Děti doma: Ztracená generace nebo nové příležitosti?

Už skoro rok sedí čeští žáci a studenti doma a učí se na dálku. Nemohou organizovaně sportovat, chodit na kroužky, trávit čas s vrstevníky. Budou mít protiepidemická opatření na jejich vývoj nezvratný dopad? Nebo jsou slova o ztracené generaci zbytečnou hysterií?

Distanční výuka zvýraznila problémy, kterými české školství dlouhodobě trpí – nedostatečná IT vybavenost i dovednosti, zahlcenost výukovým obsahem a příliš silný vliv rodinného zázemí na školní úspěšnost. 

V reálu to znamená, že desetina žáků nemá k distanční výuce dobré vybavení, případně si s ním neumí poradit. To se typicky týká dětí ze socioekonomicky slabších rodin. Znevýhodněny jsou i tím, že jejich rodiče jim často nedokáží pomoci s učivem. Na domácí přípravu a podporu rodiny  přitom české školství značně spoléhá. Současná situace více než kdy jindy ukazuje, proč to je špatně a jak to rozevírá nůžky mezi žáky z různých prostředí.

Všechny děti navíc trpí ztrátou sociálních kontaktů a omezením trávení volného času. Vrstevnické vztahy jsou přitom zásadní nejen pro psychickou pohodu, ale i rozvíjení sociálních dovedností. 

Lze tedy vzhledem k dopadu protiepidemický opatření na děti mluvit o „ztracené generaci“?

PRO

Kristýna Titěrová

programová ředitelka META, neziskovka podporující dětí cizinců

Foto: META

Asi ano, ale nemyslím si, že kvůli chybějícím znalostem. Problém je hlavně téměř rok trvající nedostatek kontaktu s vrstevníky a rozvoj měkkých dovedností důležitých pro sebepojetí a seberozvoj. To je mnohem důležitější než vědomosti, které se doženou, nebo ani nejsou pro život potřeba. Děti nemohou chodit se školou ven a volnočasové aktivity dělají online nebo vůbec, což je absurdní. Nerozvíjí se ani ve volném čase. I proto sledujeme poslední měsíce narůstající apatii, nezájem a demotivaci.

Druhý zásadní problém je, že se výrazně prohlubují rozdíly mezi dětmi související s rodinnou situací. Dopadá to na děti ze sociálně znevýhodněného a jinojazyčného prostředí, kde možnosti podpory mohou chybět zcela. Ale také na děti, jejichž rodiče nemají čas nebo sílu na výuku doma. A těchto rodičů po téměř roce přibývá.


PROTI

Kateřina Konrádová

vedoucí týmu advokacie, Učitel naživo 

Foto: ucitelnazivo.cz


Nemyslím si, že máme mluvit o ztracené generaci na základě toho, že žáci mají poslední rok těžší podmínky. Takovéto nálepkování je zcela v rozporu s přístupem, který uplatňujeme v Učiteli naživo, a může vést k frustraci a demotivaci covidem zasažené generace. Vzdělávání na dálku je bezesporu těžká zkouška pro děti, učitele, ředitele i rodiče, na kterých teď hodně záleží. Nesmíme to ovšem vzdávat. V našich programech vidíme, že učitelé a ředitelé spolupracují, sdílejí své zkušenosti a snaží se děti udržet motivované k učení a neztratit s nimi vztah. Současná pandemie může být pro školství i příležitostí začít řešit dlouhodobé problémy, kterým se dosud nedostávala pozornost. Jedná se o témata jako socioekonomické nerovnosti, objem a obsah učiva či způsob výuky.