Introverty není potřeba zachraňovat, jen jim dovolte být sami sebou

KLIDNÉ, SAMOSTATNÉ, EMPATICKÉ A NASLOUCHAJÍCÍ DĚTI BY VE SVÝCH LAVICÍCH VIDĚL RÁD KAŽDÝ UČITEL. JENŽE ODVRÁCENOU STRANOU MINCE JE I UZAVŘENOST, USTRAŠENOST A PASIVITA, KDYŽ BY NAOPAK BYLA POTŘEBA RYCHLÁ AKCE. INTROVERTNÍ DĚTI MAJÍ CESTU ŠKOLNÍ DOCHÁZKOU O NĚCO TĚŽŠÍ NEŽ EXTROVERTNÍ VRSTEVNÍCI A ČASTO SE POTÝKAJÍ S NÁLEPKAMI JAKO POMALÝ, NEVYZRÁLÝ, LABILNÍ NEBO STRANÍCÍ SE KOLEKTIVU. NEJTĚŽŠÍ JE PRO NĚ NÁSTUP DO ŠKOLY, PŘECHOD NA DRUHÝ STUPEŇ A PUBERTA. PŘITOM JEJICH KOGNITIVNÍ SCHOPNOSTI NA VINĚ ROZHODNĚ NEJSOU.

Autor: Dominika Rýparová

Zdroj: Freepik.com

Rodiče šestileté Kristýny zvažovali nástup do školy už loni. Narodila se v prosinci, je jedináček a s přehledem zvládala dovednosti prvňáčka už před rokem. Předčasné zaškolení dívence nedoporučily učitelky z mateřské školy proto, že příliš nemluví, nezapojuje se do kolektivních aktivit a celkově tráví hodně času ve svém světě. Jenže stejné argumenty rodičům letos předložily i kolegyně z předškolního ročníku. Je tichá, neplní zadané úkoly, hraje si jen s dětmi, které také mají doporučení do pedagogicko-psychologické poradny. „Jenže bylo by řešení nechat ji další rok ve školce? Doma poctivě děláme všechny aktivity vhodné pro předškoláky a zvládá je naprosto bez problémů, neustále se mě ptá na docela záludné otázky, umí používat i anglická slovíčka ze školkového kroužku. Navíc ani já nejsem zrovna týmový hráč,“ přemýšlí Kristýnina matka. Poslat svou dceru do školy až téměř v osmi letech se jí nechce, ale nerada by něco zanedbala.

Podle expertky na komunikaci introvertů a extrovertů Sylvie Löhken tvoří introverze a extraverze dva konce jedné škály, na které se každý z nás nachází. Podle jejích odhadů se většina z nás pohybuje někde kolem středu s mírnými sklony k jednomu z pólů. Hlavní rozdíl je ve způsobu „dobíjení baterek“ – introvert si rád odpočine sám v klidu doma a urovná myšlenky, extrovert si raději vyrazí s přáteli a vyčistí si hlavu. Odhady poměru introvertů a extrovertů jsou ale jen přibližné, protože jde především o vnitřní pochody a potřeby, které jsou značně závislé na okolnostech a vnějších podmínkách. „Například podle Susan Cain, americké spisovatelky, která se zabývá introverzí, je podíl extrovertní populace 30–70 procent. Osobně si myslím, že je to tak 50 procent, extroverti jsou více vidět a slyšet, ale nemyslím si, že by to mělo nutně znamenat, že jich je více,“ říká speciální pedagožka Michaela Filipová, která stojí za projektem Cestou šťastného introverta. S problémy se setkávají lidé, kteří se na škále výrazně blíží jednomu z pólů. V prostředí školy to jednoduše znamená, že i učitelé si více všímají chování nápadně tichých dětí, ale i těch, které nevydrží chvíli potichu. Jak s informacemi naloží, závisí jednak na schopnosti empatie, jednak na zkušenostech. Na co si jako pedagog jednoznačně dát pozor? Nesoudit dítě podle sebe a příliš netlačit.

Nezralé nebo introvertní?

Podle zkušeností diskutujících z facebookové skupiny Učitelé+ bývá častým důvodem doporučení odkladu introvertním dětem to, že personál mateřských škol a prvních stupňů škol základních je častěji extrovertní, proto zvládá zaměstnání, kde je v intenzivním kontaktu s dětmi a pod lavinou vnějších vjemů. Pro mozek introverta je naopak velmi náročné pohybovat se v hlučném prostředí, kde se neustále něco děje, a ke zpracování podnětů potřebuje více energie a času. Přesně tak také reaguje mozek introvertních dětí – jsou zaražené, zůstávají stranou, nemluví, nehrají si. Učitelky i učitelé mohou snadno nabít dojmu, že děti jsou smutné a potřebují pomoc, a zahrnou dítě pozorností. Snaží se ho rozpovídat, zapojit do aktivit, rozveselit. Dítě introvert na to ale může reagovat úplně opačně – vypne, uzavře se do sebe, je pasivní a nereaguje. „Podstatné je, poznat, jestli je dítě nemluvné opravdu z těchto důvodů nebo jestli tam skutečně není sociální nebo emoční nezralost. Za tu spoustu let, co učím prvňáčky, cítím, že to je větší problém než nerozvinuté kognitivní dovednosti. To ‚doženeme‘, ale uplakané dítko, co každé ráno pláče po mamince, má start hodně těžký,“ komentuje problematiku odkladu školní docházky jedna ze členek učitelské skupiny.

Michaela Filipová doporučuje přistupovat ke každému případu individuálně a „partnersky“ – při rozhodování o odkladu školní docházky by měli stejný prostor jako pedagog dostat i rodiče a samotné dítě. „Všichni zúčastnění by měli probrat svá stanoviska a posdílet své zkušenosti, jak se dítě v tom konkrétním prostředí projevuje. Opět musím zopakovat, že samotná introverze, coby temperament člověka, není důvodem pro odklad. Problémem může být spíše to, když je dítě extrémně citlivé, úzkostné, plačtivé nebo nesamostatné, ale toto nejsou synonyma pro introverzi,“ vysvětluje. Nástup do školy bude pro výrazně introvertní dítě náročný, protože složitěji zpracovává změny. Pomoci může ale citlivý přístup učitelek v mateřské škole a sami rodiče mohou s dítětem mluvit o tom, co ho ve škole čeká, ukázat mu budovu, vzít ho na den otevřených dveří. Obrovským bonusem pro děti je, pokud se mohou setkat se svým budoucím třídním učitelem či učitelkou – ideálním řešením jsou kroužky pro předškoláčky vedené pedagogem, který si prvňáčky následující školní rok převezme, což je realita spíš malých vesnických škol.

Společně i sám

Úspěšným nástupem do školy ale problémy introvertů nekončí a učitelé by měli věnovat pozornost rozpoložení svých introvertních žáků ve všech obdobích, kdy se děje řada změn nebo se děti nechovají standardně. Introverti bojují častěji s nižším sebevědomím, mají sklon si častěji vyčítat chyby, jsou velmi sebekritičtí a bázliví a zároveň uzavření. Stávají se snadněji obětmi šikany nebo ve snaze zapadnout podléhají špatným vlivům spolužáků. Ačkoliv se může zdát, že pokud nebude učitel k dětem ve třídě přistupovat stejně, aby byl spravedlivý, zkomplikuje si práci a děti nepřipraví na život, kde na jejich individuální rysy nikdo ohledy brát nebude, není to pravda. „Každé dítě je jiné, každý člověk je jiný. Děti musí mít všeobecný přehled, naučit se číst, psát, počítat, ale jinak si myslím, že je právě důležité se zaměřit spíše na vlohy, talenty a schopnosti jednotlivých dětí a ty dál rozvíjet. Protože přesně v tom může být dítě jednou úspěšné. A pak než spousta informací, které se dítě učí nazpaměť, ale v životě je pravděpodobně nikdy nepoužije, si myslím, že jsou důležitější jiné věci, např. sebepojetí dítěte, sebevědomí nebo správně nastavené životní hodnoty,“ chápe přesah učitelské profese daleko za hranici pouhých vědomostí Michaela Filipová.

Pro introvertní dítě mohou být stresující i různé moderní výukové metody, kdy je kladený velký důraz na vlastní aktivitu. Prezentace, diskuse, soutěže, kvízy mohou dítě zahánět do kouta z několika důvodů. Zaprvé se stává středem pozornosti, která mu není příjemná. Zadruhé je nucené bojovat o pozornost s extrovertními spolužáky, kteří jsou v podobných situacích mnohem spontánnější a pohotovější, introvert nemá čas na rozmyšlenou, nezvládá rychle a pružně reagovat a může to rychle vzdát a „vypnout“. Zatřetí ho intenzivní interakce s okolím vyčerpává více než extroverty a uzavírá se do svého světa, jednoduše aby vypnulo. „Nám se ty baterky ve společnosti prostě vybíjí hrozně rychle a pamatuju se, že kolikrát už jsem byla na základce jako žák po dvou třech hodinách výuky úplně hotová,“ vzpomíná na svá školní léta další z učitelek ve skupině Učitelé+. „Pak bylo třeba super mít výtvarku, kdy jsem se mohla schovat do svého intro světa a soustředit se jen na sebe a svou práci a baterku si dobít. Vím, že introverti moc rádi pracují ve skupinách, ale opravdu to musí být skupinka spolužáků, kterým důvěřují a mohou se na ně spolehnout, což už bývá problém u větších skupinek. Pokud mi tedy introvert řekne, že chce pracovat sám, nechám ho, ale často je to opravdu proto, že mají vybitou sociální baterku a potřebují se dobít… A když si můžou vybrat spolužáka, zvládají to moc pěkně,“ přidává pedagožka s přezdívkou Vanda Em svůj tip z praxe.

Možná trochu překvapivě introvertům skutečně vyhovuje skupinová práce, pokud v ní mohou být se svými kamarády. Učitel může dítěti pomoct tím, že ho rovnou propojí s někým, s kým se mu pracuje dobře. Často jsou to jejich extrovertní blízcí přátelé, se kterými se dobře doplňují a vzájemně vyvažují. Nemá smysl nutit žáka, aby se otrkal také v jiné skupince, pokud to zjevně nenese dobře. Podle speciální pedagožky Michaely Filipové ale není potřeba se ani bát, že učitel sám vybere špatný protějšek. „Pokud jste zkušený pedagog, pak znáte povahu jednotlivých dětí ve třídě, víte, jaké je ve třídě klima a s kým se kdo přátelí. Pak se jistě nespletete, a pokud ano, určitě to není chyba, se kterou by se dál nedalo pracovat,“ doporučuje kolegům spoléhat se na svůj úsudek.

Nech brouka žít

Pro všechny děti je výhodné, pokud učitel formu výuky střídá, aby každý měl možnost část času strávit tak, jak je pro něj přirozené a pohodlné. U skupinové práce doporučuje Michaela Filipová rozdělovat děti spíše do menších skupinek tak, aby v ní vždy byly vyrovnané různé typy osobností. „Každé dítě by pak mělo dostat prostor a čas na odpověď, děti se učí, jak spolupracovat, tak tolerovat a respektovat jeden druhého se svými odlišnými vlastnostmi, projevy a potřebami,“ vysvětluje princip. Na skupinové úkoly je dobré být opatrnější v nových kolektivech, protože introvertnějším dětem může i v malé skupině dělat problém projevit se a spolupracovat.

Čím větší tlak bude vyučující na dítě vyvíjet, tím méně bude pravděpodobně spolupracovat nebo podávat dobrý výkon. „Introverta nevyvolávám často, pokud vím, že by nejraději nebyl vyvoláván vůbec, pak mu vyhovím nebo mu dám na odpověď více času, prostoru, možnost se na to připravit. Nechci po něm spontánní odpovědi. Vím, možná by někdo namítl, že je to trénink, v životě to bude potřebovat a musí se to naučit. A na jednu stranu to tak je, ale pokud bych tím měla dané dítě vyloženě stresovat, pak to prostě dělat nebudu. Naopak se spíš zaměřím na to, v čem je dobré, úspěšné, v čem se cítí jistě, a to taky budu chtít, aby dál rozvíjelo,“ uzavírá téma Michaela Filipová, která se sama hlásí k introvertní povaze a do těchto dětí se tak dokáže snáze vcítit.

Slavní introverti aneb bůhví, kdo vám sedí v lavici

Woody Allen

Warren Buffet

Marie Curie.Sklodowská

Charles Darwin

Bob Dylan

Albert Einstein

Mahátma Gándhí

Bill Gates

Angela Merkelová

Isaac Newton

Barack Obama

Georg Soros

Steven Spielberg

Marc Zuckerberg

(zdroj: Sylvia Löhken: Síla introvertů, Grada, 2013)