Pro a proti: Komunikace s rodiči a (ne)rovné šance

České školství je dlouhodobě kritizované za nerovné příležitosti, které čekají na děti z různých sociálních poměrů. V USA se snaží snižovat nerovnosti mj. tím, že nespoléhají na rodiče a vše řeší na ose škola – žák. Co na takový přístup říkají české školy?

Všude na světě závisí školní výsledky na zázemí žáka. V Česku ovšem výrazně více než jinde, jak pravidelně ukazují mezinárodní měření. O tom, kam to žák dotáhne, u nás až příliš rozhodují sociekonomické poměry, ze kterých dítě pochází. Potenciál dětí ze znevýhodněných rodin neumí české školství podle mnohých expertů rozvinout,.

Možná bychom se mohli inspirovat přístupem škol ve státě Washigton, USA. Americká společnost je kulturně i socio-ekonomicky mnohem stratifikovanější než ta česká. Proto se tamní školy rozhodly pracovat výhradně s žáky a nespoléhat na pomoc nebo odezvu od rodičů. Silvia Sauvé, Češka žijící dvacet let ve městě Tacoma, to pro listopadové číslo Gramotných popsala takto: „Tady se školy zaměřují už skoro výhradně na děti. (…) Protože rodiče jsou různí. Někteří sami nejsou schopní dětem pomoci, z různých důvodů, nebo ani nemají zájem. Máme tady „homeless“ děti, které žijí na ulici, v zaparkovaném autě před supermarketem, děti rodičů závislých na drogách, děti přistěhovalců, kteří nemluví anglicky… Proto se školy snaží komunikovat především s dětmi.“

Na názor jsme se zeptali dvou ředitelek, které mají s pestrostí kulturního a socio-ekonomického zázemí svých žáků bohaté zkušenosti. Anna Niklová jako první zavedla intenzivní kurzy češtiny pro žáky cizince, kterých mívá její škola přes sto. Škola Marie Gottfriedové zase leží v sociálně vyloučené oblasti, kde třetinu žáků tvoří romské děti a každé sedmé má SVP.

Měly by školy přestat spoléhat na spolupráci rodiny a zaměřit se výhradně na komunikaci se žákem? 

PRO

Bc. et Mgr. Anna Niklová 

ředitelka ZŠ Marjánka 

zdroj: archív A. Niklové

Předně je nutné si uvědomit, že jedním ze základních cílů školy je kromě předávání znalostí i snaha pozitivně rozvíjet žákovu etiku, morálku a odpovědnost. Tak se ze žáka stává sebevědomě samostatný jedinec. Pro správné rozvíjení daných aspektů žákovy osobnosti je nutné stanovit rovné podmínky, tj. všichni žáci mají bez ohledu na jejich sociální původ stejná práva a povinnosti. Zároveň při porušení stanovených pravidel musí každý žák sám za svůj čin přijmout zodpovědnost. Aby dokázal samostatně vyhodnotit co udělat pro nápravu svého chování, je potřebné, aby škola stanovila hranice pro rodiče v účasti na řešení žákových problémů ve škole. Pokud rodiče za žáka vše vyřeší, tak se jeho smysl pro etiku a morálku nerozvíjí pozitivním směrem. Rodiče by měli být povoláni až v momentě, kdy si to již situace vyžaduje. 


PROTI

Mgr. Marie Gottfriedová
ředitelka ZŠ Trmice

zdroj: archív M. Gottfriedové

Vzdělávání dětí nesmí být zásadním způsobem ovlivňováno jejich rodinným zázemím, vzdělávacími aspiracemi rodičů a jejich možnostmi své dítě pro vzdělávání motivovat a podporovat ho. Pokud by tomu tak bylo, znamenalo by to nespravedlnost, příkoří. Znamenalo by to, že děti zatížené složitým životním kontextem, za který nemohou, budou mít v životě jen omezené možnosti, budou mít daleko menší šanci na úspěch, na rozvoj svého potenciálu, na to, aby se jednou jejich vlastní děti měly lépe. Je povinností školy jakékoli bariéry ve vzdělávání bourat, nikoli je umocňovat. Například tím, že spoléháme na schopnost rodiny své dítě podpořit.  O spolupráci s rodinou je ale třeba neustále usilovat, a to i tam, kde je to obtížné. Zároveň je však třeba vnímat dobře fungující a podnětné zázemí dítěte jako bonus, nikoli jako podmínku ovlivňující kvalitu vzdělávání dítěte.