol a má jen jednu hodinu online denně, novou látku se učí sám podle videí a z dalších zdrojů. To nejspíš klade vysoké nároky na sebedisciplínu. Vyhovuje mu to?

Zrovna jemu velmi, je to introvert a individualista. Třídní kolektiv mu nechybí, navíc vždycky měl problém ráno vstávat. Z předmětů, které byly v rozvrhu první, měl vždycky horší známky, protože na ně často chyběl. Tohle mu vyhovuje, protože si studenti sami určují, kdy budou práci do školy – většinou eseje a prezentace – dělat. A jemu víc sedí pracovat po nocích a ráno si pospat. 

Foto: archiv Silvie Sauvé

Jak ta jedna hodina denně vypadá? Kterému předmětu se věnují?

Spíš než klasická hodina to je taková kontrola, říkají tomu homeroom (obvykle hodina, kde se nevyučuje, řeší se na ní třídní a administrativní záležitosti – pozn.red.). A tam si jenom tak povídají, učitel se ptá, jestli  něčemu nerozumí, potřebují něco vysvětlit… Podporují v nich samostatnost, aby se studenti sami ozvali, když třeba plavou v matice, a učitel se jim pak individuálně věnuje. Synovi tento způsob výuky natolik vyhovuje, že se rozhodl střední školu dokončit online i poté, až se otevřou.

To je možné?

Tuto možnost teď školy žákům a studentům nabídly. Mohou si vybrat, jestli, až se školy znovu otevřou, zůstanou doma na online výuce, nebo se vrátí do školy na hybridní formu vyučování. To znamená, že se ve škole střídají po skupinách, aby se jich nepotkávalo tolik najednou. Třeba v pondělí, úterý chodí jedna skupina, zatímco druhá má online, a pak se prohodí. O úplném, klasickém otevření škol se zatím vůbec nemluví. 

V rozhovoru pro Eduzín jste řekla, že místní školský úřad vybavil všechny děti bez rozdílu laptopy. Předpokládám, že kromě hardwaru zajistil i připojení na internet?
Ano, nakoupili laptopy pro všechny, aby to bylo spravedlivé. A těm, kteří neměli připojení, zajistili wifi zdarma.

Jak školy zajišťovaly, aby všechny děti, potažmo rodiče uměli s počítači a připojením zacházet?
Tady se školy zaměřují už skoro výhradně na děti. Od malička, skutečně od školky učí děti s počítači pracovat. Ne že by měli samostatný předmět „počítače“, ale práce na počítači tvoří součást hodin angličtiny, matiky a podobně. Takže si troufám tvrdit, že děti jsou IT gramotné možná více, než někteří rodiče. Protože ti jsou různí. Někteří sami nejsou schopní dětem pomoci, z různých důvodů, nebo nemají zájem. Taky tady máme „homeless“ děti, které žijí na ulici, v zaparkovaném autě, děti rodičů závislých na drogách… Proto se školy snaží komunikovat především s dětmi. A školy zde zdaleka neřeší jen nerovný přístup k IT technice, ale třeba i jídlo. Jsou děti, které uzavřením škol přišly o snídaně a obědy zdarma a doma najíst nedostanou. Proto jsou každý den v různých částech města, kam jezdí školní autobus, stanice, kde dětem rozdávají tašky s jídlem, které si berou domů. Nebo střední škola mé starší dcery byla před covidem otevřená do devíti večer, aby tam studenti měli volný přístup, protože je pro ně lepší být ve škole, než někde na ulici. 

„Jsou děti, které uzavřením škol přišly o snídaně a obědy zdarma a doma najíst nedostanou. Proto jsou každý den v různých částech města, kam jezdí školní autobus, stanice, kde dětem rozdávají tašky s jídlem, které si berou domů.“

To se skoro nechce věřit, že se americké školy chovají sociálněji než ty evropské.

Zdaleka ne všechny. Ale Washington je asi nejprogresivnější z amerických států. Ty jsou velmi různé a autonomní a jižní státy jako Florida, to je úplně jiný svět. 

Děti jsou doma už půl roku. Jak řešíte sociální izolaci? V Česku to je časté téma, rodiče i učitelé se bojí, co delší odluka od (nejen) školního kolektivu s dětmi udělá.

To tady jako téma nevnímám. Přece jen je rozdíl, jak se k pandemii staví tady a jak v Česku. Pro mě to ze zpráv vyznívá tak, že máte skutečně zákaz se setkávat mimo rodinu a že policie chodí a případné skupinky o více než dvou lidech rozhání. Tady jediné, co vláda nařídila, je povinnost nosit roušku do obchodu nebo jakéhokoli vnitřního veřejného prostoru. Ale co lidé dělají v soukromí, mimo tato místa, nikdo nereguluje. Samozřejmě se apeluje na to, aby se lidé nestýkali ve velkých skupinách, nedělali velké oslavy, nicméně to nikdo nenařizuje. Je to na osobní zodpovědnosti. Ze začátku, na jaře jsem taky tápala, co všechno můžeme a co ne, jestli dceru můžu pouštět hrát si s ostatními dětmi, jestli mě s nadsázkou neukamenují, protože vědí, že pracuju jako zdravotní sestra na covidové jednotce. A se sousedy jsme se domluvili, že se naše děti budou stýskat v této uzavřené skupince a že budeme všichni samozřejmě opatrní. Syn má jednoho kamaráda a ještě s jeho bráchou chodí na ryby a jezdí na motorkách.

Foto: archiv Silvie Sauvé

Jak reagovali rodiče, když na jaře ze dne na den zůstaly děti doma, jim „na krku“? Tady se někteří bouřili, že nebudou dělat práci učitelů…

Tady škola od rodičů žádnou participaci, pomáhání s úkoly nepožaduje. Škola i chce, abychom se dětem do učení moc nemontovali. Výuka je prostě na škole a žádná třenice mezi „táborem“ rodičů a učiteli rozhodně nebyla.

Nicméně co rodiče malých dětí, se kterými najednou museli zůstat doma?
To si každý musel vyřešit sám. Někteří rodiče se střídají – jeden pracuje večer, druhý přes den. Jiní pracují z domova. Ale nic jako české ošetřovné u nás myslím není. V tomto ohledu už stát tolik nepomůže, je to na každém, jak se zařídí. Ale zase lidé, kteří kvůli covidu přišli o práci, dostali hned na začátku velice slušnou podporu v nezaměstnanosti a federální vláda každému z nás přispěla 600 dolary. Ale vlastní děti si prostě musíte obhospodařit sama, to jsou vaše děti. Od každého rodiče ta situace vyžaduje kreativní přístup. Ti, kteří si to mohou dovolit, platí chůvu, také funguje placené kolektivní hlídání ve stylu omezené družiny, pro děti zdravotníků jsou zdarma k dispozici školky.

A vy jste to vyřešila jak? Šestnáctiletý syn dostal na povel svou desetiletou sestru?
Ano. Já jsem single rodič a situaci jsem vyřešila už před pěti lety, kdy jsem přešla na noční směny. Týdně sloužím třikrát dvanáctihodinovou noční službu, takže přes den jsem doma, ale samozřejmě do odpoledne spím. Naomi je hodně samostatná, školu si řeší sama a Philip na ni dohlídne. 

Kvůli výuce ve skupinkách najala Valencie 4000 učitelů

Španělsko má ze všech evropských zemí včetně Velké Británie nejvíce diagnostikovaných pacientů s covidem (640 tisíc). Oblast Valencie se proto rozhodla rozdělit třídy do skupin po 20 a najmout přes 4 300 učitelů.

zdroj: Freepik.com

Kde Valencie jak lusknutím prstu vzala takový počet pedagogické síly, se redakce Gramotných bohužel nikde nedočetla. Lze ale očekávat, že se jedná např. o učitele v penzi (vzhledem k povaze viru se to nezdá jako nejchytřejší řešení, ale ve Francii také byli na jaře povoláni zpět „do služby“ vysloužilí lékaři). Financovat je bude ze státního „covidového“ balíku dvou miliard eur (54 miliard Kč) určených na vzdělávání. Posílení řad učitelů umožnilo vytvořit na tři tisíce skupin po 20 žácích a, alespoň teoreticky, dodržet 1,5metrové vzdálenosti při vyučování. Kromě učitelů najala Valencie další tři tisíce lidí, kteří pomohou s dozorem v jídelnách a dalšími doplňkovými službami. A myslí i na digitalizaci, do které investuje 33 milionů eur (890 miionů Kč), především do nákupu tabletů.

Škola zakázala mobily na hřišti. Kvůli rodičům

Základní škola v britském Leigh vyhlásila své hřiště, kde rodiče děti po vyučování vyzvedávají, za bezmobilovou zónu.  Důvod? Rodiče od smartphonů neodrhli oči a dětem pomalu neodpovídali na pozdrav. „Prosím, najděte si čas a mluvte se svými dětmi,“ apelovala na facebookové stránce školy její ředitelka Wendy Cathie a připomněla, že komunikace s dítětem rozvíjí jeho slovní zásobu i rozumové schopnosti včetně kritického myšlení.

Zákaz mobilů i o přestávkách

Školy budou moci nově zakázat mobily i o přestávkách. Dosud jim za to hrozila pokuta od České školní inspekce, podle které zákaz zasahuje do soukromí a vlastnických práv žáků. Od října ale budou mít ředitelé oporu v novele školského zákona. Zákaz budou moci zavést i školská zařízení,  tj. VOŠ, ZUŠ, DDM, školní jídelny, internáty, dětské domovy, diagnostické ústavy, atd. 

Školy, které mobily o přestávkách zakazovaly ČŠI navzdory, si pochvalují, že spolu žáci více komunikují, stihnou se nasvačit, odskočit si, připravit se na další hodinu. Kritici tvrdí, že lepší je jít cestou společné domluvy a mobily naopak do vyučování zapojit.

A jaký je názor odborníků?

PRO: PaedDr. Michal Černý, Asociace ředitelů záladních škol

Nesouhlasil bych s plošným zákazem mobilů, jako je např. ve Francii. Pokud ale ředitel plně zodpovídá za dění v hodinách i o přestávkách, musí mít právo přijmout adekvátní opatření, pokud nejsou protizákonná. A to omezení používání mobilů opravdu není, byť občas někdo tvrdí něco jiného. Mobily ve školách jsou skutečně kontroverzní. Nejde jen o často zmiňovanou kyberšikanu, nahrávání učitelů nebo různé podvody (žák třeba vyfotografuje příklad a aplikace ho sama spočítá apod.). Mobily nemají všichni a nemají je stejné, tedy i jejich „pozitivní“ využití je problematické z hlediska rozdílů mezi žáky, nemluvě o technických a bezpečnostních aspektech připojování do školních sítí

PROTI: Ing. Bořivoj BRDIČKA, Ph.D., Katedra informačních technologií a teachnické výchovy, PedF UK

„Opakovaně jsem se vyjadřoval ve smyslu, že jen ty školy, které nejsou schopny zajistit smysluplné využití mobilů, musí přistoupit k restrikcím. Absolutně nesouhlasím s vyzněním současné úpravy zákona, kterou si většina lidí vykládá tak, že zákaz je správný – tedy vlastně vždy! Konečným cílem našeho školství je naučit žáky s tímto nástrojem zacházet ku prospěchu jich samých i celé společnosti. Jsem ochoten akceptovat i tento zákaz, ale jen tehdy, když bude zároveň doprovázen plánem, jak k tomuto společnému konečnému stavu dospět. A právě o tom je třeba se bavit! „