Vyvoláváte žáky, co se hlásí? Ale co ti ostatní? Zkuste zapojit všechny

Učitel položí otázku. Zvedne se pár rukou, ty samé jako vždy. Ostatní žáci na své aktivnější a smělejší spolužáky spoléhají, jejich pozornost je proto už jinde.  PhDr. Veronika Laufková, Ph.D. z Ústavu výzkumu a rozvoje vzdělávání PedF UK  proto doporučuje jiné postupy, třeba losovátka a práci ve dvojici. „Dávají možnost mluvit jak extrovertům, tak introvertům, kteří potřebují čas si to promyslet a ve dvojici se osmělí spíše než před celou třídou.“

Přinášíme druhý díl rozhovoru, který byl ve zkrácené verzi publikován v časopise Gramotní 01/20.

Dělat formativní hodnocení dobře je podle vás „věda“. Kterých chyb se učitelé nejčastěji dopouštějí?

Jde o to, aby učitel nedělal FH z „donucení“, protože to po něm chce škola. Učebnice angličtiny nebo vytvářené žákovské knížky školami obsahují listy na sebehodnocení. Podstatné je, aby učitel ve formativním hodnocení viděl smysl. A aby FH bylo účinné, musí stavět na respektující komunikaci. Také to, co se mi osvědčilo ve třídě A, nemusí fungovat ve třídě B.  Všichni se učíme, i my učitelé, a na FH neexistuje jednoduchá kuchařka. Je to o hledání cesty, která bude vyhovovat všem.

Chybou může být podle vás i chválení. Proč?

Souvisí to s jazykem, který při komunikaci se žáky používáme, jestli popisný nebo hodnotící/posuzující. „Ty jsi ale šikovný“ sice žák vnímá pozitivně, ale co mu takové hodnocení řekne? V čem přesně, proč je šikovný? Tato informace mu nijak v dalším rozvoji nepomůže. K tomu se mnohem lépe hodí popisný jazyk, kterým přesně pojmenuju, co se mu povedlo, a zároveň ho můžu navést, kam se posunout dál. 

Můžete uvést konkrétní příklad?
Zkuste sami posoudit rozdíl mezi vyjádřením Jsi sice rozený spisovatel, ale ten pravopis se snad nikdy nenaučíš versus Martine, text je kompozičně vyvážený a myšlenky se vyznačují původností a originalitou. Ještě budeme muset zapracovat na pravopisu, abychom se vyvarovali hrubých chyb, které oslabují porozumění textu.
Samotná chvála může vést i k tomu, že žák usne na vavřínech, protože získá dojem, že je „fakt dobrej“ a bývá posilována motivace vztahová, vnější. FH naopak žáky směřuje k tomu učit se dál,  kvalitněji, rozvíjet své kompetence a být zodpovědný za své učení a myšlení. Carol Dweck se v knize Nastavení mysli odvolává na své studie, které ukázaly neefektivnost chvály, odměn i trestů. Největší efekt má podle ní povzbuzování k většímu úsilí: „Věřím, že zvládneš i tohle, když…“

Upozorňujete také na past vyvolávání. V čem je záludné?

O tom existuje výborná publikace od Kláry Šeďové a kol. Komunikace ve školní třídě nebo jejich nejnovější publikace Výuková komunikace, kde zjišťovali, na co se učitelé ptají, jak dlouho čekají na odpověď, koho vyvolávají. Problém číslo jedna je, že často pokládáme nepromyšlené otázky, které nás napadají při hodině ad hoc. Nejhorší varianta je, že nastane trapné ticho. V tom případě se zeptáme jinak nebo si odpovíme sami. Nebo se zvedají stejné ruce ruce, ze kterých někoho vybereme. Ale zbytek jsou žáci, kteří nám unikají, nic o jejich učení nevíme, ale naší snahou je, aby se každý žák v každé hodině učil. 

Jak to lze dělat jinak?

Doporučují se tři postupy:

1) Otázku si naformulovat dopředu a to tak, aby byla komplikovanější, povzbuzovala myšlení žáků v souvislostech, vedla je k analýze, syntéze, hodnocení. To je samozřejmě docela oříšek, ale funguje to.

2) Po položení otázky počkat. Pět sekund je minimum, klidně i 10, aby si stihli všichni žáci odpověď promyslet. U těžších úkolů dát dostatek času na promyšlení, třeba i na písemnou formulaci, a potom to nechat žáky probrat ve dvojici. I tady platí, že víc hlav víc ví, žáci společně přijdou na důmyslnější odpovědi a učí se od sebe navzájem.

3) Losovátka se jmény žáků (tzv, špachtličky). Odpoví ten, koho vylosujeme. To skvěle funguje i při práci ve dvojici jako motivace, aby si žáci nepovídali mimo téma, protože nikdy neví, kdo bude vylosován. Navíc to dává možnost mluvit jak extrovertům, tak introvertům, kteří potřebují čas si to promyslet a ve dvojici se osmělí spíše než před celou třídou. 

To zní zajímavě, nicméně to musí být docela náročné na čas.

To ano, ale takto se třída dobere mnohem bohatší odpovědi, která podporuje myšlení, a jsou zapojeni všichni. A o to víc je důležité promyslet, jaké otázce chci ten Ačas věnovat. Navíc se tak učitel dozví, jak žáci o problému přemýšlejí.

 Autorka: Iva Vokurková

HODNOCENÍ:

formativní (FH) – průběžné, poskytuje zpětnou vazbu v průběhu učení a slouží primárně samotnému žákovi, umožňuje mu sledovat vlastní pokrok, vede ho k řízení jeho učení a pomáhá komplexně rozvíjet jeho osobnost. Jeho účelem je tedy identifikovat vzdělávací potřeby žáků a přizpůsobit těmto zjištěním vyučování a učení tak, aby každý žák dosáhl ve svém rozvoji vzhledem k jeho individuálním možnostem

sumativní –  finální, které shrnuje, co žák zvládl na konci určitého období (např. pololetí), zejména shrnuje, zda žák ví nebo rozumí. Slouží jako informace pro učitele, rodiče a vzdělávací systém (např. pro přijímací zkoušky).

verbální – zpětná vazba formulovaná slovně, písemně nebo graficky během procesu výuky. Nejde o hodnocení jako takové, ale o zpětnou vazbu, která má žákovi pomoci, ukázat mu cestu k cíli. „Slovo „hodnocení“ není zrovna šťastné, protože v českém kontextu se spojuje se známkami a upozorňováním na chyby. FH je ale spíše o principech a postupech, které žáku pomáhají v učení, o jeho vedení.“

slovní – nejčastěji se jím rozumí alternativa ke známkám na vysvědčení, jedná se o sumativní hodnocení vyjádřené slovně, nikoli známkou na klasifikační stupnici 1-5

Formativní hodnocení ano, ale známky nerušme

Formativní hodnocení nerovná se zrušení známek, svůj účel mají oba systémy, žáci se porovnávání v životě stejně nevyhnou, říká PhDr. Veronika Laufková, Ph.D. z Ústavu výzkumu a rozvoje vzdělávání PedF UK.  A jak formativní hodnocení motivuje méně úspěšné žáky?

Přinášíme první díl rozhovoru, který byl ve zkrácené verzi publikován v časopise Gramotní 01/20.

Proč hodnotit známkami je podle vás špatně?

Známkám se vytýká především to, že jimi porovnáváme žáky mezi sebou. To může být demotivující, protože to děti škatulkuje – jedničkář bude vždycky jedničkářem a čtyřkař čtyřkařem. Známky také podporují vnější motivaci, kdy se více učíme kvůli známce nebo rodičům než kvůli poznání.

V čem je formativní hodnocení (FH) lepší?

Neporovnává, ale sleduje individuální pokrok. Proto dobře funguje především u méně úspěšných žáků a žáků se specifickými vzdělávacími potřebami. Spíš než tlačit všechny žáky do jednoho cíle nám jde o to, aby se každý posouval dál, což má ve finále i největší efekt na vzdělání celé společnosti. Navíc pro úspěch v 21. století potřebujeme osvojení určitých kompetencí, které FH žákům vštěpuje.

Které to jsou?
Sebehodnocení, sebereflexe, hodnocení navzájem mezi žáky – tzv. vrstevnické hodnocení, spolupráce. Pro celoživotní učení je velmi důležité vyhodnotit si, co se mi povedlo a co ne, a zvolit si strategie, které mi pomůžou obstát příště.

Jak nebo čím motivuje FH méně úspěšné žáky?

Tím, že neporovnáváme, ale sledujeme individuální pokrok toho kterého žáka. Dává jim to možnost zažít úspěch. Žák výkonově slabší si jinak může říct, že je „prostě na matiku blbej a nemá smysl se snažit“, obzvlášť když i učitel a rodiče ho v tom, byť nevědomky, utvrzují používáním hodnotícího jazyka. Golemův efekt (negativní očekávání podporuje negativní výsledek) a Pygmalion efekt (pozitivní očekávání podporuje pozitivní efekt – pozn.red.) jsou ostatně podrobně popsané v psychologii. Žáci začnou selhávat, být neteční, jejich snaha je na nule. 

Zatímco když použijeme principy FH, tak se stane co?
Když jim budu popisovat, co a proč se jim povedlo a nepovedlo, dám je dohromady se spolužákem, který jim to bude moci vysvětlit vlastním jazykem a ze svého pohledu, nebo nabídnu individuální pomoc, tak uvidí, že to má smysl, a i ti dosud méně úspěšní se začnou zlepšovat. Tím se nůžky mezi výsledky žáků o něco sevřou, jsou vyrovnanější.

Tvrdíte, že věkem motivace známkou ochabuje a ve vyšších ročnících už pak jde často jen o to „projít“. To je závěr nějaké studie?

To spadá do tématu výkonnostní motivace, které se věnují psychologické výzkumy. Žáci orientovaní na výkon a motivovaní známkami jsou třeba schopní kvůli obavám z horší známky v den, kdy se píše test, do školy vůbec nepřijít. Když jsme dělali rozhovory se žáky, ukázalo se, že u těch hodnocených formativně byl skutečně oslaben důraz na známky. Nešlo jim tolik o to, jakou dostali, ale o to, co se naučili. A o to jde. Aby žáky učení bavilo, měli z něj radost, tím pádem byli vnitřně motivovaní, a aby jim bylo ve třídě dobře. Pak se chtějí naučit víc a lépe.

Razíte přístup, že žáci nejen mohou, ale dokonce by měli být hodnoceni oběma způsoby – formativně i známkami. Proč?

Zdeněk Helus v knize Sociální psychologie pro pedagogy popisuje, že žáci by se měli během studia setkat s různými typy hodnocení, protože s nimi se budou potkávat i v životě. Takže říci, že odteď budeme uplatňovat jen jeden typ, není správná cesta. Nechoďme ode zdi ke zdi. Ani nemá smysl lpět na tom, že žáky nebudu porovnávat, když oni odpoledne chodí třeba na atletiku, která je na porovnávání výkonů založená, ale naším cílem je ve škole tyto momenty oslabit. FH tedy automaticky neznamená zrušení známek, různé hodnotící systémy mohou fungovat vedle sebe, mají různý účel.

  Autorka: Iva Vokurková

TYPY HODNOCENÍ:

formativní (FH) – průběžné, poskytuje zpětnou vazbu v průběhu učení a slouží primárně samotnému žákovi, umožňuje mu sledovat vlastní pokrok, vede ho k řízení jeho učení a pomáhá komplexně rozvíjet jeho osobnost. Jeho účelem je tedy identifikovat vzdělávací potřeby žáků a přizpůsobit těmto zjištěním vyučování a učení tak, aby každý žák dosáhl ve svém rozvoji vzhledem k jeho individuálním možnostem

sumativní –  finální, které shrnuje, co žák zvládl na konci určitého období (např. pololetí), zejména shrnuje, zda žák ví nebo rozumí. Slouží jako informace pro učitele, rodiče a vzdělávací systém (např. pro přijímací zkoušky).

verbální – zpětná vazba formulovaná slovně, písemně nebo graficky během procesu výuky. Nejde o hodnocení jako takové, ale o zpětnou vazbu, která má žákovi pomoci, ukázat mu cestu k cíli. „Slovo „hodnocení“ není zrovna šťastné, protože v českém kontextu se spojuje se známkami a upozorňováním na chyby. FH je ale spíše o principech a postupech, které žáku pomáhají v učení, o jeho vedení.“

slovní – nejčastěji se jím rozumí alternativa ke známkám na vysvědčení, jedná se o sumativní hodnocení vyjádřené slovně, nikoli známkou na klasifikační stupnici 1-5

PhDr. Veronika Laufková, Ph.D. (1986)

Působí na Ústavu výzkumu a rozvoje vzdělávání PedF UK,  kde se věnuje formativnímu a školnímu hodnocení, čtenářské gramotnosti a pregramotnosti a literatuře pro děti a mládež. Vystudovala PedF UK, obor učitelství ČJ a ZSV, doktorát získala v oboru pedagogika. Podílela se na knize Formativní hodnocení ve výuce.

Hodnotící karty: komunikují s dětmi a nestigmatizují

Dnes jsme pro vás vybrali sadu karet pro klasické i formativní hodnocení.
Jak to funguje?
Je to docela jednoduché: děti i učitel mají k dispozici karty, díky kterým si toho mohou navzájem spoustu říct a například:

  • nerušit soustředění těch, kteří ještě pracují
  • ohodnotit individuální výkon bez porovnávání a známkování
  • vyjádřit svůj názor na probírané téma
  • dát spolužákům zpětnou vazbu a najít motivační a nezraňující slova.
  • Oboustranné celobarevné karty bez postaviček a semaforová karta jakou určeny pro spolupráci se žáky ve chvíli, kdy pracují následovně: Když žák otočí na lavici zelenou, znamená to: „Hotovo“. Také tím signalizuje, že je připraven pomoci některému ze spolužáků. Červená říká: „Nerozumím zadání, potřebuji radu od učitele.“ Bílá karta znamená, že žák ještě pracuje.

  • Žlutá, že uvítá pomoc od spolužáka, který už je hotov a je ochoten pomoci. Na obrázkových kartách najdou žáci a učitelé různé možnosti, jak poskytnout zpětnou vazbu a současně umožňuje dětem kriticky zhodnotit svůj výkon (To se povedlo, Já zírám, Jsi hvězda, Nadechni se, Zkus to ještě jednou, Tohle úplně nevyšlo apod.). Autorkou obrázků na kartách je Kája Shipstead. Výběr výtvarnice rozhodně nebyl náhodný. Kromě toho, že je Kája skvělá malířka, učí sama kreativním a zábavným způsobem angličtinu. Jejím obrázkům děti rozumí.
    Sada obsahuje 24 balíčků barevných karet pro žáky ve formátu A6 a jednu sadu stejných karet, formát A5 pro učitele. V každém balíčku je celkem 14 karet: 11 obrázkových, 2 oboustranné barevné (bílá, žlutá, červená, zelená) a 1 karta je oboustranná, semaforová (zelené a červené kolečko).
    K čemu se vám to může hodit?
    „Využití karet je samozřejmě mnohem širší, než jen sledování práce na aktuálním úkolu. Fantazii se meze nekladou. Můžou se hodit třeba při diskusi k různým projektům a návrhům řešení, děti se mohou vyjádřit k zajímavosti probíraného tématu. Záleží, na tom, jaký význam jednotlivým kartám společně s dětmi dáte. Důležité je, že karty nestigmatizují, neznámkují, ale vhodným, vtipným a dětem blízkým způsobem umožňují hodnotit nejen vlastní výkon.“ Vysvětluje Jana Vyhlídalová,
    zakladatelka projektu Gramotní.

Karty seženete zde.