Americká zkušenost: Děti tu jsou často IT gramotnější, než rodiče

Silvia Sauvé žije ve státě Washington, kde byl koncem ledna 2020 diagnostikován vůbec první americký případ koronaviru. 13. března vláda zavřela obchody, úřady, restaurace i školy. Ty zůstávají zavřené i nadále, žáci a studenti se učí online. Mezi nimi i Silvina desetiletá dcera a šestnáctiletý syn. Jak děti šest měsíců virtuální školy zvládají? Dostávají známky? Stěžují si američtí rodiče na domácí úkoly? A jaké další nerovnosti kromě IT vybavenosti tamní školy řeší?

autor: Iva Vokurková

Pracujete jako zdravotní sestra na covidové jednotce ARO kliniky ve městě Tacoma. Jak to u vás, co se koronaviru týče, teď vypadá?

Nejhorší to bylo na jaře, naše oddělení doslova praskalo ve švech po náporem covidových pacientů v těžkém stavu, ale od konce června, kdy jsme první nápor překonali, je už situace stabilní. Teď očekáváme, že s klasickou chřipkovou epidemií dorazí i třetí vlna covidu. Vzhledem k tomu, že u nás jsou opatření relativně striktní školy jsou už přes půl roku zavřené a celou dobu musíme ve vnitřních veřejných prostorech nosit rouškya hlavně konzistentní, naše vláda není populistická jako v jiných státech, odhaduju, že to nebude tak zlé. 

O epidemiologických opatřeních totiž v USA nerozhoduje centrálně federální vláda, ale každý stát si je vyhlašuje podle svého uvážení, že?

Ano, je to čistě na rozhodnutí státu a guvernérů. Stát Washington má zdaleka nejpřísnější kritéria, (podle The Washington Post přísnější než doporučení národní epidemiologické rady – pozn.red.). A zaplať pánbůh za to.

Foto: archiv Silvie Sauvé

Školy jsou zavřené od 13. března. Kdy by se mohly znovu otevřít?

Myslelo se, že na začátku školního roku, ale záhy bylo jasné, že to se nestane. Pak se uvažovalo o konci září. Teď už se mluví o lednu, ale taky že možná budou opatření platit celý školní rok. O žádných konkrétních datech už raději nikdo nemluví. 

A jak je to se školkami?

Ty jsou, myslím, otevřené v limitovaném módu. Pro školkové děti rodičů zdravotníků je stát zajistil zadarmo. Stejně jako hlídání pro žáky prvního stupně rodičů zdravotníků.

Jak si školy a učitelé s výukou online poradili? 

Ze začátku, na jaře to chvíli haprovalo, bylo to chaotické, učitelé nebyli sladění, každý to dělal jinak. Ale teď je musím pochválit, přes léto to vyladili. Sjednotili platformu, všichni jedou přes Microsoft Teams a funguje to skvěle. Pro moji desetiletou dceru, čtvrťačku, to je úžasně intuitivní. Ví, na co kliknout, jak odevzdat úkol… Dokonce děláme i online informační schůzky mezi učitelem a rodičem. Od naší paní učitelky vím, že pro ni to je velmi náročné, sama se musí hodně věcí učit.

Hrálo v hladkosti přechodu na online roli to, zda se jedná o „bohaté“ školy v dobrých čtvrtích nebo chudé školy v sociálně vyloučených oblastech?

To nevím, ale školy ve znevýhodněných čtvrtích dostávají od státu větší podporu i více peněz. Americké školy jsou financované z místních daní, takže školy v lepších čtvrtích, kde lidé více vydělávají, mají vyšší příjmy. Školám v sociálně slabších čtvrtích proto přispívá stát, aby se rozdíl vyrovnal. 

Vaše desetiletá dcera má vyučování, jako kdyby chodila do školy, tedy od 9,30 do 15,30, rozdělené na 45minutové vyučovací hodiny a mezi nimi 15minutové pauzy plus jednu hodinovou na oběd. Vydrží se celou dobu soustředit?

Mám pocit, že ano. Je to hodné, klidné dítě. S laptopem se průběžně přemísťuje po bytě, někdy s ním je na gauči, někdy u něj leží na břiše. Nechávám ji, nenutím ji sedět celý den u stolu. Ale od paní učitelky vím, že někteří její spolužáci s tím problém mají, jsou neposední. Setkávají se online celá třída, 20 dětí, to mě překvapilo. Pro děti i paní učitelku to je samozřejmě náročné. 

Dostávají domácí úkoly?
Ne, o půl čtvrté mají padla se vším všudy. A tak to fungovalo už před covidem. Posledních dejme tomu pět let se školy snaží práci na doma maximálně osekat. Zjistilo se, že domácí úkoly nemají u žáků nižších ročníků takovou efektivitu, nezvyšují jejich školní úspěšnost, tak se od nich opouští. Před covidem to vypadalo tak, že si dcera měla třeba jednou týdně vyhledat nějakou informaci, to byla práce tak na 5 minut. Teď už ani to ne.

„Posledních dejme tomu pět let se školy snaží práci na doma maximálně osekat. Zjistilo se, že domácí úkoly nemají u žáků nižších ročníků takovou efektivitu, nezvyšují jejich školní úspěšnost, tak se od nich opouští.“

A co známky?

Náš místní školský úřad je na jaře zrušil. Měli starost, aby znevýhodněné děti, které nemají přístup na internet, nerozumí tomu nebo je rodiče nepodporují, nebyly poznamenané špatnými výsledky nebo propadnutím. Takže loňský rok nemusí nikdo opakovat. Od tohoto školního roku se už známkuje jako obvykle, ale víte, tady známky nehrají takovou roli jako v Česku. Vysvědčení vypadá tak, že na něm stojí napsáno třeba: „Dosáhl stanoveného školního standardu“ nebo „Překonal stanovený standard“, popř. „Potřebuje pomoci.“

Váš šestnáctiletý syn chodí na střední škol a má jen jednu hodinu online denně, novou látku se učí sám podle videí a z dalších zdrojů. To nejspíš klade vysoké nároky na sebedisciplínu. Vyhovuje mu to?

Zrovna jemu velmi, je to introvert a individualista. Třídní kolektiv mu nechybí, navíc vždycky měl problém ráno vstávat. Z předmětů, které byly v rozvrhu první, měl vždycky horší známky, protože na ně často chyběl. Tohle mu vyhovuje, protože si studenti sami určují, kdy budou práci do školy – většinou eseje a prezentace – dělat. A jemu víc sedí pracovat po nocích a ráno si pospat. 

Foto: archiv Silvie Sauvé

Jak ta jedna hodina denně vypadá? Kterému předmětu se věnují?

Spíš než klasická hodina to je taková kontrola, říkají tomu homeroom (obvykle hodina, kde se nevyučuje, řeší se na ní třídní a administrativní záležitosti – pozn.red.). A tam si jenom tak povídají, učitel se ptá, jestli  něčemu nerozumí, potřebují něco vysvětlit… Podporují v nich samostatnost, aby se studenti sami ozvali, když třeba plavou v matice, a učitel se jim pak individuálně věnuje. Synovi tento způsob výuky natolik vyhovuje, že se rozhodl střední školu dokončit online i poté, až se otevřou.

To je možné?

Tuto možnost teď školy žákům a studentům nabídly. Mohou si vybrat, jestli, až se školy znovu otevřou, zůstanou doma na online výuce, nebo se vrátí do školy na hybridní formu vyučování. To znamená, že se ve škole střídají po skupinách, aby se jich nepotkávalo tolik najednou. Třeba v pondělí, úterý chodí jedna skupina, zatímco druhá má online, a pak se prohodí. O úplném, klasickém otevření škol se zatím vůbec nemluví. 

V rozhovoru pro Eduzín jste řekla, že místní školský úřad vybavil všechny děti bez rozdílu laptopy. Předpokládám, že kromě hardwaru zajistil i připojení na internet?
Ano, nakoupili laptopy pro všechny, aby to bylo spravedlivé. A těm, kteří neměli připojení, zajistili wifi zdarma.

Jak školy zajišťovaly, aby všechny děti, potažmo rodiče uměli s počítači a připojením zacházet?
Tady se školy zaměřují už skoro výhradně na děti. Od malička, skutečně od školky učí děti s počítači pracovat. Ne že by měli samostatný předmět „počítače“, ale práce na počítači tvoří součást hodin angličtiny, matiky a podobně. Takže si troufám tvrdit, že děti jsou IT gramotné možná více, než někteří rodiče. Protože ti jsou různí. Někteří sami nejsou schopní dětem pomoci, z různých důvodů, nebo nemají zájem. Taky tady máme „homeless“ děti, které žijí na ulici, v zaparkovaném autě, děti rodičů závislých na drogách… Proto se školy snaží komunikovat především s dětmi. A školy zde zdaleka neřeší jen nerovný přístup k IT technice, ale třeba i jídlo. Jsou děti, které uzavřením škol přišly o snídaně a obědy zdarma a doma najíst nedostanou. Proto jsou každý den v různých částech města, kam jezdí školní autobus, stanice, kde dětem rozdávají tašky s jídlem, které si berou domů. Nebo střední škola mé starší dcery byla před covidem otevřená do devíti večer, aby tam studenti měli volný přístup, protože je pro ně lepší být ve škole, než někde na ulici. 

„Jsou děti, které uzavřením škol přišly o snídaně a obědy zdarma a doma najíst nedostanou. Proto jsou každý den v různých částech města, kam jezdí školní autobus, stanice, kde dětem rozdávají tašky s jídlem, které si berou domů.“

To se skoro nechce věřit, že se americké školy chovají sociálněji než ty evropské.

Zdaleka ne všechny. Ale Washington je asi nejprogresivnější z amerických států. Ty jsou velmi různé a autonomní a jižní státy jako Florida, to je úplně jiný svět. 

Děti jsou doma už půl roku. Jak řešíte sociální izolaci? V Česku to je časté téma, rodiče i učitelé se bojí, co delší odluka od (nejen) školního kolektivu s dětmi udělá.

To tady jako téma nevnímám. Přece jen je rozdíl, jak se k pandemii staví tady a jak v Česku. Pro mě to ze zpráv vyznívá tak, že máte skutečně zákaz se setkávat mimo rodinu a že policie chodí a případné skupinky o více než dvou lidech rozhání. Tady jediné, co vláda nařídila, je povinnost nosit roušku do obchodu nebo jakéhokoli vnitřního veřejného prostoru. Ale co lidé dělají v soukromí, mimo tato místa, nikdo nereguluje. Samozřejmě se apeluje na to, aby se lidé nestýkali ve velkých skupinách, nedělali velké oslavy, nicméně to nikdo nenařizuje. Je to na osobní zodpovědnosti. Ze začátku, na jaře jsem taky tápala, co všechno můžeme a co ne, jestli dceru můžu pouštět hrát si s ostatními dětmi, jestli mě s nadsázkou neukamenují, protože vědí, že pracuju jako zdravotní sestra na covidové jednotce. A se sousedy jsme se domluvili, že se naše děti budou stýskat v této uzavřené skupince a že budeme všichni samozřejmě opatrní. Syn má jednoho kamaráda a ještě s jeho bráchou chodí na ryby a jezdí na motorkách.

Foto: archiv Silvie Sauvé

Jak reagovali rodiče, když na jaře ze dne na den zůstaly děti doma, jim „na krku“? Tady se někteří bouřili, že nebudou dělat práci učitelů…

Tady škola od rodičů žádnou participaci, pomáhání s úkoly nepožaduje. Škola i chce, abychom se dětem do učení moc nemontovali. Výuka je prostě na škole a žádná třenice mezi „táborem“ rodičů a učiteli rozhodně nebyla.

Nicméně co rodiče malých dětí, se kterými najednou museli zůstat doma?
To si každý musel vyřešit sám. Někteří rodiče se střídají – jeden pracuje večer, druhý přes den. Jiní pracují z domova. Ale nic jako české ošetřovné u nás myslím není. V tomto ohledu už stát tolik nepomůže, je to na každém, jak se zařídí. Ale zase lidé, kteří kvůli covidu přišli o práci, dostali hned na začátku velice slušnou podporu v nezaměstnanosti a federální vláda každému z nás přispěla 600 dolary. Ale vlastní děti si prostě musíte obhospodařit sama, to jsou vaše děti. Od každého rodiče ta situace vyžaduje kreativní přístup. Ti, kteří si to mohou dovolit, platí chůvu, také funguje placené kolektivní hlídání ve stylu omezené družiny, pro děti zdravotníků jsou zdarma k dispozici školky.

A vy jste to vyřešila jak? Šestnáctiletý syn dostal na povel svou desetiletou sestru?
Ano. Já jsem single rodič a situaci jsem vyřešila už před pěti lety, kdy jsem přešla na noční směny. Týdně sloužím třikrát dvanáctihodinovou noční službu, takže přes den jsem doma, ale samozřejmě do odpoledne spím. Naomi je hodně samostatná, školu si řeší sama a Philip na ni dohlídne. 

Jak prolomit ledy a mluvit s citlivými dětmi

První měsíc školní docházky je za námi. Možná ani to ne, neboť několik tříd, ba i škol muselo strávit povinné období v karanténě. Někteří prvňáčci si kvůli učitelům v karanténě museli na svůj první den ve školní lavici počkat 10 dlouhých dnů. Jiní žáci se do školy vrátili po půlroční pauze. Už to samo o sobě je dost na vybočení z rovnováhy, do toho kuriózní pravidla s rouškami a nakonec ještě zákaz zpěvu.

A co když pak jako učitel musíte řešit vztahy ve třídě? Introvertní či bojácné žáky? Citlivé povahy, které se zavřou do sebe a je těžké přijít na to, co je vlastně trápí?

zdroj: Freepik.com

Vyzkoušejte tipy psycholožky Zuzany Knesplové, jak prolomit ledy a mluvit s dětmi: „Vhodné je zařadit aktivity, kde se sdílí zkušenosti – např.  aktivita RUCE. Každý si obkreslí své ruce na papír, do jedné napíše kladné zkušenosti, např, co se mu ve třídě líbí, co ho baví, co se mu povedlo. Do druhé se pokusí pojmenovat nebo nakreslit to, co ho netěší, stresuje, nebo dokonce straší, co by rád vypustil.

Podobně lze zapojit všelijaká témata, řešit dilema, spravedlivě rozhodnout, zrekapitulovat současnu situaci… Pokud se nejedná o citlivé téma, RUCE je možné sdílet ve skupině, v celé třídě, udělat výstavu. Získejte také zpětnou vazbu od dětí, jak si po zkušenosti s koronavirem představují školu? Co by se mohlo ve výuce změnit, co jim naopak chybělo v karanténě? S tím dále pracujte. Lze využít dotazníky, mluvit pak o výsledcích. Možností je spousta, záleží na osobnosti, schopnostech a kreativitě učitele. Určitě je dobré přizvat ke spolupráci školního psychologa, který může pomoci s aktivitami na míru pro danou třídu. Inspiraci lze také hledat v manuálech, které vytvořily před koncem školního roku některé organizace, např. Semiramis nebo poradna Vigvam.“

Tipy na rozvoj finanční gramotnosti

Minulý týden nám Martin Smrž, výkonný ředitel Junior Achievement o. p. s. prozradil, jak začít s výukou finanční gramotnosti u malých dětí. Dnes vám přinášíme pokračování s konkrétními tipy, jak zapojit finanční gramotnost do vašich hodin.

Zdroj: Freepik.com

Příklady cvičení na rozvoj finační gramotnosti:

1. Urči některé činnosti, které Vojta zmiňuje v dopise svému kamarádu (viz níže) a které mohou stát peníze. Uhádneš, kolik mohou stát?

Mám se tu, v Děčíně, dobře a dělám spoustu zajímavých věcí. Včera jsem šel do muzea a viděl kosti dinosaurů a dnes jsem byl v ZOO. Zítra půjdu s maminkou a tatínkem plavat. Měl jsem spoustu zmrzliny, čokoládovou mám nejradši. Kéž byste byli tady! Srdečně zdraví Vojta.

2. Kam bys chtěl/a jet na nejlepší prázdniny v České republice.

3. Zjisti o vybraném místě více informací a také vyhledej, jaké atrakce by se tvé rodině mohly líbit.

4. Vytvoř plán na prázdniny nebo na jednodenní výlet. Zkus si nápady napsat anebo vytvoř nástěnku s obrázky, která bude tvé plány vystihovat.

5. Až budeš mít plán hotový, urči, jaká bude cena jednotlivých položek tvého plánu.

6. Zamysli se nad tím, jak bys mohl/a snížit výdaje na realizaci svého plánu na výlet nebo během prázdnin.

7. Zkus si vypsat, co by se o prázdninách mohlo dělat zdarma.

8. Podívej se na prázdninový plán a zapiš si 5 věcí, které můžeš o prázdninách na vybraném místě dělat zdarma, a 5 věcí, které bys musel/a platit.

9. Vyber 3 aktivity, které by sis o prázdninách přál/a dělat nejvíce. Stojí tyto činnosti peníze, nebo jsou zdarma?

Martin Smrž: O financích začněte diskutovat s dětmi co nejmladšími

Finanční negramotnost zavedla spoustu našich spoluobčanů do exekučních pastí. Oběťmi této negramotnosti jsou také děti. Negramotní rodiče nemohou svým dětem předat finanční vzdělání. Chceme, aby se děti naučily hospodařit, i když to jejich rodiče třeba neumějí. Přečtěte si, co si o finanční gramotnosti myslí námi oslovení učitelé a třeba i lidé z komerční sféry, a jak by ji učili oni.

Co považuje za nejdůležitější a co by se snažil děti naučit tak, aby byly finančně gramotné nám sdělil Martin Smrž, výkonný ředitel Junior Achievement o. p. s.  

„Finanční gramotnost se může jevit jako sofistikovaná výuka, která patří do škol. Částečně to může být pravda, pokud se jedná o propojení například s podnikavostí, ale ve většině případů je důležité začít diskutovat s dětmi co nejmladšími. Nabízí se už v předškolním věku vysvětlovat co jsou jejich přání a co nezbytné výdaje rodiny a kolik co která věc stojí. Tyto diskuze připraví děti na vnímání hodnoty peněz od mala a postupně se jen budou prohlubovat.  Zároveň diskuze o běžných věcech, které děti  znají, je velmi důležitá, při výuce finanční gramotnosti. Důvodem je samozřejmě to, že dítě si je schopno k diskutované záležitosti najít svůj vztah a porozumět principům finanční gramotnosti na základě těchto jednoduchých činností, které potkává i ve svém životě“.

Foto: www.kidtownedu.cz

Také doporučuji několik tipů, jak s dětmi o financích mluvit.

1. Zjistěte, co o financích dítě ví, a jestli je něco, na co se chce zeptat

2. Vysvětlete mu základní pojmy jako je rozdíl mezi přáním a potřebou, pojem práce a odměny za vykonanou práci, uspokojování potřeb a plnění si přání a v neposlední řadě funkci spoření.

3. Dále dětem vysvětlete pojem přidané hodnoty v práci, kde zaměstnanci vytváří přidanou hodnotu pro zaměstnavatele, který pak dodává přidanou hodnotu pro svého zákazníka, nebo v podnikání kde podnikatel dodává přidanou hodnotu pro svého zákazníka.

4. Nechte dítě vysvětlit tyto pojmy vlastními slovy a zjistěte, jestli v něm nevyvolávají nějaký strach či obavu a jak tyto pojmy chápe.

5. Doplňujte další fakta a ukázky fungování rozpočtu domácnosti, případně rozpočtu jeho zálib (bavte se třeba o tom, jak nákladné je hrát fotbal či se učit hrát na kytaru, pozn. redakce)

6. Podívejte se na stránky www.jaczech.org a stáhněte si některé praktické příklady na výuku finanční gramotnosti.

PhDr. Veronika Laufková, Ph.D: Čtením pro potěšení ke čtenářské gramotnosti

Představte si, že jste pozván/a na základní školu na jeden den (cca 4 hodiny) jako učitel/ka. Vaším úkolem je předat dětem co nejvíce informací z oblasti, ve které se pohybujete. Co vy, se svými zkušenostmi  považujete za nejdůležitější, a co byste se snažil/a děti naučit tak, aby byly připraveny na život v 21. století a proč. 

Odpovídá: PhDr. Veronika Laufková, Ph.D. (1986)Působí na Ústavu výzkumu a rozvoje vzdělávání PedF UK,  kde se věnuje formativnímu a školnímu hodnocení, čtenářské gramotnosti a pregramotnosti a literatuře pro děti a mládež. Vystudovala PedF UK, obor učitelství ČJ a ZSV, doktorát získala v oboru pedagogika. Podílela se na knize Formativní hodnocení ve výuce.

Nejsem příznivcem jednorázových akcí, ale systematické a dlouhodobé
práce, která přináší trvalé účinky. Zde odvádí vynikající práci např. Kritické myšlení, nadace Pomáháme školám k úspěchu a Čtenářské kluby.


Při návštěvě školy bych uspořádala výměnu zkušeností nad tituly s tématy
blízkými cílové skupině, aby byl podpořen vztah ke čtení, zejména čtení
pro potěšení, s kvalitním textem, ilustrací a typografickou úpravou. Pro
společnou práci bych zvolila knihu Olgy Masiukové Jak voní týden – ta
představuje čtenáři svět očima nevidomé 11leté dívky, která přistupuje k
životu s nakažlivým optimismem; tematizována je i otázka smrti domácího
mazlíčka či výchova v rozvedené rodině.

Prostřednictvím vybraných čtenářských strategií a v souladu s integrativním modelem čtenářské gramotnosti (propojuje hudební, výtvarné, dramatické, pohybové prvky, zapojení všechny smyslů) bych žákům umožnila hlubší prožitek z knihy, chápání souvislostí, porozumění textu a dala prostor pro sdílení
prožitků a interpretací s dalšími čtenáři.

PhDr. Veronika Laufková, Ph.D. (1986)Působí na Ústavu výzkumu a rozvoje vzdělávání PedF UK,  kde se věnuje formativnímu a školnímu hodnocení, čtenářské gramotnosti a pregramotnosti a literatuře pro děti a mládež. Vystudovala PedF UK, obor učitelství ČJ a ZSV, doktorát získala v oboru pedagogika. Podílela se na knize Formativní hodnocení ve výuce.

Ida Křížová: Instantní život

Učit mediální gramotnost je nesmírně těžké. Jsme zahlceni informacemi z nejrůznějších médií, která mají různé vlastníky a různé zájmy. Náš svět změnila sociální média. Každý dnes může publikovat svou pravdu. Pomáháme učitelům orientovat se v tomto komplexním informačním světě. Přinášíme nápady, inspiraci, podporujeme výměnu zkušeností.

Představte si, že jste pozván/a na základní školu na jeden den (cca 4 hodiny) jako učitel/ka. Vaším úkolem je předat dětem co nejvíce informací z oblasti, ve které se pohybujete. Co vy, se svými zkušenostmi  považujete za nejdůležitější, a co byste se snažil/a děti naučit tak, aby byly připraveny na život v 21. století a proč. 

Odpovídá Ida Křížová, majitelka agentury Mamadam. Agentura Mamadam se specializuje na služby PR a influencer marketing.

Mediálně gramotní…

„Nevěřte všemu, co vidíte aneb není všechno zlato, co se třpytí.
Dnešní doba je těžká v tom, že všude kolem nás jsou sociální sítě,
které spousty z nás dovádějí k tomu, že se na nich prezentujeme
pouze v tom lepším světle. Nikdo se nechce ukazovat v situacích kdy
je smutný, něco se mu nedaří, pohádá se. Takže se většinou koukáme na rozesmáté a úspěšné lidi, kteří ukazují kde si co nového koupili,jaká úžasná místa navštívili. I pro nás, odborníky, kteří v tomto světě pracují a moc dobře si uvědomují, že realita je jiná, je to někdy dost náročné na psychiku. Člověk má tendence se srovnávat a závidět a myslet si, že se mají lépe než my. Nesmíme zapomínat, že většina
z influencerů má příspěvky zaplacené, pečlivě dopředu naplánované,
nastylizované a s použitím filtrů. Je to jejich práce, která je živí.
V reálném životě jsou to stejní lidé jako my, kteří mají také starosti,
ne každý den jsou veselí a ne vše se jim daří. Proto je důležité si toto
uvědomovat, vždy, když někoho sledujete a nevěřit slepě tomu, co
vidíte. Instagram is not real life!

Pozn. redakce: Za fotkou Idy Křížové není Instagram. Ona se tak narodila:-)

Proč G-inspirativní úterý

G jako Gramotní. Gramotní mediálně, finančně, čtenářsky, výpočetně, pohybově. Prostě funkčně gramotní pro život ve 21. století.

Věříme, že zde najdete inspiraci pro lepší uchopení těchto průřezových témat, a že společně přispějeme k výchově samostatných, kriticky uvažujících dětí, z nichž vyrostou vzdělaní dospělí.

Jana Vyhlídalová, zakladatelka Gramotní.cz