Sexuální výchova je lepší než porno. Nebojme se být explicitní

Socioložka Lucie Jarkovská školí učitele v tom, jak má vypadat genderově citlivá výuka a moderní sexuální výchova. A jde na to přes stand-up comedy. S kolegyní převádí výsledky svých výzkumů zaměřených na gender a sexualitu do sketčů a vystupují s nimi jako Duo docentky.

Gramotní si s ní povídali o genderových očekáváních ve výuce, homofobní šikaně a vlivu porna na vnímání sexuality u náctiletých. Jak s tím může pomoci moderní sexuální výchova? A kdy s ní začít?

zdroj: archív L. Jarkovské

Co dělá učitel, který se snaží o genderově citlivou výuku?

Na školeních mi vyučující často říkají: „Já neřeším, jestli dítě je kluk nebo holka, ke každému přistupuji individuálně“. To je humanistický přístup, který předpokládá, že každé dítě je možné chápat jako individuum. To sice ano, ale nelze ho vyjmout ze společnosti, kde se s tím, kým jsme, pojí určitá očekávání, stereotypy. Nelze to jednoduše odstřihnout. Genderově citlivý přístup znamená, že si genderové i jiné asymetrie, které se objevují ve společnosti, uvědomujeme a aktivně s nimi pracuje.

Které genderové asymetrie máte na mysli? Třeba že ženy jsou tlačeny do role pečovatelek a muži do rolí živitelů?

Je dobré začít u rozdílnosti nároků, které na holky a na kluky klademe. Uvědomit si, že holky jsou např. pod mnohem větším drobnohledem, co se týče vzhledu. To se projevuje i při online výuce, kdy si žáci nechtějí zapínat kameru. Bojí se, aby je někdo nevyfotil a nepověsil to na sociální sítě. Holky se mnohem více než kluci obávají toho, že u toho nebudou vypadat hezky a ostatní se jim vysmějí. Takových tlaků je spousta a je dobré si to uvědomit a aktivně s tím pracovat.

Kterým genderovým tlakům a očekáváním čelí chlapci?


Musejí neustále dokazovat, že nejsou zženštilí, není na nich nic holčičího. V nejútlejším věku jsou děti doma s maminkou, protože na rodičáku je většinou žena. Identifikují se s ní, chtějí být jako ona. Jenže kluci postupně zjistí, že patří k jinému pohlaví. A pochopí, že by se měli podobat tatínkovi. Ale nevědí jak, protože tatínka tolik nevidí. O to výrazněji se potřebují vymezit proti tomu, co dělají holky. Začnou
až úzkostlivě dbát na to, aby na nich nebylo nic holčičího. Ve třídě to bývá i zdrojem agrese a konfliktů. Přičítáme to testosteronu, ale často za tím stojí úzkost.

Úzkost, že nejsem dost kluk?

Ano. Abych dokázal, že jsem, někoho zbiju. Nebo odmítám nosit určité barvy. Stydím se, že chodím zpívat nebo tancovat, protože to „je pro holky“. Pokud si tyto mechanismy neuvědomujeme a dětem se strachem z nálepky nepomůžeme nebo dokonce utrousíme nějakou byť dobře míněnou poznámku, můžeme jim uzavřít cesty k rozvoji jejich talentu. Je důležité chápat, že „holčičí“ je z pohledu kluků
vnímáno jako něco toxického, čím se mohou nakazit.

Zatímco holky se na „klučičí“ aspekty dívají spíš s obdivem, nebo ne?

Jasně. Holka, která dělá něco „klučičího“ – třeba má sílu, je rychlá, rozumí počítačům – může být za frajerku, získá si uznání. Toto hierarchické uspořádaní ještě umocňujeme poznámkami typu „Nebuď baba!“, „Jsi chlap, tak nebreč“. Proto bych jako učitelka měla svoji práci neustále podrobovat reflexi. Přemýšlet nad tím, jak se mužsko-ženská perspektiva promítá do mé interakce s žáky, do hodnocení jejich
práce. Genderově citlivá výuka je součást širšího respektujícího přístupu, kdy jako učitel přemýšlím, jak se propojit a kooperovat. V tomto případě jak propojit holky a kluky.

Myslíte společnými aktivitami?
Hlavně je automaticky neoddělovat na dva zcela nesourodé tábory. Často se za trest rozesazuje kluk k holce. Jako kdyby nebylo normální, že i kluk s holkou si spolu můžou povídat, kamarádit se. Dávají se jiné domácí úkoly pro kluky a jiné pro holky, protože „Holky budou radši vybarvovat květinku a kluci auto.“ Podle mě je fajn, když mají děti na výběr. Proto bych nedělila úkoly, kroužky ani jiné aktivity na klučičí a holčičí ale např. na rukodělné a sportovní.

Nechat děti, ať si každý vyzkouší všechno?
To by bylo ideální. Říkáme, že „nebudeme přece kluky nutit navlékat korálky a holky do fotbalu“, ale ve zbytku vzdělávání tvrdíme opak. Když někomu nejde psaní, nepromineme mu úkol v písance. Vždyť i u kluků by mohlo být fajn procvičit jemnou motoriku. Když navlékání nepředstavíme jako „holčičí“, ale univerzálněji, třeba jako tvorbu pokladu, mají s tím kluci daleko menší problém. Neříkejme tedy: „Holky,
dneska si navlíkneme korálky. A samozřejmě, když se k nám bude chtít připojit nějaký kluk, může.“ Tím vysíláme signál, že to bude nějaký divný kluk. Proč neříct „Děti, dneska si vytvoříme poklad – indiánské náramky, které pak schováme do tajné skrýše“. Tak nadchnete holky i kluky.

Takže zásada genderově citlivé výuky číslo jedna: Pozor na formulace při zadávání úkolů.
Ano, to je velmi důležité, protože se v nich skrývají genderová očekávání. Např. když se obracíme na všechny, často používáme mužský rod: „Ukaž mi, jak sis to vybarvil.“ A očekáváme, že zareagují i holky. Kdyby ale paní učitelka začala mluvit v ženském rodě na celou třídu, kluci okamžitě vypnou. Zato holky slyší na mužský rod pořád. Vůči holkám to je svým způsobem nerespektující, ale zároveň se učí flexibilitě, být pořád ve střehu, připravené reagovat. Pak se divíme, že jsou kluci málo flexibilní. Je to totéž jako se psaním. Copak si řekneme „Jemu nejde psaní, tak ho tím nebudeme mučit a vymyslíme něco, co ho zaujme“? Zrovna tak empatie a spolupráce. Nejsou u kluků rozvinuté? Svedeme to na jejich pohlaví, místo toho abychom přemýšleli, jak u nich tyto kompetence posílit. Přistupujme k osvojení softskills stejně jako k počítání. Je dobré to naučit všechny děti.


zdroj: archív L. Jarkovské

Jinak formulovat zadání, dát si pozor, jak se třídou komunikuji… Na co dalšího se mám jako genderově citlivý učitel zaměřit?
Podívat se, jak moje výukové materiály zobrazují ženy a muže. Ale i další kategorie. Třeba mám ve třídě i romské děti, vietnamské děti, děti cizinců, děti s postižením. To je svět, ve kterém žijeme. Zobrazují takový i výukové materiály? Nebo nabízejí obraz, který v reálu neexistuje? Spočítejte zastoupení žen v knihách. Většinou zjistíte, že jich bývá zobrazeno velmi málo.

Trpíte „nemocí z povolání“ a počítáte postavičky i v knížkách vašich dětí?
Zrovna včera jsem si jednu prohlížela. Na obrázcích z tramvaje a nádraží bylo 4x méně žen. To je přece divné. I v knížkách o zvířátkách bývá postaviček v ženském rodě zastoupeno mnohem méně. To vede k tomu, že hrají menší spektrum rolí a mají menší záběr charakterů. Hodná, milá a krásná vs. zlá, líná a ošklivá. To jsou dva nejčastěji zobrazované ženské charaktery.

Nepoměr v zastoupení mužů a žen v učebnicích je evidentní například v dějepise. Jak s tím jako učitel mohu pracovat?
Mluvte o tom s žáky, tematizujte to. Proč jsou v učebnicích zastoupeni jen muži vědci, vynálezci, panovníci a vojevůdci? Kam se poděly ženy? Může to sloužit jako podnět pro školní projekt. Často stačí téma nerovnoměrného zastoupení žen a mužů zvědomovat. Pro sebe jako učitele i pro děti. Vést o tom debatu, přemýšlet nad tím.

Podle vás se gender promítá i do výzdoby a uspořádání prostor ve škole. Jak?
Podívejte se, kolik je na chodbách a ve třídách zobrazeno žen a kolik mužů. Ne že by tam ženy vůbec nebyly. Ale jsou to ženy beze jména, objekty malířova zájmu. Muži jsou činitelé, jejichž jména si máme zapamatovat. Zajímavé téma je i využívání prostor školy. Zatímco kluci většinou zaberou střed hřiště, dívky se zdržují někde bokem, v zákoutí. Nebo určité prostory, třeba pinpongové stoly, nevyužívají nebo
využívají jinak – sednou si na ně a jsou na mobilu. Podle mě to opět souvisí s pozorností upřenou na dívčí zevnějšek. Holky velice často nechtějí sportovat, když na ně koukají kluci. Bojí se, že budou upocené, že se ztrapní, nepříjemná pozornost upřená na jejich těla se ještě znásobí.

Jak to lze řešit?
Třeba vymezením hodin, kdy budou prostor nebo zařízení moci využívat jenom holky. Učitelky a učitelé, kteří děti učí, by měli být schopni přemýšlet o tom, jestli dítě danou hru nechce hrát za žádnou cenu nebo jenom v těchto podmínkách, proč a co s tím. To samé počítače. Proč je některé holky nikdy nevyužívají? Stydí se si tam před ajťáky hledat make-up tutorialy? Opět jsme u té paralely se psaním: neučíme ho jen
ty, kterým jde, ale všechny žáky. Když řekneme „Holky tohle nezajímá“, vyřazujeme je tím z určité oblasti poznání. Ochudíme je o něco, co bude nevyhnutelně součást jejich budoucnosti. Pokud dítě nemá vlohy pro IT, o to více se mu musíme věnovat.

Poslední dobou se mluví o homofobní šikaně. Objevuje se na českých školách často?

To, čemu se říká homofobní, častěji bývá genderová šikana. Když někdo někomu nadává do buzerantů, není to většinou o sexuální orientaci, ale o genderu, že se nějaký kluk neprojevuje dostatečně maskulinně. A z důvodu úzkosti, o které jsem mluvila na začátku, ho kluci ze svého kolektivu vyčlení.

Týká se genderová šikana i dívek?
U nich to většinou neprobíhá tak drsně, u chlapců jsou zaznamenány i pokusy o sebevraždu. U holek vybočení ze stereotypu není tak jednoznačné. Jak jsme říkaly, dívky, které vykazují maskulinní znaky, mohou být považovány za velmi cool.

Občas se objevují názory, že sexuální výchova má být záležitost rodiny. Proč má podle vás být součástí školní výuky?
Sexualitu nelze odpárat, nelze ji nechat doma. Vždycky se objeví situace, ve které bude obsažena, i kdyby učitelé a rodiče stokrát nechtěli. Vezměte si literaturu, ta je sexem prošpikovaná. Nebo může dojít na případy sexuálního obtěžování. Žačky si přijdou stěžovat, že matikář vyvolává jen holky s velkými výstřihy a pak jim dává dobrou známku. Ví jejich třídní, jak zareagovat? Jednomu mladému fyzikáři se
stalo, že žačky, které měly vymyslet testovací otázky, odevzdaly test s dvojsmyslnými odpověďmi typu: Co je rovnovážná poloha? A) Doggy style B) 69 C) správná odpověď. Má nad tím učitel mávnout rukou? Stačí žačkám domluvit? Nebo se má obrátit na vedení, ne kvůli postihům, ale pro vlastní supervizi? A co třeba se třídou otevřít téma sexuálního humoru, obtěžování a hranic, za něž už není dobré jít? I o tom je
moderní sexuální výchova.

Také vnímám posun od dob, kdy se naše generace s učila o antikoncepci, reprodukci, menstruaci a hygieně. Dnes se klade důraz na hranice, jak říci ne a respektovat přání partnera.
A taky na to, že sex a sexualita nejsou tabu a můžeme se o nich bavit přirozeně, ne prizmatem toho, co je správně a co špatně. Když si vytvoříme bezpečné prostředí, můžeme obavy ohledně sexu a sexuality sdílet. U teenagerů je to velice často o strachu a obavách. „Najdu si někdy někoho? Bude mě někdo mít rád, i když na sebe nenechám sáhnout? Nebude mě považovat za štětku, když se mi to bude líbit? Jsem
normální?“ Tisíc různých obav. O nich by měla být sexuální výchova. O tom co nás zúzkostňuje, co nás pálí. A je důležité, aby v tom bylo dobře i vyučujícím. I my dospělí máme své úzkosti, o to víc před bandou puberťáků. To je minové pole. Je důležité umět si najít své hranice.
Puberťáci vás prý při debatách občas zaženou do úzkých. Jak z toho ven?
Otevřeně říct „Teď jste mě zaskočili, vidíte, jak se červenám“. Sexualita je sféra intimní. Je potřeba se o ní bavit a sdílet, ale také si nechat, co chceme, pro sebe. Proto varuju před anonymními listárnami a výzvami typu „Teď mi napište na papírek, co vás zajímá.“ To nemůžete ustát. Dostanete provokace typu „Paní učitelko, děláte si to?“ Je lepší nejprve od žáků dotazy vybrat a odpovědi třeba pak hledat společně.
A taky vysvětlit, proč některé dotazy nebudete zodpovídat.

Co dnešní mladé trápí v oblasti sexu a sexuality nejvíce?
Že je málo prostoru, kde se o tom v klidu pobavit. Řekne se „v rodinách“. Ale speciálně teenageři se o tom s rodiči baví strašně neradi. Obzvlášť s těmi, se kterými to až dosud bylo tabu. Začínat se sexuální osvětou ve 14 je ta nejhorší doba. Už je pozdě. To je lepší nakoupit edukační materiály, doporučit chytré webové stránky a zajímat se o to, jaké programy plánuje škola.

zdroj: archív L. Jarkovské


Moje generace vyrůstala na časopisu Bravo a rubrice Láska sex a něžnosti, kde se neustále opakovaly dotazy typu „Mohu otěhotnět při líbání?“ Na co se ptá dnešní generace vyrůstající na pornu?
Úzkostné dotazy a obavy často vyvěrají z iracionálních pocitů. Dnešní holky to díky dostupným informacím rozumově chápou, ale pocitově se taky bojí. Co je u nich nové, je zúzkostnění z porna. Děti jsou překvapené, když z debaty ve škole pochopí, že může existovat sex, u kterého se nekřičí. Vliv porna na vnímání sexuality se u dětí ale těžko zkoumá.


Sexuolog Zlatko Pastor v rozhovoru před třemi lety řekl, že kvůli pornu jsou dnešní náctiletí přesvědčení, že např. anální sex je běžná sexuální praktika, kterou třeba i začínají svůj sexuální život.
Porno nám dost komplikuje hledání vlastního způsobu prožívání sexu. Obzvlášť když ho dnešní děti sledují od dětství. Ani ne proto, že by je to tak vzrušovalo, ale protože jsou zvědavé. My dospělí se bojíme ukázat jim explicitní materiály, které zobrazují pohlavní orgány, penetraci… Většinou to jsou neurčité malůvky čehosi. Děti ale přirozeně zajímá, jak to vypadá, když je penis ve vagině. Začnou hledat a narazí na porno a v něm na spoustu bizarních kategorií. Přitom na začátku stála přirozená zvědavost, kterou jsme my dospělí mohli ukojit skrze sexuální výchovu. Ale protože jsme se ostýchali, nechali jsme v tom děti samotné, pornu na pospas.

Lucie Jarkovská (1978)
Socioložka, působí v Institutu výzkumu inkluzivního vzdělávání na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity. Doktorát získala za práci na téma Genderová reprodukce v každodennosti školní třídy: Etnografický výzkum. Je členkou Společnosti pro plánování rodiny a sexuální výchovu, spoluautorkou popularizační knihy Kapky na Kameni. 50 příběhů českých a slovenských rebelek a autorkou publikací Gender před tabulí a Etnická rozmanitost ve škole. Spolu s kolegyní socioložkou Kateřinou Liškovou vystupují jako Duo docentky a formou stand-upu popularizují závěry genderových výzkumů. Loni za svá vystoupení získaly Cenu děkana za významný umělecký čin.

Vnímání a orientace v textu

Zkuste náš Pondělní kvíz zaměřený na vnímání textu. Vyznáte se v rodinných vztazích? 🙂

Rodinné vztahy

1)

Na fotce jsem poznal bratra mé matky, jejího jediného sourozence. Vedle něj stál otec jeho matky a jeho jediná dcera. Kdo je pro mě ta žena?

a. moje sestra

b. moje matka

c. moje sestřenice

d. moje babička

e. moje dcera

f. můj bratr

2)

Dívám se na fotografii naší rodiny, žijící obecně klidným a  spořádaným životem. Na fotografii vidím matku svého otce s jejím synem a dcerou, které se nedávno narodila holčička. Kdo je pro mě ta holčička?

a. moje sestra

b. moje matka

c. moje teta

d. moje dcera

e. můj bratr

f. moje sestřenice

Autorem kvízu je Václav Fořtík z Centra nadání, o. p. s.

Vysoké průhledné nádoby na měření tekutin

Máte doma malého vědce lačnícího po všelijakých pokusech a chemických experimentech? Pořiďte mu průhledné nádoby různých velikostí, přidejte trochu potravinářského barviva a vodu a rázem se váš stůl promění v chemickou laboratoř, avšak bezpečnou :-).

Průhledné nádoby pro chemické pokusy jsou vyrobeny z autoklávovatelného polypropylenu a pojmou až 1l tekutiny. Set obsahuje 7 nádob o objemu 10 ml, 25 ml, 50 ml, 100 ml, 250 ml, 500 ml a 1000 ml.

zdroj. KidtownEdu.cz

Vysoké průhledné nádoby na měření můžete objednat zde.

Prolistujte si Kidtown Edu katalog vzdělávacích pomůcek 2020/21 zde.

Prostorová představivost

Prostorová představivost je schopnot vytvořit si mentální model prostorového objektu a v mysli s ním manipulovat – například otáčet, rozkládat, skládat nebo počítat. V životě je to schopnost nezbytná pro architekty, konstruktéry, ale užitečná je i pro prostou orientaci v mapách. Tip na trénink prostorové představivosti přináší lektor kurzů digitálních dovedností makeITtoday Ondřej Vošta.

V informatice se s ní setkáváme všude, kde v názvu najdeme „3D” – u 3D modelování, 3D tisku nebo třeba 3D hry. Zejména ty 3D hry, kde mohou stidenti něco tvořit, jako je velmi známý Minecraft nebo Roblox. A právě z vytváření úprav světa Minecraft pochází inspirace pro dnešní aktivitu. Minecraft se skládá z kostiček, a když chceme vytvořit kostičku vlastní, musíme namalovat všech 6 stran kostky, která je rozložena do sítě.

My nebudeme malovat kostičku, ale budeme na nesloženou (2D) síť kostky malovat postavičku superhrdiny. Postavička má na přední straně oči a pusu, na zadní straně plášť se svým znakem, na horní straně kšiltovku nebo jinou čepici, kde se pozná, kde je vpředu, na spodní straně boty (které jsou u špičky rozšířené, takže zase víme, kde je vpředu) a má vlevo a vpravo ruce ohnuté v lokti. Chceme, aby postavička po složení do skutečné kostičky odpovídala běžným zvyklostem – tedy že oči jsou nad pusou nebo že ruce jsou v lokti ohnuté směrem dopředu.

A když máte postavičky složené (a slepené), co s nimi třeba natočit krátké stopmotion video?

Geoboard

Dnes bychom vám rádi představili další pomůcku pro výuku a pochopení geometrických tvarů do školy i na doma. Děti si mohou vyzkoušet tvary trojúhelníku, čtverce, pětiúhelníku apod. a vidět, jak tyto tvary působí v prostoru a ovlivňují se navzájem.

Geoboard se dá využít kreativně i zábavně a můžete s nimi hrát různé hry, např. Kolik tvarů vytvoříte za 3 minuty? Kdo vytvoří největší pětiúhleník? Geoboard se dá využít i kooperativně spojením několika destiček. Sada s kolíky a gumičkami totiž obsahuje 6 barevných destiček. Ideální pomůcka pro žáky prvního stupně.

zdroj: Tereza Veselá photo

Geoboard můžete objednat zde.

Prolistujte si Kidtown Edu katalog vzdělávacích pomůcek 2020/21 zde.

Týmová spolupráce v IT

V informatice a vývoji software už jsou dávno pryč doby, kdy jeden člověk zvládl vytvořit celý program. Týmová spolupráce je ale užitečná napříč všemi lidskými činnostmi. Tip, jak ji s žáky trénovat, pro nás i tentokrát připravil lektor kurzů digitálních dovedností makeITtoday Ondřej Vošta.

zdroj: archív makeITtoday

Pro studenty může být překvapující a velmi poučné, kolik různých profesí se podílí například na tvorbě počítačové hry. Je tam někdo, kdo vymýšlí pravidla hry (game designer), kdo zpracuje vzhled (grafický designer), někdo, kdo vymýšlí příběh, programátor serverů, aby mohlo hrát hodně hráčů spolu, projektový manažer, aby se to vůbec někdy dokončilo, testeři, aby tam nebyly chyby, programátor části hry, kterou máte v počítači a spousta dalších, které jsem nevyjmenoval. A ti všichni musí spolupracovat. Podobné je to s profesionální internetovou stránkou nebo aplikací na posílání zpráv.

Cvičení:

Na trénink spolupráce dnes vytvoříme právě jednoduchou hru. Studenty rozdělíme do tříčlenných skupin a dáme jim například balíček karet, kostky nebo korálky. A také 3 papíry nadepsané „Příprava”, „Průběh” a „Závěr”. Na papír „Příprava” budou studenti psát, jak se má hra připravit (kolik karet kdo dostane na začátku, kdo začíná a podobně). Na papír „Průběh” budou psát, jak se hra hraje (vykládají se karty, kdo vyhraje kolo). A na papír „Závěr” jak hra končí, co se udělá na konci a jak se pozná, kdo vyhraje. Důležité ale je, že jakmile někdo něco napíše na jeden z papírů, už na tento papír nesmí psát nikdo jiný a tento člen ani nesmí psát na jiný papír.

Pak si hry samozřejmě zahrajeme, ideálně navzájem mezi týmy. A co je důležité, ke zkušenosti se vrátíme v reflexi, kdy si každý tým zhodnotí a podělí se, jak mu šla spolupráce, jak zajišťovali, že na sebe pravidla budou navazovat a dávat dohromady smysl.

V rozšířené variantě mohou studenti, resp. čtvrtý člen týmu, vyrábět i karty nebo jiný materiál ke hře. Případně ještě pro větší týmy, například fázi „Průběh“, kde bývá pravidel nejvíc, mohou psát dva různí lidé, každý na svůj papír, s tím že oba mají přibližně stejný počet pravidel a všechna pak platí dohromady.

Jako obrázky jdou použít vlastní Scratch karty, které si můžete vytisknout zde

V on-line prostředí si můžete karetní hry s žáky zahrát na této platformě, kde je možné vytvořit si i vlastní hru dle pravidel žáků.

Vyluštěte prastarý jazyk

V prastarém jazyce se podařilo rozluštit několik slov:

Mamut – aargh

Včera – dáun

Dnes – un

Pozítří – untratra

Lov – sha

Která z možností, psaných starým jazykem znamená:

Zítra půjdeme ulovit mamuta.

a. Untra tra hausha aar.

b. Untra hautra sha aargh.

c. Untra haudáun sha aargh.

d. Dáun hautra sha aargh.

e. Un hautra sha aargh.

f. Untra hautra sha.

Autorem kvízu je Václav Fořtík, Centrum nadání, o. p. s.

SPRÁVNÉ ŘEŠENÍ:

b.

ZÍTRA : Untra – dnes + budoucí čas …

PŮJDEME: NENÍ NIKDE DEFINOVÁNO – ale tra je budoucí čas, tedy hautra by to být mohlo …

LOV: sha

MAMUT: aargh