Děti v hodinách „spí“? Zkuste myšlenkové mapy

Zažívají svůj boom a učitelé dostávají ze všech stran rady, aby je zapojili do výuky.  Myšlenkové mapy slibují podporu kreativity, schopnost hledat souvislosti a v budoucnu třeba i vybudovat kariéru v projektovém plánování. „Myšlenkové mapy umožňují zapamatovat si více jen z několika poznámek. V běžném životě je používají i špičkoví manažeři. Podívají se na dva roky starý náčrt a hned si vybaví jména a detaily,“ říká o využití map jeden z nejerudovanějších školitelů v oboru Miloslav Hubatka. „Nejsou ale samospásné a nemusí vyhovovat každému,“ varuje.

Za vynálezce myšlenkových nebo také mentálních map (MM) se označoval britský výchovný poradce Tony Buzan, který o jejich využití ve školním vzdělávání napsal i populární příručku Myšlenkové mapy pro děti určenou přímo školákům. Buzan se v ní nesoustředí na to, jak by učitelé měli žáky učit, ale jak mohou žáci efektivně opakovat a také si zapamatovat probranou látku. Britský autor si vysloužil i kritiku – jednak proto, že jeho koncept MM působí dojmem univerzálního řešení na všechno, zejména ale proto, že ačkoliv si nechal patentovat pojem „myšlenková mapa“, se kterým pracoval už od 60. let 20. století, faktem je, že myšlenkové mapy používal už Leonardo Da Vinci a mnozí další. V čem zázračná metoda spočívá? Velmi zjednodušeně řečeno jsou to myšlenky týkající se jednoho problému sepsané na jeden papír a vzájemně propojené podle toho, jakých oblastí se týkají. Nic převratného? Jistě, ale své využití ve škole rozhodně mají.

„S myšlenkovými mapami jsem začal pracovat už před více než dvaceti lety. Tehdy jsem je využil jako další metodu podpory nadaných dětí. Nicméně se ukázalo, že z ní profitují i děti se speciálními požadavky,“ říká o prvních krocích s MM Miloslav Hubatka, který aktuálně vede i kurzy pro učitele o využití map. Podotýká, že nejde o nový trend, jak by se mohlo zdát. Aktuální zájem o mapy je už třetí vlnou – poprvé se vynořily s nástupem moderních technologií, kdy měly za úkol zpřehlednit nové informace, šlo spíše o pojmové mapy; druhá vlna přišla s inkluzí, kdy bylo třeba hledat metodu, která setře rozdíly mezi žáky s různými potřebami. Aktuální vlna zájmu souvisí s propojením map s formativním hodnocením. „Žáci k němu přikládají svou sebereflexi, často ve formě myšlenkové mapy, kde zohledňují různé faktory svého úspěchu/neúspěchu, i možnosti zlepšení,“ vysvětluje Miloslav Hubatka. Odhlédneme-li od trendů mohou být myšlenkové mapy účinným nástrojem v rámci každodenní výuky i opakování.

Co to vlastně je?

I když se to zdá jednoduché (prostě si zapíšete, co se vám honí hlavou), myšlenkové mapy mají svá pravidla, aby mohly skutečně fungovat. Ideální mapa vypadá tak, že v jejím středu je ústřední téma nebo pojem, od něj vycházejí větve týkající se různých témat, které se dále rozdělují na dílčí fakta. Učitelé se mohou dočíst, že by s dětmi měli první myšlenkové mapy natrénovat na pohádce, kterou děti znají, ale intuitivní takové řešení není. Co je ústředním pojmem? Samotná pohádka, kterou chceme převyprávět, nebo konkrétní hlavní postava a co se jí děje? Než se učitel pustí do MM společně s žáky, měl by mít techniku natrénovanou. Neexistuje totiž univerzální návod, jak mapu vytvořit, a 20 lidí vytvoří ke stejnému tématu 20 různých schémat. Jediným kritériem správné mapy je její funkčnost. Musí se v ní autor snadno orientovat, musí téma zpřehledňovat, strukturovat.

Myšlenková mapa pohádky O Sněhurce: V centru stojí samotná pohádka, jednotlivé větve odpovídají postavám a menší buňky zas zastupují důležité události nebo fakta. Podle mapy pak může autor shrnout, co se v příběhu událo, může se zaměřit na jedinou postavu, může také barevně odlišit nadpřirozené prvky. Přesto je patrné, že logika zaznamenání pohádky nemusí být přístupná všem a myšlenkové mapy mají svá úskalí.

Pokud myšlenkové mapy běžně nepoužíváte, možná jste i jako dospělí zaváhali, jak vytvořit schéma, byť pro jednoduchou pohádku. Pravděpodobně budete stejně váhat, i pokud byste podobným způsobem měli zpracovat hodinu dějepisu. Samotný Tony Buzan pracoval s mapami ve škole nejčastěji jako s nástrojem pro opakování a zapamatování si nebo strukturaci poznatků. Případně jednoduše k třídění myšlenek a plánování. Než se učitel i žáci naučí s mapami pracovat, měla by jejich tvorba mít dvě fáze. První je brainstorming – sepsání všech informací, které jsou o ústředním pojmu žákům dostupné. Ve druhé fázi se jednotlivé položky seskupí podle toho, čeho se týkají, jak spolu souvisejí.  Myšlenková mapa je pak zápisem dostupných znalostí seřazeným podle souvislostí. Pokud se tvorba výsledného tvaru kombinuje ještě s barevným rozlišováním, kreslením, lepením nebo jakoukoliv jinou aktivitou, dochází k aktivaci obou mozkových hemisfér. Propojením analytického i kreativního myšlení se pojmy snáze a trvaleji usadí v paměti a z vířících informací se stává stabilnější systém. Myšlenkovou mapu pak lze použít třeba místo osnovy slohu, která nemusí vyhovovat kreativnějším dětem, jako kostra ústního referátu nebo základ skupinového projektu, kde žáci například hledají důvody nějakého společenského problému, navrhují řešení a nalézají souvislosti. Výborným nástrojem jsou mapy pro aktivizaci dětí na začátku nové látky – učitel doprostřed mapy umístí ústřední pojem a žáci doplňují, co o dané oblasti vědí, třeba i s pomocí učebnice nebo vybraného textu. Vyučující může zapisovat rovnou tak, aby podobné informace šly později spojit do skupiny, a tím dětem ukázat různé oblasti vědění. V praxi se ukazuje, že vhodně zvolená myšlenková mapa pomáhá navázat s dětmi spolupráci a probudit jejich touhu doplnit si bílá místa na mapě (tedy to, co ještě nevědí), učitel si udělá obrázek, na které znalosti u dětí může navázat, a ukázat jim, co s čím souvisí a proč je to důležité. Ze stejných důvodů využívají někteří pedagogové myšlenkovou mapu v závěru probírané látky, aby se ujistili, že jejich svěřenci si pamatují klíčové informace a chápou souvislosti.

Odborník na myšlenkové mapy Miloslav Hubatka doporučuje nebrat metodu na lehkou váhu a rozhodně ji nepoužívat jako jedinou a hlavní formu výuky, zápisu nebo domácích úkolů. „Nedá se předem odhadnout, komu myšlenkové mapy sedět nebudou. Pravděpodobně více sednou kreativnějším typům lidí, kteří ‚přemýšlí v obrazech‘. Pracovat se s nimi naučí každý, ale zatímco některé děti jsou nadšené, jiné to jednoduše nebaví. Analytické typy dají přednost tabulkám a schématům,“ vysvětluje, proč je dobré ve výuce použít vždy více nástrojů, aby učitel vyšel vstříc co největšímu počtu dětí. Konkrétně u myšlenkových map doporučuje netlačit na pilu a dát si pozor na ty nejběžnější chyby. „Mezi ty nejčastější, které učitelům ukazuji na svých kurzech, patří míchání ‚jablek s hruškami‘, nevhodné napojování jednotlivých pojmů a mapa, která v průběhu tvorby příliš nabobtná. Osobně doporučuji maximálně tři nebo čtyři úrovně větvení, záleží na tématu, ale pak už mapa začíná být nepřehledná,“ vypočítává pedagogický konzultant. Dobře zvládnutá mapa totiž může výrazně pomoci třeba dyslektikům nebo dysgrafikům – redukuje množství psaného textu, tudíž ani k jejímu čtení není potřeba tolik času jako u tradičních zápisků, dítě vidí zároveň jednotlivosti i celek a vzájemné vazby a výrazně se zvyšuje šance, že neztroskotá jen proto, že nestíhá psát nebo číst a přestává vnímat další informace. Je složité myšlenkové mapy děti se speciálními požadavky naučit? „Základem je profesionalita a citlivost učitele i chuť experimentovat, pak to děti naučí velice rychle,“ povzbuzuje učitele Miloslav Hubatka.

Za hranicí map

V čase distanční výuky roste i poptávka po programech umožňujících on-line tvorbu myšlenkových map. Výhodou programů jako jsou Smart Notebook, MindMup nebo MindMeister.com a podobně (viz infobox) je možnost mapu neustále upravovat a přepisovat, sdílet mezi libovolným počtem uživatelů nebo třeba propojovat je linky s externími weby, přidávat videa nebo vkládat obrázky. Aktuálně je učitelům zcela zdarma k dispozici také česká platforma OrgPad, kterou se nejen ve své pedagogické praxi intenzivně zabývá Barbora Jeřábková, autorka článků o OrgPadu na Metodickém Portálu RVP, tutorialových videí a seminářů na YouTube. Na aplikaci narazila, když se pokoušela v rámci projektového vyučování vytvořit velkou nástěnku souvislostí. Se smíchem vzpomíná na různé papírové verze, které v nestřežené chvíli padaly z nástěnky. „Dlouhodobě se zabývám dětským výtvarným projevem. Uvědomila jsem si, že OrgPad s ním má mnoho společného. Svobodné prostředí OrgPadu děti stimuluje k tvoření a vznikají věci, které by je jinak nenapadly,“ říká a ukazuje práce svých dětí. Jsou v nich klasičtí pavouci myšlenkových map, jiné děti ale tvoří své malé dobrovolné projekty, které už rámec myšlenkových map daleko přesahují. „Pro to, co v OrgPadu tvořím se svými žáky, jsem vymyslela termín svobodné strukturování, a pokud děti mohou tvořit skutečně svobodně, nenarazila jsem na to, že by jim metoda nevyhovovala.“

Nástroj vychází z myšlenek doc. Zdeňka Hedrlína, mezinárodně uznávaného matematika, filozofa a sociologa, který hledal cestu, jak lépe komunikovat se svou hlavou i okolím. Myšlenkové mapy znal, ale nevyhovovaly mu,“ prozrazuje mladá učitelka, z čeho OrgPad vychází. Sama na limity map narazila ve své praxi. „Opakovaně se mi stávalo, že když děti svou práci strukturovaly do hvězdy, nějak si nevěděly rady s tím, jak ji dále rozvíjet. Uvědomila jsem si, že hvězda je vlastně výčet, a že existují i další struktury, které odráží zase něco jiného. Uvědomila jsem si, že musím upustit od svých představ a jakýchkoliv předepsaných pravidel a nechat děti tvořit co nejvíce podle svého,“ vysvětluje a vzpomíná na žáka, jehož práci vůbec nerozuměla – když si ale nechala strukturu vysvětlit, logiku skutečně měla. „Ano, takový dokument vyžaduje také úplně jiný způsob čtení, proto může zpočátku působit nepřehledně. Je to ale z toho důvodu, že kopíruje fungování našeho mozku, které je hodně provázané a u každého jedinečné. Děti se tak učí chápat svoje přemýšlení,“ vysvětluje Barbora Jeřábková.

Sama OrgPad hojně využívá, a to jak v osobním životě, tak i v učitelské práci. Pomohl jí např. při vytváření nové výukové koncepce – zaznamenává si různé nápady, červeně označí ty, které nefungovaly, zeleně naopak ty, se kterými může dál pracovat. Na pracovní ploše jí vzniká mnohovrstevná časová osa, kde vlevo jsou úplně první nápady se spoustou červených slepých uliček a změtí šipek. Směrem doprava přibývá zelených polí propojených přehledným systémem směrovek. „Pro mě je to skvělý nástroj k sebeevaluaci, hledání smysluplných cílů a nacházení řešení tam, kde mi připadá, že žádné není.“ OrgPad umožňuje také projekt zveřejnit. Podle Barbory Jeřábkové tak práce dětí nabývá hlubší smysl – mohou totiž tvořit i něco užitečného pro ostatní. Zároveň je učí zodpovědnosti, práci se zdroji i přemýšlet nad svým vyjadřováním. I to je jedním z cílů OrgPadu – stát se sociální sítí, kde lidé budou sdílet své myšlenky nebo projekty z různých oblastí. Na domovské stránce platformy už teď najdete zpracovaná témata jako Romantismus, Learn English: Animals nebo Agrese. Autory jsou vedle dětí i zkušení pedagogové a inspirace je tu víc než dost.

Jak tvořit mapy on-line?

Zde najdete seznam nejčastějších nástrojů. Některé jsou plně funkční i v neplacené verzi, jinde je třeba počítat s omezenými funkcemi. Školy mají obvykle možnost zakoupit zvýhodněné licence, ale jejich cena může být i tak velmi vysoká.

Coggle.it

Linoit.com

Miro.com

MindMeister.com

Flippity.net

WhiteBoard.fi

BookWidgets.com

Smart Notebook

iMindMap

MindMUP

Jamboard

OrgPad