Děti v hodinách „spí“? Zkuste myšlenkové mapy

Zažívají svůj boom a učitelé dostávají ze všech stran rady, aby je zapojili do výuky.  Myšlenkové mapy slibují podporu kreativity, schopnost hledat souvislosti a v budoucnu třeba i vybudovat kariéru v projektovém plánování. „Myšlenkové mapy umožňují zapamatovat si více jen z několika poznámek. V běžném životě je používají i špičkoví manažeři. Podívají se na dva roky starý náčrt a hned si vybaví jména a detaily,“ říká o využití map jeden z nejerudovanějších školitelů v oboru Miloslav Hubatka. „Nejsou ale samospásné a nemusí vyhovovat každému,“ varuje.

Za vynálezce myšlenkových nebo také mentálních map (MM) se označoval britský výchovný poradce Tony Buzan, který o jejich využití ve školním vzdělávání napsal i populární příručku Myšlenkové mapy pro děti určenou přímo školákům. Buzan se v ní nesoustředí na to, jak by učitelé měli žáky učit, ale jak mohou žáci efektivně opakovat a také si zapamatovat probranou látku. Britský autor si vysloužil i kritiku – jednak proto, že jeho koncept MM působí dojmem univerzálního řešení na všechno, zejména ale proto, že ačkoliv si nechal patentovat pojem „myšlenková mapa“, se kterým pracoval už od 60. let 20. století, faktem je, že myšlenkové mapy používal už Leonardo Da Vinci a mnozí další. V čem zázračná metoda spočívá? Velmi zjednodušeně řečeno jsou to myšlenky týkající se jednoho problému sepsané na jeden papír a vzájemně propojené podle toho, jakých oblastí se týkají. Nic převratného? Jistě, ale své využití ve škole rozhodně mají.

„S myšlenkovými mapami jsem začal pracovat už před více než dvaceti lety. Tehdy jsem je využil jako další metodu podpory nadaných dětí. Nicméně se ukázalo, že z ní profitují i děti se speciálními požadavky,“ říká o prvních krocích s MM Miloslav Hubatka, který aktuálně vede i kurzy pro učitele o využití map. Podotýká, že nejde o nový trend, jak by se mohlo zdát. Aktuální zájem o mapy je už třetí vlnou – poprvé se vynořily s nástupem moderních technologií, kdy měly za úkol zpřehlednit nové informace, šlo spíše o pojmové mapy; druhá vlna přišla s inkluzí, kdy bylo třeba hledat metodu, která setře rozdíly mezi žáky s různými potřebami. Aktuální vlna zájmu souvisí s propojením map s formativním hodnocením. „Žáci k němu přikládají svou sebereflexi, často ve formě myšlenkové mapy, kde zohledňují různé faktory svého úspěchu/neúspěchu, i možnosti zlepšení,“ vysvětluje Miloslav Hubatka. Odhlédneme-li od trendů mohou být myšlenkové mapy účinným nástrojem v rámci každodenní výuky i opakování.

Co to vlastně je?

I když se to zdá jednoduché (prostě si zapíšete, co se vám honí hlavou), myšlenkové mapy mají svá pravidla, aby mohly skutečně fungovat. Ideální mapa vypadá tak, že v jejím středu je ústřední téma nebo pojem, od něj vycházejí větve týkající se různých témat, které se dále rozdělují na dílčí fakta. Učitelé se mohou dočíst, že by s dětmi měli první myšlenkové mapy natrénovat na pohádce, kterou děti znají, ale intuitivní takové řešení není. Co je ústředním pojmem? Samotná pohádka, kterou chceme převyprávět, nebo konkrétní hlavní postava a co se jí děje? Než se učitel pustí do MM společně s žáky, měl by mít techniku natrénovanou. Neexistuje totiž univerzální návod, jak mapu vytvořit, a 20 lidí vytvoří ke stejnému tématu 20 různých schémat. Jediným kritériem správné mapy je její funkčnost. Musí se v ní autor snadno orientovat, musí téma zpřehledňovat, strukturovat.

Myšlenková mapa pohádky O Sněhurce: V centru stojí samotná pohádka, jednotlivé větve odpovídají postavám a menší buňky zas zastupují důležité události nebo fakta. Podle mapy pak může autor shrnout, co se v příběhu událo, může se zaměřit na jedinou postavu, může také barevně odlišit nadpřirozené prvky. Přesto je patrné, že logika zaznamenání pohádky nemusí být přístupná všem a myšlenkové mapy mají svá úskalí.

Pokud myšlenkové mapy běžně nepoužíváte, možná jste i jako dospělí zaváhali, jak vytvořit schéma, byť pro jednoduchou pohádku. Pravděpodobně budete stejně váhat, i pokud byste podobným způsobem měli zpracovat hodinu dějepisu. Samotný Tony Buzan pracoval s mapami ve škole nejčastěji jako s nástrojem pro opakování a zapamatování si nebo strukturaci poznatků. Případně jednoduše k třídění myšlenek a plánování. Než se učitel i žáci naučí s mapami pracovat, měla by jejich tvorba mít dvě fáze. První je brainstorming – sepsání všech informací, které jsou o ústředním pojmu žákům dostupné. Ve druhé fázi se jednotlivé položky seskupí podle toho, čeho se týkají, jak spolu souvisejí.  Myšlenková mapa je pak zápisem dostupných znalostí seřazeným podle souvislostí. Pokud se tvorba výsledného tvaru kombinuje ještě s barevným rozlišováním, kreslením, lepením nebo jakoukoliv jinou aktivitou, dochází k aktivaci obou mozkových hemisfér. Propojením analytického i kreativního myšlení se pojmy snáze a trvaleji usadí v paměti a z vířících informací se stává stabilnější systém. Myšlenkovou mapu pak lze použít třeba místo osnovy slohu, která nemusí vyhovovat kreativnějším dětem, jako kostra ústního referátu nebo základ skupinového projektu, kde žáci například hledají důvody nějakého společenského problému, navrhují řešení a nalézají souvislosti. Výborným nástrojem jsou mapy pro aktivizaci dětí na začátku nové látky – učitel doprostřed mapy umístí ústřední pojem a žáci doplňují, co o dané oblasti vědí, třeba i s pomocí učebnice nebo vybraného textu. Vyučující může zapisovat rovnou tak, aby podobné informace šly později spojit do skupiny, a tím dětem ukázat různé oblasti vědění. V praxi se ukazuje, že vhodně zvolená myšlenková mapa pomáhá navázat s dětmi spolupráci a probudit jejich touhu doplnit si bílá místa na mapě (tedy to, co ještě nevědí), učitel si udělá obrázek, na které znalosti u dětí může navázat, a ukázat jim, co s čím souvisí a proč je to důležité. Ze stejných důvodů využívají někteří pedagogové myšlenkovou mapu v závěru probírané látky, aby se ujistili, že jejich svěřenci si pamatují klíčové informace a chápou souvislosti.

Odborník na myšlenkové mapy Miloslav Hubatka doporučuje nebrat metodu na lehkou váhu a rozhodně ji nepoužívat jako jedinou a hlavní formu výuky, zápisu nebo domácích úkolů. „Nedá se předem odhadnout, komu myšlenkové mapy sedět nebudou. Pravděpodobně více sednou kreativnějším typům lidí, kteří ‚přemýšlí v obrazech‘. Pracovat se s nimi naučí každý, ale zatímco některé děti jsou nadšené, jiné to jednoduše nebaví. Analytické typy dají přednost tabulkám a schématům,“ vysvětluje, proč je dobré ve výuce použít vždy více nástrojů, aby učitel vyšel vstříc co největšímu počtu dětí. Konkrétně u myšlenkových map doporučuje netlačit na pilu a dát si pozor na ty nejběžnější chyby. „Mezi ty nejčastější, které učitelům ukazuji na svých kurzech, patří míchání ‚jablek s hruškami‘, nevhodné napojování jednotlivých pojmů a mapa, která v průběhu tvorby příliš nabobtná. Osobně doporučuji maximálně tři nebo čtyři úrovně větvení, záleží na tématu, ale pak už mapa začíná být nepřehledná,“ vypočítává pedagogický konzultant. Dobře zvládnutá mapa totiž může výrazně pomoci třeba dyslektikům nebo dysgrafikům – redukuje množství psaného textu, tudíž ani k jejímu čtení není potřeba tolik času jako u tradičních zápisků, dítě vidí zároveň jednotlivosti i celek a vzájemné vazby a výrazně se zvyšuje šance, že neztroskotá jen proto, že nestíhá psát nebo číst a přestává vnímat další informace. Je složité myšlenkové mapy děti se speciálními požadavky naučit? „Základem je profesionalita a citlivost učitele i chuť experimentovat, pak to děti naučí velice rychle,“ povzbuzuje učitele Miloslav Hubatka.

Za hranicí map

V čase distanční výuky roste i poptávka po programech umožňujících on-line tvorbu myšlenkových map. Výhodou programů jako jsou Smart Notebook, MindMup nebo MindMeister.com a podobně (viz infobox) je možnost mapu neustále upravovat a přepisovat, sdílet mezi libovolným počtem uživatelů nebo třeba propojovat je linky s externími weby, přidávat videa nebo vkládat obrázky. Aktuálně je učitelům zcela zdarma k dispozici také česká platforma OrgPad, kterou se nejen ve své pedagogické praxi intenzivně zabývá Barbora Jeřábková, autorka článků o OrgPadu na Metodickém Portálu RVP, tutorialových videí a seminářů na YouTube. Na aplikaci narazila, když se pokoušela v rámci projektového vyučování vytvořit velkou nástěnku souvislostí. Se smíchem vzpomíná na různé papírové verze, které v nestřežené chvíli padaly z nástěnky. „Dlouhodobě se zabývám dětským výtvarným projevem. Uvědomila jsem si, že OrgPad s ním má mnoho společného. Svobodné prostředí OrgPadu děti stimuluje k tvoření a vznikají věci, které by je jinak nenapadly,“ říká a ukazuje práce svých dětí. Jsou v nich klasičtí pavouci myšlenkových map, jiné děti ale tvoří své malé dobrovolné projekty, které už rámec myšlenkových map daleko přesahují. „Pro to, co v OrgPadu tvořím se svými žáky, jsem vymyslela termín svobodné strukturování, a pokud děti mohou tvořit skutečně svobodně, nenarazila jsem na to, že by jim metoda nevyhovovala.“

Nástroj vychází z myšlenek doc. Zdeňka Hedrlína, mezinárodně uznávaného matematika, filozofa a sociologa, který hledal cestu, jak lépe komunikovat se svou hlavou i okolím. Myšlenkové mapy znal, ale nevyhovovaly mu,“ prozrazuje mladá učitelka, z čeho OrgPad vychází. Sama na limity map narazila ve své praxi. „Opakovaně se mi stávalo, že když děti svou práci strukturovaly do hvězdy, nějak si nevěděly rady s tím, jak ji dále rozvíjet. Uvědomila jsem si, že hvězda je vlastně výčet, a že existují i další struktury, které odráží zase něco jiného. Uvědomila jsem si, že musím upustit od svých představ a jakýchkoliv předepsaných pravidel a nechat děti tvořit co nejvíce podle svého,“ vysvětluje a vzpomíná na žáka, jehož práci vůbec nerozuměla – když si ale nechala strukturu vysvětlit, logiku skutečně měla. „Ano, takový dokument vyžaduje také úplně jiný způsob čtení, proto může zpočátku působit nepřehledně. Je to ale z toho důvodu, že kopíruje fungování našeho mozku, které je hodně provázané a u každého jedinečné. Děti se tak učí chápat svoje přemýšlení,“ vysvětluje Barbora Jeřábková.

Sama OrgPad hojně využívá, a to jak v osobním životě, tak i v učitelské práci. Pomohl jí např. při vytváření nové výukové koncepce – zaznamenává si různé nápady, červeně označí ty, které nefungovaly, zeleně naopak ty, se kterými může dál pracovat. Na pracovní ploše jí vzniká mnohovrstevná časová osa, kde vlevo jsou úplně první nápady se spoustou červených slepých uliček a změtí šipek. Směrem doprava přibývá zelených polí propojených přehledným systémem směrovek. „Pro mě je to skvělý nástroj k sebeevaluaci, hledání smysluplných cílů a nacházení řešení tam, kde mi připadá, že žádné není.“ OrgPad umožňuje také projekt zveřejnit. Podle Barbory Jeřábkové tak práce dětí nabývá hlubší smysl – mohou totiž tvořit i něco užitečného pro ostatní. Zároveň je učí zodpovědnosti, práci se zdroji i přemýšlet nad svým vyjadřováním. I to je jedním z cílů OrgPadu – stát se sociální sítí, kde lidé budou sdílet své myšlenky nebo projekty z různých oblastí. Na domovské stránce platformy už teď najdete zpracovaná témata jako Romantismus, Learn English: Animals nebo Agrese. Autory jsou vedle dětí i zkušení pedagogové a inspirace je tu víc než dost.

Jak tvořit mapy on-line?

Zde najdete seznam nejčastějších nástrojů. Některé jsou plně funkční i v neplacené verzi, jinde je třeba počítat s omezenými funkcemi. Školy mají obvykle možnost zakoupit zvýhodněné licence, ale jejich cena může být i tak velmi vysoká.

Coggle.it

Linoit.com

Miro.com

MindMeister.com

Flippity.net

WhiteBoard.fi

BookWidgets.com

Smart Notebook

iMindMap

MindMUP

Jamboard

OrgPad

Oblíbené aplikace a pomůcky pro výuku výtvarné výchovy Štěpána Járky

Štěpán Járka učí na Střední odborné škole uměleckořemeslné a na ZŠ Burešova. Má za sebou sedm let pedagogické praxe. Začínal jako volnočasový pedagog, měl funkci předsedy předmětné komise, podílel se na tvorbě ŠVP. Je členem iniciativy Otevřeno na podporu vzdělávání pedagogů.

Výtvarný výchova není jen o výtvarných technikách. Jendou z hlavních oblastí, která by měla být u studentů rozvíjena, je tzv. vizuální gramotnost. Koukat a umět popsat to, co vidím kolem sebe. V pořadu televize Mall.cz Překvapivé stavby se architekt Adam Gebrian zaměřuje na popis veřejného prostoru, ať už se jedná o galerii či špinavou tramvajovou zastávku. Sochař Pavel Karous zase v seriálu Vetřelci a plameňáci hledá odpovědi na otázky typu Jakým způsobem zacházíme s odkazem minulosti v podobě kvalitního umění, na co reagují dnešní sochařské tvorba a kdo by měl o jejím zhotovení a umístění do veřejného prostoru rozhodovat. Sledujte ho na televizeseznam.cz/porad/vetrelci-a-plamenaci. V dalším pořadu Televize Seznam Um! učitel výtvarky Ondřej Horák reaguje na aktuální způsob chápání moderního umění. Poznáme vůbec rozdíl mezi uměním a kýčem? Jak by se mělo o umění učit na školách? Doporučuju i FB galerii Zdeňka Sklenáře, kde najdete rozhovory s významnými současnými umělci, ukázky jejich děl a popis procesů, jakými vznikají.  Další tipy najdete v informačních aktovkách na Otevreno.org.

FOTO: Otevřeno.org

Programovací platformy pro děti: Makecode

Minulý týden nám lektor kurzů digitálních dovedností makeITtoday Ondřej Vošta představil programovací platformu pro děti Scratch. Dnes nás seznámí s dalším ze svých oblíbených nástrojů – Makecode.

Makecode je výukový programovací nástroj z dílny společnosti Microsoft. Obsahuje jednak snadno pochopitelný blokový programovací jazyk podobný Scratchi, ale umožňuje své rozhraní přepnout i do Pythonu nebo Javascriptu, a tím dát studentům možnost nahlédnout do profesionálních programovacích jazyků nebo si začít zkoušet programovat v nich.

Snadná cesta k robotice

Spolu se skvělou a cenově dostupnou platformou micro:bit je makecode přívětivou cestou k robotice. Micro:bit je malinký výukový počítač. Přímo u sebe má display z 25 led světýlek, akcelerometr pro zjišťování náklonu, tlačítka, teploměr a ještě má dostupné programovatelné kontakty (takzvané piny), které umožňují přímou práci nebo jeho další rozšíření (a různých rozšíření je na trhu opravdu nespočet). A celý micro:bit a jeho rošíření můžete programovat pomocí makecode. Navíc má makecode skvělý emulátor micro:bitu, takže na vyzkoušení ani fyzické zařízení nepotřebujete.

A to není vše

Makecode se dá využít pro několik dalších robotů, ale také k programování do hry Mincraft Education Edition (pozor, opravdu je třeba verze Education Edition). A nebo také k programování jednoduchých her (https://arcade.makecode.com/) připomínajících staré konzole a automaty. Tyto hry je pak možné vkládat do katalogů nebo na vlastní webové stránky, případně nahrát do různých kutilských konzolí.

Co se mohou studenti naučit?

Spolu s micro:bit mohou například pomocí pinů testovat, jaké materiály vedou elektrický proud. Mohou vytvořit vlastní krokoměr nebo si posílat tajné zprávy mezi micro:bity.

U toho všeho se prakticky naučí, co to jsou senzory, jak je roboti čtou, pomocí programu vyhodnocují a podávají konkrétní výstupy. A naučí se nebo zopakují základní programátorské koncepty jako například proměnné a podmínky. Programování může být pro studenty příliš abstraktní a programování fyzických zařízení ho pomůže přiblížit reálnému světu.

Dubnové vydání

Se začátkem měsíce je tu další online číslo měsíčníku Gramotní. Věnujeme se v něm myšlenkovým mapám, v rozhovoru s Martinou Simonidesovou se ptáme na stav grafomotorických dovedností. A máme pro vás samozřejmě inspiraci z oblasti vzdělání a tipy na pomůcky do školy i na doma.

Dubnové číslo si můžete prolistovat zde: nebo stáhnout jako .pdf.

Příjemné čtení.

zdroj: Tereza Veselá photo

Mini mikroskop na venkovní zkoumání

Jaro je konečně tady i teplotně a venku se začíná vše zbarvovat. Malé pozorovatele to bude jistě lákat k hledání a zkoumání různých povrchů – kvetoucích stromů, rostlin, listů, kamenů apod. Kapesní osvětlovací mikroskop umožňující 20ti až 40ti násobné zvětšení, který lze použít pro okamžité pozorování venkovních či vnitřních materiálů.

Mini mikroskop je vhodný především pro zkoumání věcí venku – listí, hlíny, květin, hmyzu atd. Součástí výbavy kapesního mikroskopu je i jedno sklíčko pro pozorování, ale je možné ho dovybavit sadou přídavných sklíček. Balení mikroskopu obsahuje praktický popruh na nošení.

Zdroj: Tereza Veselá photo

Kapesní mikroskop můžete objednat zde:

Prolistujte si Kidtown Edu katalog vzdělávacích pomůcek 2020/21 zde.

Programovací platformy pro děti: Scratch

Možná se ptáte, proč by se vlastně děti měly učit programovat? Ne každý se přece chce stát programátorem. Je to podobné jako s odpovědí, proč by se měly učit cizí jazyk, když nechtějí být překladatelem. Jednoduše nový jazyk pomáhá chápat svět okolo nás, poskytuje základy pro další vzdělávání, otevírá nové karierní příležitosti, nabízí nástroje pro řešení kažodenních problémů a v neposlední řadě usnadňuje komunikaci s lidmi v IT, kterých bude v pracovních týmech stále přibývat. 

V následujících týdnech nám lektor kurzů digitálních dovedností makeITtoday Ondřej Vošta představí své oblíbené platformy, které jsou přímo navržené pro výuku dětí.

Scratch 

Scratch (https://scratch.mit.edu/) je jedna z nejoblíbenějších platforem pro výuku programování. Obsahuje snadno pochopitelný programovací jazyk, galerii projektů pro inspiraci a pro učitele užitečnou možnost vytvořit třídu.

Scratch je kočička, co nekouše

Scratche se nemusí bát ani neprogramátor. Jedná se o takzvaný vizuální programovací jazyk. To znamená, že místo psaní kódu skládáte dohromady grafické bloky. Tyto bloky jsou navíc různě tvarované a zapadají do sebe, čímž vám Scratch pomáhá určit, kam co patří. Podobně jako kostičky lega. Díky tomu se nemusíte trápit překlepy, znalostí příkazů či kódem, který počítač nedokáže přečíst.

Proč učit Scratch

Přes svou jednoduchost programovací jazyk Scratch obsahuje stejné základní koncepty jako jakýkoliv jiný, i profesionální, jazyk. Naučíte se díky němu porozumět proměnným, cyklům, podmínkám a podobně. I studentům, kteří se nechtějí stát programátory, snadnou cestou přiblíží, jak fungují technologie, které denně používají. A budoucím programátorům dá základ, díky kterému se snáze naučí další programovací jazyky.

K čemu Scratch použít

Ve Scratchi je možné vytvořit hezké hry, které hodně baví studenty, animovaná videa, kvízy či nechat Scratch kreslit. Velmi dobře se dá využít i v jiných předmětech, než je informatika. Kreslení můžete využít v geometrii, studenty zpracovanou krátkou animaci ze světa přírody v přírodopisu, vlastní kvíz z dějepisu a v angličtině zase můžete využít zabudovaný překladač a převod textu na řeč.

Na ukázku projektu, který děti mohou ve Scratchi naprogramovat, se můžete podívat na tomto odkazu:https://scratch.mit.edu/projects/508656106/editor/. Akci spustíte kliknutím na zelenou vlaječku nad obrázkem sluníčka. 

Děti doma: Ztracená generace nebo nové příležitosti?

Už skoro rok sedí čeští žáci a studenti doma a učí se na dálku. Nemohou organizovaně sportovat, chodit na kroužky, trávit čas s vrstevníky. Budou mít protiepidemická opatření na jejich vývoj nezvratný dopad? Nebo jsou slova o ztracené generaci zbytečnou hysterií?

Distanční výuka zvýraznila problémy, kterými české školství dlouhodobě trpí – nedostatečná IT vybavenost i dovednosti, zahlcenost výukovým obsahem a příliš silný vliv rodinného zázemí na školní úspěšnost. 

V reálu to znamená, že desetina žáků nemá k distanční výuce dobré vybavení, případně si s ním neumí poradit. To se typicky týká dětí ze socioekonomicky slabších rodin. Znevýhodněny jsou i tím, že jejich rodiče jim často nedokáží pomoci s učivem. Na domácí přípravu a podporu rodiny  přitom české školství značně spoléhá. Současná situace více než kdy jindy ukazuje, proč to je špatně a jak to rozevírá nůžky mezi žáky z různých prostředí.

Všechny děti navíc trpí ztrátou sociálních kontaktů a omezením trávení volného času. Vrstevnické vztahy jsou přitom zásadní nejen pro psychickou pohodu, ale i rozvíjení sociálních dovedností. 

Lze tedy vzhledem k dopadu protiepidemický opatření na děti mluvit o „ztracené generaci“?

PRO

Kristýna Titěrová

programová ředitelka META, neziskovka podporující dětí cizinců

Foto: META

Asi ano, ale nemyslím si, že kvůli chybějícím znalostem. Problém je hlavně téměř rok trvající nedostatek kontaktu s vrstevníky a rozvoj měkkých dovedností důležitých pro sebepojetí a seberozvoj. To je mnohem důležitější než vědomosti, které se doženou, nebo ani nejsou pro život potřeba. Děti nemohou chodit se školou ven a volnočasové aktivity dělají online nebo vůbec, což je absurdní. Nerozvíjí se ani ve volném čase. I proto sledujeme poslední měsíce narůstající apatii, nezájem a demotivaci.

Druhý zásadní problém je, že se výrazně prohlubují rozdíly mezi dětmi související s rodinnou situací. Dopadá to na děti ze sociálně znevýhodněného a jinojazyčného prostředí, kde možnosti podpory mohou chybět zcela. Ale také na děti, jejichž rodiče nemají čas nebo sílu na výuku doma. A těchto rodičů po téměř roce přibývá.


PROTI

Kateřina Konrádová

vedoucí týmu advokacie, Učitel naživo 

Foto: ucitelnazivo.cz


Nemyslím si, že máme mluvit o ztracené generaci na základě toho, že žáci mají poslední rok těžší podmínky. Takovéto nálepkování je zcela v rozporu s přístupem, který uplatňujeme v Učiteli naživo, a může vést k frustraci a demotivaci covidem zasažené generace. Vzdělávání na dálku je bezesporu těžká zkouška pro děti, učitele, ředitele i rodiče, na kterých teď hodně záleží. Nesmíme to ovšem vzdávat. V našich programech vidíme, že učitelé a ředitelé spolupracují, sdílejí své zkušenosti a snaží se děti udržet motivované k učení a neztratit s nimi vztah. Současná pandemie může být pro školství i příležitostí začít řešit dlouhodobé problémy, kterým se dosud nedostávala pozornost. Jedná se o témata jako socioekonomické nerovnosti, objem a obsah učiva či způsob výuky.

Vyřešte pondělní šifru

Zkusíte ještě potrénovat váš mozek a vyřešit následující šifru?

ŠEL JSEM NA NÁKUP A POŘÍDIL:

1 ks ROHLÍKU, 2ks PAPRIKY, 1 balení  KÁVY, 

2 konzervy  LEČA,  4 tuby PASTY NA ZUBY a 

2 borůvkové  MARMELÁDY

NÁPOVĚDA:

ČÍSLA MAJÍ SOUVISLOST S TEXTEM… 

a) křestní jméno

b) droga

c) dopravní prostředek

d) pták

e) den v týdnu

f) místo na známky

Autorem kvízu je Václav Fořtík z Centra nadání, o. p. s.

ŘEŠENÍ:

RAKETA