Oblíbené aplikace a pomůcky pro výuku výtvarné výchovy Štěpána Járky

Štěpán Járka učí na Střední odborné škole uměleckořemeslné a na ZŠ Burešova. Má za sebou sedm let pedagogické praxe. Začínal jako volnočasový pedagog, měl funkci předsedy předmětné komise, podílel se na tvorbě ŠVP. Je členem iniciativy Otevřeno na podporu vzdělávání pedagogů.

Výtvarný výchova není jen o výtvarných technikách. Jendou z hlavních oblastí, která by měla být u studentů rozvíjena, je tzv. vizuální gramotnost. Koukat a umět popsat to, co vidím kolem sebe. V pořadu televize Mall.cz Překvapivé stavby se architekt Adam Gebrian zaměřuje na popis veřejného prostoru, ať už se jedná o galerii či špinavou tramvajovou zastávku. Sochař Pavel Karous zase v seriálu Vetřelci a plameňáci hledá odpovědi na otázky typu Jakým způsobem zacházíme s odkazem minulosti v podobě kvalitního umění, na co reagují dnešní sochařské tvorba a kdo by měl o jejím zhotovení a umístění do veřejného prostoru rozhodovat. Sledujte ho na televizeseznam.cz/porad/vetrelci-a-plamenaci. V dalším pořadu Televize Seznam Um! učitel výtvarky Ondřej Horák reaguje na aktuální způsob chápání moderního umění. Poznáme vůbec rozdíl mezi uměním a kýčem? Jak by se mělo o umění učit na školách? Doporučuju i FB galerii Zdeňka Sklenáře, kde najdete rozhovory s významnými současnými umělci, ukázky jejich děl a popis procesů, jakými vznikají.  Další tipy najdete v informačních aktovkách na Otevreno.org.

FOTO: Otevřeno.org

Programovací platformy pro děti: Makecode

Minulý týden nám lektor kurzů digitálních dovedností makeITtoday Ondřej Vošta představil programovací platformu pro děti Scratch. Dnes nás seznámí s dalším ze svých oblíbených nástrojů – Makecode.

Makecode je výukový programovací nástroj z dílny společnosti Microsoft. Obsahuje jednak snadno pochopitelný blokový programovací jazyk podobný Scratchi, ale umožňuje své rozhraní přepnout i do Pythonu nebo Javascriptu, a tím dát studentům možnost nahlédnout do profesionálních programovacích jazyků nebo si začít zkoušet programovat v nich.

Snadná cesta k robotice

Spolu se skvělou a cenově dostupnou platformou micro:bit je makecode přívětivou cestou k robotice. Micro:bit je malinký výukový počítač. Přímo u sebe má display z 25 led světýlek, akcelerometr pro zjišťování náklonu, tlačítka, teploměr a ještě má dostupné programovatelné kontakty (takzvané piny), které umožňují přímou práci nebo jeho další rozšíření (a různých rozšíření je na trhu opravdu nespočet). A celý micro:bit a jeho rošíření můžete programovat pomocí makecode. Navíc má makecode skvělý emulátor micro:bitu, takže na vyzkoušení ani fyzické zařízení nepotřebujete.

A to není vše

Makecode se dá využít pro několik dalších robotů, ale také k programování do hry Mincraft Education Edition (pozor, opravdu je třeba verze Education Edition). A nebo také k programování jednoduchých her (https://arcade.makecode.com/) připomínajících staré konzole a automaty. Tyto hry je pak možné vkládat do katalogů nebo na vlastní webové stránky, případně nahrát do různých kutilských konzolí.

Co se mohou studenti naučit?

Spolu s micro:bit mohou například pomocí pinů testovat, jaké materiály vedou elektrický proud. Mohou vytvořit vlastní krokoměr nebo si posílat tajné zprávy mezi micro:bity.

U toho všeho se prakticky naučí, co to jsou senzory, jak je roboti čtou, pomocí programu vyhodnocují a podávají konkrétní výstupy. A naučí se nebo zopakují základní programátorské koncepty jako například proměnné a podmínky. Programování může být pro studenty příliš abstraktní a programování fyzických zařízení ho pomůže přiblížit reálnému světu.

Mini mikroskop na venkovní zkoumání

Jaro je konečně tady i teplotně a venku se začíná vše zbarvovat. Malé pozorovatele to bude jistě lákat k hledání a zkoumání různých povrchů – kvetoucích stromů, rostlin, listů, kamenů apod. Kapesní osvětlovací mikroskop umožňující 20ti až 40ti násobné zvětšení, který lze použít pro okamžité pozorování venkovních či vnitřních materiálů.

Mini mikroskop je vhodný především pro zkoumání věcí venku – listí, hlíny, květin, hmyzu atd. Součástí výbavy kapesního mikroskopu je i jedno sklíčko pro pozorování, ale je možné ho dovybavit sadou přídavných sklíček. Balení mikroskopu obsahuje praktický popruh na nošení.

Zdroj: Tereza Veselá photo

Kapesní mikroskop můžete objednat zde:

Prolistujte si Kidtown Edu katalog vzdělávacích pomůcek 2020/21 zde.

Programovací platformy pro děti: Scratch

Možná se ptáte, proč by se vlastně děti měly učit programovat? Ne každý se přece chce stát programátorem. Je to podobné jako s odpovědí, proč by se měly učit cizí jazyk, když nechtějí být překladatelem. Jednoduše nový jazyk pomáhá chápat svět okolo nás, poskytuje základy pro další vzdělávání, otevírá nové karierní příležitosti, nabízí nástroje pro řešení kažodenních problémů a v neposlední řadě usnadňuje komunikaci s lidmi v IT, kterých bude v pracovních týmech stále přibývat. 

V následujících týdnech nám lektor kurzů digitálních dovedností makeITtoday Ondřej Vošta představí své oblíbené platformy, které jsou přímo navržené pro výuku dětí.

Scratch 

Scratch (https://scratch.mit.edu/) je jedna z nejoblíbenějších platforem pro výuku programování. Obsahuje snadno pochopitelný programovací jazyk, galerii projektů pro inspiraci a pro učitele užitečnou možnost vytvořit třídu.

Scratch je kočička, co nekouše

Scratche se nemusí bát ani neprogramátor. Jedná se o takzvaný vizuální programovací jazyk. To znamená, že místo psaní kódu skládáte dohromady grafické bloky. Tyto bloky jsou navíc různě tvarované a zapadají do sebe, čímž vám Scratch pomáhá určit, kam co patří. Podobně jako kostičky lega. Díky tomu se nemusíte trápit překlepy, znalostí příkazů či kódem, který počítač nedokáže přečíst.

Proč učit Scratch

Přes svou jednoduchost programovací jazyk Scratch obsahuje stejné základní koncepty jako jakýkoliv jiný, i profesionální, jazyk. Naučíte se díky němu porozumět proměnným, cyklům, podmínkám a podobně. I studentům, kteří se nechtějí stát programátory, snadnou cestou přiblíží, jak fungují technologie, které denně používají. A budoucím programátorům dá základ, díky kterému se snáze naučí další programovací jazyky.

K čemu Scratch použít

Ve Scratchi je možné vytvořit hezké hry, které hodně baví studenty, animovaná videa, kvízy či nechat Scratch kreslit. Velmi dobře se dá využít i v jiných předmětech, než je informatika. Kreslení můžete využít v geometrii, studenty zpracovanou krátkou animaci ze světa přírody v přírodopisu, vlastní kvíz z dějepisu a v angličtině zase můžete využít zabudovaný překladač a převod textu na řeč.

Na ukázku projektu, který děti mohou ve Scratchi naprogramovat, se můžete podívat na tomto odkazu:https://scratch.mit.edu/projects/508656106/editor/. Akci spustíte kliknutím na zelenou vlaječku nad obrázkem sluníčka. 

Vyřešte pondělní šifru

Zkusíte ještě potrénovat váš mozek a vyřešit následující šifru?

ŠEL JSEM NA NÁKUP A POŘÍDIL:

1 ks ROHLÍKU, 2ks PAPRIKY, 1 balení  KÁVY, 

2 konzervy  LEČA,  4 tuby PASTY NA ZUBY a 

2 borůvkové  MARMELÁDY

NÁPOVĚDA:

ČÍSLA MAJÍ SOUVISLOST S TEXTEM… 

a) křestní jméno

b) droga

c) dopravní prostředek

d) pták

e) den v týdnu

f) místo na známky

Autorem kvízu je Václav Fořtík z Centra nadání, o. p. s.

ŘEŠENÍ:

RAKETA

Zklidňující proud smyslových přelévátek

Roztěkanost, nesoustředěnost, potřeba zklidnit se a ukotvit své myšlenky. To občas potřebuje každý. Znáte „smyslová přelévátka?“ Jsou to rozmanité sady senzorických kapalinových válců. Fascinují vás v dobrém slova smyslu, protože jediné, kam upřete svůj zrak a myšlenky, budou různobarevné proudy kapaliny – oleje, které plynule stékají ke dnu. Některé opravdu pomaličku, po kapičkách, některé trochu rychleji, jiné pro změnu ve spirálách.

Kvůli zklidňujícímu efektu jsou ideální pro děti se specifickými potřebami, jako je například ADHD či lehčí forma autismu. Inspirují zvědavost, rozvoj tvůrčího jazyka a porozumění jednoduchým vědeckým principům.

„Oblíbená pomůcka, která chytí pozornost a pomůže k soustředěnosti. Často přemýšlím, zda je oblíbenější u dětí nebo u učitelů“, říká Jana Vyhlídalová, zakladatelka projektu Gramotní.

zdroj: Tereza Veselá photo

Smyslové barevné kaskády můžete objednat zde.

Smyslová dvoubarevná přelévátka objednáte zde.

Prolistujte si Kidtown Edu katalog vzdělávacích pomůcek 2020/21 zde.

3 méně známé nástroje pro online výuku

V online výuce se setkáváme s množstvím nových problémů a výzev. Jak sledovat postup žáků, když se nemohu projít po třídě a „nakouknout”, jak spolupracovat na dálku a podobně. Dnes vám Ondřej Vošta představí 3 nástroje, které rád používá při online výuce na kurzech digitálních dovedností makeITtoday

Padlet

Padlet je elektronická obdoba nástěnky s lístečky. Od korkové nástěnky jí však posouvá na míle daleko několik vlastností.

  • Samozřejmostí je možnost nástěnku sdílet se studenty, a to pouhým odkazem (není třeba vytvářet účty).
  • Lístečky mohou obsahovat všemožná média jako text, obrázky a videa. Navíc je možné je komentovat nebo jim dávat srdíčka, hvězdičky, palce nahoru či dolů.
  • Lístečky můžete na nástěnce uspořádat – buď volně, do pojmenovaných sloupců, do mřížky a mnoho dalšího.

Ve výuce padlet využívám například k získání zpětné vazby, brainstormingu nebo evokaci. Se studenty také při práci na delších týmových projektech, kde si na lístečky píší dílčí úkoly a přesouvají je mezi sloupci „TODO”, „Děláme na tom” a „Hotovo”.

Ve verzi zdarma máte k dispozici 3 nástěnky bez jakýchkoliv dalších omezení.

Quizizz

Quizizz je online kvíz. Online nástrojů pro tvorbu kvízů je mnoho, zmíním například ještě Kahoot, který rád používám spíš v prezenční výuce. Z mnoha vlastností Quizizz bych zmínil hlavně tyto:

  • Každý žák jde svým vlastním tempem, vy pouze sledujete, kde kdo je. Na konci přehledně vidíte výsledky a můžete je využít ke zpětné vazbě a navedení studentů v dalším rozvoji.
  • Máte k dispozici několik různých druhů otázek jako výběr jedné/více možností, hlasování, volný text, vyplnění slov nebo můžete přidat i vysvětlující slide.
  • V odpovědích mohou být obrázky – speciálně například při výuce Scratch je lepší ukázat blok jako obrázek a nepřepisovat text.

Verze zdarma má drobná omezení, která mi ale nikdy nevadila. Údajně jsou ve verzi zdarma také reklamy, ale nezaznamenal jsem je.

Classcraft

Classcraft je nástroj, jak z výuky udělat online hru na hrdiny. Každý student je hrdina a vy připravujete dobrodružství. V nejjednoduší formě máte mapu, na kterou umístíte úkoly a cesty jak mohou studenti mezi úkoly postupovat. Pokud se chcete ponořit hlouběji, každý student má ve hře povolání (Kouzelník, Ochránce nebo Léčitel), má své body zkušenosti, úroveň, životy, energii a speciální dovednosti. Jak toto všechno využijete, je na vás, ale už základní mapa s úkoly přináší několik výhod.

  • Cesty mezi úkoly se mohou větvit, takže nemusí všichni dělat totéž. Nejčastěji mám na mapách několik společných úkolů a pak křižovatku, kde si mohou studenti vybrat.
  • Samozřejmostí je, že vidíte postup hráčů a můžete na to reagovat.
  • Celá stylizace do hry vypadá dobře a studenty baví.

Classcraft je trochu složitější nástroj, ale minimálně základní využití map není nic, co by běžný uživatel nezvládl. Studenti potřebují registraci a doporučuji ji s nimi projít online. Celá platforma je anglicky, ale po úvodní registraci si studenti vystačí s několika málo obrázky, které si v nejhorším zapamatují jako obrázky.

Ve verzi zdarma může mít vaše dobrodružství pouze 6 úkolů, ale můžete vytvořit i více dobrodružství. Jiná omezení mi zatím ve využívání tohoto báječného nástroje nebránila.

Sexuální výchova je lepší než porno. Nebojme se být explicitní

Socioložka Lucie Jarkovská školí učitele v tom, jak má vypadat genderově citlivá výuka a moderní sexuální výchova. A jde na to přes stand-up comedy. S kolegyní převádí výsledky svých výzkumů zaměřených na gender a sexualitu do sketčů a vystupují s nimi jako Duo docentky.

Gramotní si s ní povídali o genderových očekáváních ve výuce, homofobní šikaně a vlivu porna na vnímání sexuality u náctiletých. Jak s tím může pomoci moderní sexuální výchova? A kdy s ní začít?

zdroj: archív L. Jarkovské

Co dělá učitel, který se snaží o genderově citlivou výuku?

Na školeních mi vyučující často říkají: „Já neřeším, jestli dítě je kluk nebo holka, ke každému přistupuji individuálně“. To je humanistický přístup, který předpokládá, že každé dítě je možné chápat jako individuum. To sice ano, ale nelze ho vyjmout ze společnosti, kde se s tím, kým jsme, pojí určitá očekávání, stereotypy. Nelze to jednoduše odstřihnout. Genderově citlivý přístup znamená, že si genderové i jiné asymetrie, které se objevují ve společnosti, uvědomujeme a aktivně s nimi pracuje.

Které genderové asymetrie máte na mysli? Třeba že ženy jsou tlačeny do role pečovatelek a muži do rolí živitelů?

Je dobré začít u rozdílnosti nároků, které na holky a na kluky klademe. Uvědomit si, že holky jsou např. pod mnohem větším drobnohledem, co se týče vzhledu. To se projevuje i při online výuce, kdy si žáci nechtějí zapínat kameru. Bojí se, aby je někdo nevyfotil a nepověsil to na sociální sítě. Holky se mnohem více než kluci obávají toho, že u toho nebudou vypadat hezky a ostatní se jim vysmějí. Takových tlaků je spousta a je dobré si to uvědomit a aktivně s tím pracovat.

Kterým genderovým tlakům a očekáváním čelí chlapci?


Musejí neustále dokazovat, že nejsou zženštilí, není na nich nic holčičího. V nejútlejším věku jsou děti doma s maminkou, protože na rodičáku je většinou žena. Identifikují se s ní, chtějí být jako ona. Jenže kluci postupně zjistí, že patří k jinému pohlaví. A pochopí, že by se měli podobat tatínkovi. Ale nevědí jak, protože tatínka tolik nevidí. O to výrazněji se potřebují vymezit proti tomu, co dělají holky. Začnou
až úzkostlivě dbát na to, aby na nich nebylo nic holčičího. Ve třídě to bývá i zdrojem agrese a konfliktů. Přičítáme to testosteronu, ale často za tím stojí úzkost.

Úzkost, že nejsem dost kluk?

Ano. Abych dokázal, že jsem, někoho zbiju. Nebo odmítám nosit určité barvy. Stydím se, že chodím zpívat nebo tancovat, protože to „je pro holky“. Pokud si tyto mechanismy neuvědomujeme a dětem se strachem z nálepky nepomůžeme nebo dokonce utrousíme nějakou byť dobře míněnou poznámku, můžeme jim uzavřít cesty k rozvoji jejich talentu. Je důležité chápat, že „holčičí“ je z pohledu kluků
vnímáno jako něco toxického, čím se mohou nakazit.

Zatímco holky se na „klučičí“ aspekty dívají spíš s obdivem, nebo ne?

Jasně. Holka, která dělá něco „klučičího“ – třeba má sílu, je rychlá, rozumí počítačům – může být za frajerku, získá si uznání. Toto hierarchické uspořádaní ještě umocňujeme poznámkami typu „Nebuď baba!“, „Jsi chlap, tak nebreč“. Proto bych jako učitelka měla svoji práci neustále podrobovat reflexi. Přemýšlet nad tím, jak se mužsko-ženská perspektiva promítá do mé interakce s žáky, do hodnocení jejich
práce. Genderově citlivá výuka je součást širšího respektujícího přístupu, kdy jako učitel přemýšlím, jak se propojit a kooperovat. V tomto případě jak propojit holky a kluky.

Myslíte společnými aktivitami?
Hlavně je automaticky neoddělovat na dva zcela nesourodé tábory. Často se za trest rozesazuje kluk k holce. Jako kdyby nebylo normální, že i kluk s holkou si spolu můžou povídat, kamarádit se. Dávají se jiné domácí úkoly pro kluky a jiné pro holky, protože „Holky budou radši vybarvovat květinku a kluci auto.“ Podle mě je fajn, když mají děti na výběr. Proto bych nedělila úkoly, kroužky ani jiné aktivity na klučičí a holčičí ale např. na rukodělné a sportovní.

Nechat děti, ať si každý vyzkouší všechno?
To by bylo ideální. Říkáme, že „nebudeme přece kluky nutit navlékat korálky a holky do fotbalu“, ale ve zbytku vzdělávání tvrdíme opak. Když někomu nejde psaní, nepromineme mu úkol v písance. Vždyť i u kluků by mohlo být fajn procvičit jemnou motoriku. Když navlékání nepředstavíme jako „holčičí“, ale univerzálněji, třeba jako tvorbu pokladu, mají s tím kluci daleko menší problém. Neříkejme tedy: „Holky,
dneska si navlíkneme korálky. A samozřejmě, když se k nám bude chtít připojit nějaký kluk, může.“ Tím vysíláme signál, že to bude nějaký divný kluk. Proč neříct „Děti, dneska si vytvoříme poklad – indiánské náramky, které pak schováme do tajné skrýše“. Tak nadchnete holky i kluky.

Takže zásada genderově citlivé výuky číslo jedna: Pozor na formulace při zadávání úkolů.
Ano, to je velmi důležité, protože se v nich skrývají genderová očekávání. Např. když se obracíme na všechny, často používáme mužský rod: „Ukaž mi, jak sis to vybarvil.“ A očekáváme, že zareagují i holky. Kdyby ale paní učitelka začala mluvit v ženském rodě na celou třídu, kluci okamžitě vypnou. Zato holky slyší na mužský rod pořád. Vůči holkám to je svým způsobem nerespektující, ale zároveň se učí flexibilitě, být pořád ve střehu, připravené reagovat. Pak se divíme, že jsou kluci málo flexibilní. Je to totéž jako se psaním. Copak si řekneme „Jemu nejde psaní, tak ho tím nebudeme mučit a vymyslíme něco, co ho zaujme“? Zrovna tak empatie a spolupráce. Nejsou u kluků rozvinuté? Svedeme to na jejich pohlaví, místo toho abychom přemýšleli, jak u nich tyto kompetence posílit. Přistupujme k osvojení softskills stejně jako k počítání. Je dobré to naučit všechny děti.


zdroj: archív L. Jarkovské

Jinak formulovat zadání, dát si pozor, jak se třídou komunikuji… Na co dalšího se mám jako genderově citlivý učitel zaměřit?
Podívat se, jak moje výukové materiály zobrazují ženy a muže. Ale i další kategorie. Třeba mám ve třídě i romské děti, vietnamské děti, děti cizinců, děti s postižením. To je svět, ve kterém žijeme. Zobrazují takový i výukové materiály? Nebo nabízejí obraz, který v reálu neexistuje? Spočítejte zastoupení žen v knihách. Většinou zjistíte, že jich bývá zobrazeno velmi málo.

Trpíte „nemocí z povolání“ a počítáte postavičky i v knížkách vašich dětí?
Zrovna včera jsem si jednu prohlížela. Na obrázcích z tramvaje a nádraží bylo 4x méně žen. To je přece divné. I v knížkách o zvířátkách bývá postaviček v ženském rodě zastoupeno mnohem méně. To vede k tomu, že hrají menší spektrum rolí a mají menší záběr charakterů. Hodná, milá a krásná vs. zlá, líná a ošklivá. To jsou dva nejčastěji zobrazované ženské charaktery.

Nepoměr v zastoupení mužů a žen v učebnicích je evidentní například v dějepise. Jak s tím jako učitel mohu pracovat?
Mluvte o tom s žáky, tematizujte to. Proč jsou v učebnicích zastoupeni jen muži vědci, vynálezci, panovníci a vojevůdci? Kam se poděly ženy? Může to sloužit jako podnět pro školní projekt. Často stačí téma nerovnoměrného zastoupení žen a mužů zvědomovat. Pro sebe jako učitele i pro děti. Vést o tom debatu, přemýšlet nad tím.

Podle vás se gender promítá i do výzdoby a uspořádání prostor ve škole. Jak?
Podívejte se, kolik je na chodbách a ve třídách zobrazeno žen a kolik mužů. Ne že by tam ženy vůbec nebyly. Ale jsou to ženy beze jména, objekty malířova zájmu. Muži jsou činitelé, jejichž jména si máme zapamatovat. Zajímavé téma je i využívání prostor školy. Zatímco kluci většinou zaberou střed hřiště, dívky se zdržují někde bokem, v zákoutí. Nebo určité prostory, třeba pinpongové stoly, nevyužívají nebo
využívají jinak – sednou si na ně a jsou na mobilu. Podle mě to opět souvisí s pozorností upřenou na dívčí zevnějšek. Holky velice často nechtějí sportovat, když na ně koukají kluci. Bojí se, že budou upocené, že se ztrapní, nepříjemná pozornost upřená na jejich těla se ještě znásobí.

Jak to lze řešit?
Třeba vymezením hodin, kdy budou prostor nebo zařízení moci využívat jenom holky. Učitelky a učitelé, kteří děti učí, by měli být schopni přemýšlet o tom, jestli dítě danou hru nechce hrát za žádnou cenu nebo jenom v těchto podmínkách, proč a co s tím. To samé počítače. Proč je některé holky nikdy nevyužívají? Stydí se si tam před ajťáky hledat make-up tutorialy? Opět jsme u té paralely se psaním: neučíme ho jen
ty, kterým jde, ale všechny žáky. Když řekneme „Holky tohle nezajímá“, vyřazujeme je tím z určité oblasti poznání. Ochudíme je o něco, co bude nevyhnutelně součást jejich budoucnosti. Pokud dítě nemá vlohy pro IT, o to více se mu musíme věnovat.

Poslední dobou se mluví o homofobní šikaně. Objevuje se na českých školách často?

To, čemu se říká homofobní, častěji bývá genderová šikana. Když někdo někomu nadává do buzerantů, není to většinou o sexuální orientaci, ale o genderu, že se nějaký kluk neprojevuje dostatečně maskulinně. A z důvodu úzkosti, o které jsem mluvila na začátku, ho kluci ze svého kolektivu vyčlení.

Týká se genderová šikana i dívek?
U nich to většinou neprobíhá tak drsně, u chlapců jsou zaznamenány i pokusy o sebevraždu. U holek vybočení ze stereotypu není tak jednoznačné. Jak jsme říkaly, dívky, které vykazují maskulinní znaky, mohou být považovány za velmi cool.

Občas se objevují názory, že sexuální výchova má být záležitost rodiny. Proč má podle vás být součástí školní výuky?
Sexualitu nelze odpárat, nelze ji nechat doma. Vždycky se objeví situace, ve které bude obsažena, i kdyby učitelé a rodiče stokrát nechtěli. Vezměte si literaturu, ta je sexem prošpikovaná. Nebo může dojít na případy sexuálního obtěžování. Žačky si přijdou stěžovat, že matikář vyvolává jen holky s velkými výstřihy a pak jim dává dobrou známku. Ví jejich třídní, jak zareagovat? Jednomu mladému fyzikáři se
stalo, že žačky, které měly vymyslet testovací otázky, odevzdaly test s dvojsmyslnými odpověďmi typu: Co je rovnovážná poloha? A) Doggy style B) 69 C) správná odpověď. Má nad tím učitel mávnout rukou? Stačí žačkám domluvit? Nebo se má obrátit na vedení, ne kvůli postihům, ale pro vlastní supervizi? A co třeba se třídou otevřít téma sexuálního humoru, obtěžování a hranic, za něž už není dobré jít? I o tom je
moderní sexuální výchova.

Také vnímám posun od dob, kdy se naše generace s učila o antikoncepci, reprodukci, menstruaci a hygieně. Dnes se klade důraz na hranice, jak říci ne a respektovat přání partnera.
A taky na to, že sex a sexualita nejsou tabu a můžeme se o nich bavit přirozeně, ne prizmatem toho, co je správně a co špatně. Když si vytvoříme bezpečné prostředí, můžeme obavy ohledně sexu a sexuality sdílet. U teenagerů je to velice často o strachu a obavách. „Najdu si někdy někoho? Bude mě někdo mít rád, i když na sebe nenechám sáhnout? Nebude mě považovat za štětku, když se mi to bude líbit? Jsem
normální?“ Tisíc různých obav. O nich by měla být sexuální výchova. O tom co nás zúzkostňuje, co nás pálí. A je důležité, aby v tom bylo dobře i vyučujícím. I my dospělí máme své úzkosti, o to víc před bandou puberťáků. To je minové pole. Je důležité umět si najít své hranice.
Puberťáci vás prý při debatách občas zaženou do úzkých. Jak z toho ven?
Otevřeně říct „Teď jste mě zaskočili, vidíte, jak se červenám“. Sexualita je sféra intimní. Je potřeba se o ní bavit a sdílet, ale také si nechat, co chceme, pro sebe. Proto varuju před anonymními listárnami a výzvami typu „Teď mi napište na papírek, co vás zajímá.“ To nemůžete ustát. Dostanete provokace typu „Paní učitelko, děláte si to?“ Je lepší nejprve od žáků dotazy vybrat a odpovědi třeba pak hledat společně.
A taky vysvětlit, proč některé dotazy nebudete zodpovídat.

Co dnešní mladé trápí v oblasti sexu a sexuality nejvíce?
Že je málo prostoru, kde se o tom v klidu pobavit. Řekne se „v rodinách“. Ale speciálně teenageři se o tom s rodiči baví strašně neradi. Obzvlášť s těmi, se kterými to až dosud bylo tabu. Začínat se sexuální osvětou ve 14 je ta nejhorší doba. Už je pozdě. To je lepší nakoupit edukační materiály, doporučit chytré webové stránky a zajímat se o to, jaké programy plánuje škola.

zdroj: archív L. Jarkovské


Moje generace vyrůstala na časopisu Bravo a rubrice Láska sex a něžnosti, kde se neustále opakovaly dotazy typu „Mohu otěhotnět při líbání?“ Na co se ptá dnešní generace vyrůstající na pornu?
Úzkostné dotazy a obavy často vyvěrají z iracionálních pocitů. Dnešní holky to díky dostupným informacím rozumově chápou, ale pocitově se taky bojí. Co je u nich nové, je zúzkostnění z porna. Děti jsou překvapené, když z debaty ve škole pochopí, že může existovat sex, u kterého se nekřičí. Vliv porna na vnímání sexuality se u dětí ale těžko zkoumá.


Sexuolog Zlatko Pastor v rozhovoru před třemi lety řekl, že kvůli pornu jsou dnešní náctiletí přesvědčení, že např. anální sex je běžná sexuální praktika, kterou třeba i začínají svůj sexuální život.
Porno nám dost komplikuje hledání vlastního způsobu prožívání sexu. Obzvlášť když ho dnešní děti sledují od dětství. Ani ne proto, že by je to tak vzrušovalo, ale protože jsou zvědavé. My dospělí se bojíme ukázat jim explicitní materiály, které zobrazují pohlavní orgány, penetraci… Většinou to jsou neurčité malůvky čehosi. Děti ale přirozeně zajímá, jak to vypadá, když je penis ve vagině. Začnou hledat a narazí na porno a v něm na spoustu bizarních kategorií. Přitom na začátku stála přirozená zvědavost, kterou jsme my dospělí mohli ukojit skrze sexuální výchovu. Ale protože jsme se ostýchali, nechali jsme v tom děti samotné, pornu na pospas.

Lucie Jarkovská (1978)
Socioložka, působí v Institutu výzkumu inkluzivního vzdělávání na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity. Doktorát získala za práci na téma Genderová reprodukce v každodennosti školní třídy: Etnografický výzkum. Je členkou Společnosti pro plánování rodiny a sexuální výchovu, spoluautorkou popularizační knihy Kapky na Kameni. 50 příběhů českých a slovenských rebelek a autorkou publikací Gender před tabulí a Etnická rozmanitost ve škole. Spolu s kolegyní socioložkou Kateřinou Liškovou vystupují jako Duo docentky a formou stand-upu popularizují závěry genderových výzkumů. Loni za svá vystoupení získaly Cenu děkana za významný umělecký čin.