Zkuste si hybridní vzdělávání v rámci „pilota“ MŠMT, vyzývá nejmladší český ředitel

Teď, když si učitelé i žáci volky nevolky vyzkoušeli výuku na dálku, možná nastal čas umožnit školám učit nejen prezenčně, ale i distančně, přičemž by si tento koktejl míchaly podle svého uvážení. Zatím to zákon neumožňuje, ale na podzim MŠMT školy vyzvalo, aby se přihlásily do pilotního projektu, který by kombinované vzdělávání vyzkoušel. Ředitel čerstvě založené opavské Základní školy Erazim Matěj Frgala zajásal, svou školu přihlásil a nejen to – poslal email všem základním školám zapsaným v rejstříku, aby je na výzvu upozornil. „Kéž by se experiment přetavil do běžné školní praxe, máme v tomto ohledu velké plány,“ říká.

Autorem rozhovoru je Jitka Polanská

zdroj: archív M. Frgaly

Na ředitele školy vypadáte dost mladě. Mohu se zeptat, kolik vám je let?

Dvacet čtyři. Nejsem klasický ředitel, tak jako naše škola není klasickou školou. Dal jsem dohromady skupinu rodičů a učitelů, bylo to pět zakladatelských rodin a jejich přátelé, a školu jsme vybudovali vlastníma rukama. Pro ten účel jsme svépomocí přestavěli dva obchody v budově bývalého socialistického obchoďáku. Ten mimochodem dodnes funguje.

Znám ještě jednoho ředitele, který založil školu ve vašem věku. Přírodní škola Františka Tichého vznikla ale před téměř třiceti lety. 

Tu školu znám, v našem novém projektu kombinovaného vzdělávání jsme se inspirovali jejich expedicemi. Každý měsíc jsme zařadili týdenní výpravu do přírody.

Ke kombinovanému vzdělávání se ještě dostaneme. Jste jako škola zapsaní v rejstříku?

Ano, jsme soukromá škola, ale děti si u nás normálně plní povinnou školní docházku, dáváme vysvědčení. Aktuálně máme žáků deset, začali jsme s první a s šestou třídou. Papírově jsme na 1.stupni malotřídka. K tomu jsme kmenovou školou asi pro šedesát dětí v domácím vzdělávání. Kapacitně máme školu pro sto žáků. 

Jak vás napadlo zakládat školu? Musí s tím být strašně moc práce…

Paradoxně možná hrála roli i má lenost. Vysvětlím. Studoval jsem učitelství pro 1. stupeň a zároveň jsem již pracoval ve škole v Příboře, což je asi 70 km od Opavy, dvě hodiny vlakem tam a dvě hodiny zpět. To dojíždění bylo dost úmorné a stěhovat z Opavy se mi nechtělo. 

V Opavě jistě existují i další školy, kde by vás přijali do zaměstnání. Té lenosti se těžko dá věřit, když jste třetinu loňského roku loni strávil na stavbě své budoucí školy…

Ano, v jedné z opavských škol, ZŠ Labyrint Lhota, jsem i dva roky pracoval. Tak dobře, je pravda, že jsem došel k přesvědčení, že bude pro mě snadnější vytvořit školu podle svých představ než se přizpůsobit podmínkám většiny stávajících škol. Již při studiu na pedagogické fakultě jsem se začal zajímat o alternativní směry ve vzdělávání, nejdříve hlavně o montessori. Běžný styl výuky se mi moc nelíbil. Vidím tam nedostatek respektu k žákům a studentům. To nám často dávali pocítit i na fakultě, někdy šlo o vyložené ponižování. Během studií jsem si našetřil na dvouletý kurz montessori pro děti ve věku 6-12 let, i jsem začal učit v jedné montessori škole. Pak na mě ale zapůsobila návštěva ve svobodné škole Donum Felix na Kladně. A po jejich vzoru jsem se začal víc orientovat na sebeřízené vzdělávání.

Svobodná škola, sebeřízené vzdělávání – můžete tyhle koncepty představit čtenářům, kteří je neznají?

Sebeřízené vzdělávání je postavení na důvěře v to, že když dítě vyrůstá v dobrých podmínkách, chce se učit samo, je přirozeně zvídavé, není třeba je k ničemu nutit. Svobodné školy tento princip vyznávají a dětem ponechávají svobodu rozhodování. Navíc mnohé z nich fungují demokraticky, rozhoduje se tam hlasováním všech členů včetně dětí. Čistě svobodnou školu u nás v Česku zatím dělat nelze, i když oproti okolním zemím je tu v tomto ohledu větší volnost a náš školský zákon není špatný. Pořád jsme ale vázáni očekávánými výstupy vzdělávání pro první a druhý stupeň. Nicméně, i v tomto rámci je možné fungovat jinak než běžné školy. Do velké míry můžeme dávat dětem možnost si vybrat, co se budou učit, a zavedli jsme demokratické rozhodování. Pravidla ve škole určujeme všichni, včetně dětí.

Myslíte si, že opravdu každé dítě se rádo učí?

Říká se, že to platí pro každé dítě, nemám to ale zatím nijak ověřené. Můžu říct, že to platí pro každé dítě, které jsem poznal. Každopádně jsem na vlastní oči viděl, jak se dítě může v tomto svobodnějším systému narovnat, jak se mu zvýší sebeúcta.

Jak vypadá váš školní den?

Ráno máme sněm, ten je povinný pro všechny děti. Sedneme si spolu do kruhu a řešíme různá témata. některých témat může vzniknout nové školní pravidlo, třeba zákaz mobilů od-do. O tom se hlasuje. Zítra budeme hlasovat, kterého učitele nabereme. Uchazeči jsou vždy u nás na pozorování, takže děti mají možnost se s nimi seznámit.  Na konci každého sněmu je vzdělávací nabídka. Každý dospělák, ale i každé dítě, si na ten den může něco připravit a nabídne to ostatním. Dnes si třeba někdo u učitelů připravil stavění rakety a cestu do vesmíru. S dětmi, které se k němu přidaly, se pak dvě hodiny bavili o raketách. A nejen bavili, využíváme zážitkovou pedagogiku. Některé děti si ale dělaly samy něco jiného. V rámci domluvených pravidel mohou naši žáci být, kde chtějí, a dělat tam, co chtějí a co je baví. Nejsou zavření ve třídách, mají přístup do všech místností, kromě skladu, kde jsou chemikálie. Vlastně kromě dvou výjimek ani nemáme dveře.  Chceme na sebe vidět. 

Ministerstvo školství přišlo na podzim s myšlenkou, že by se běžná prezenční výuka mohla v budoucnosti kombinovat s učením na dálku. Toto takzvané kombinované vzdělávání chce pilotně ověřit. Jste jednou ze škol, která se do experimentu přihlásila. Jak jste se o tom dozvěděli?

Tuto možnost navrhovali na jaře ve svém otevřeném dopise vládě a poslancům lidé z hnutí Svoboda učení. Komunikujeme s nimi a oni mě na výzvu MŠMT upozornili, jinak bych to asi nezaregistroval. Trochu mě mrzí, že to MŠMT nijak nepropagovalo.

Jak to je podle školského zákona teď?

V současnosti je možná pouze prezenční výuka nebo individuální vzdělávání (a to je nenárokové, rozhoduje o něm ředitel školy a může ho nepovolit) a zvláštní kategorií je vzdělávání dětí s hlubokým mentálním postižením. 

Je třeba splnit nějaké podmínky, aby byla škola do pilotního projektu zařazena?

Ve výzvě ministerstva jsou kritéria, podle kterých bude vybírat v případě převisu zájmu. Ten ale zřejmě nehrozí, jak to vypadá. Stát chce testovat na osmdesáti školách, ale zatím se jich přihlásilo asi dvacet. Uzávěrka byla nakonec prodloužena do konce ledna.

Informace o možnosti se přihlásit iniciativně šíříte do škol. Zpráva s odkazem na vás se objevila i v různých skupinách na facebooku.

Ano, měl jsem obavu, že kdyby škol bylo málo, tak to ministerstvo zruší v zárodku a ověřování neproběhne. A my velmi stojíme o to, aby se experiment nakonec vtělil do praxe. Nejen já, ale i mí kolegové, dokonce bych řekl, že bez jejich vervy bychom se nepřihlásili. Nejvíc práce na tom udělala kolegyně Veronika. Já jsem si vzal za úkol udělat osvětu mezi ostatními školami. Poslal jsem dvakrát hromadný email na všechny české základky a jednou na střední školy. Nejčastější reakcí bylo „něco takového opravdu je?!?“ Nikdo o tom nevěděl. Asi deset škol mi odpovědělo, že se zapojí. A jsme v kontaktu, snažím se jim dávat nějakou informační oporu, i pomoci s přihláškou. Založil jsem také pro zapojené školy facebookovou skupinu. 

Mohly by školy mít důvod se zapojení do pilotu obávat?

Jedině snad proto, že součástí projektu jsou návštěvy státních úředníků ve škole. Ve výzvě je ale ujištění, že půjde pouze o sběr příkladů dobré praxe, nikoli o kontrolu školy. Věřím, že to tak opravdu bude. Mně v přihlášce největší problém dělalo to, že požadovali elektronický podpis. To jsem v životě nepotřeboval, řeším vše přes datovku.  

Přemýšlím, jaké reakce tento nápad může vyvolat na velké základní škole. Zda se učitelé neleknou, že se budou muset rozdvojit, dělat práci ve třídě a ještě online… 

Výzva ministerstva je podle mě docela dobře napsaná, je vidět, že o tom přemýšleli. Mimo jiné se tam píše, že na takové vzdělávání by nebyl nárok neboli je na řediteli školy, koho a jak by do něj zařadil. Rodiče si to nemohou na škole vymáhat. Jak by to mohlo fungovat na velké, spádové škole, to přesně nevím, nikdy jsem v takové škole nepracoval. Asi jde hodně o to, jaké tam panuje klima. Pokud by ředitel někomu nařídil proti jeho vůli, tak to podle mě fungovat nebude. Něco jiného je, když to učitelé sami chtějí. My jsme se mezi sebou poradili, kdo do toho chce jít a kdo ne. A zjistit předběžný zájem zákonných zástupců žáků byl jeden z požadavků výzvy.

Jak jste si tedy kombinované vzdělávání namodelovali u vás? 

Součástí přihlášky je popis, jak by to škola chtěla dělat. My ho máme na pěti stránkách, ale mohlo to být i kratší. Podle našeho plánu by děti byly tři týdny doma, přičemž jednou týdně by měly povinnou konzultaci s učitelem a nabídku dobrovolných online lekcí. Týden v měsíci by se jezdilo na výpravy, jak jsem již říkal. Deset týdenních výprav za jeden školní rok. Kromě našich deseti dětí chceme vzít do programu i dalších dvacet z domácího vzdělávání, jejichž rodiny o to projevily zájem. Kvůli tomuto projektu by k nám chtěli přestoupit i žáci z jiných škol.  A nejen z okolí, hlásí se nám děti z celé republiky. Ale školy to mohou uchopit různě. Distančně mohou učit třeba i jen jeden pátek v měsíci. A lze zapojit i jen malou část žáků, je to bez omezení. Příklady ve výzvě ukazují velký vějíř možností.

Jak dlouho pilotní projekt potrvá?

Začíná se 1. února 2021 a končí 31. srpna 2022. 

Dostanete jako škola, kde ověření bude probíhat, od státu nějaké peníze?

Minimální. Ve výzvě je rozpočet na celý projekt deset milionů korun a bude se dělit mezi osmdesát škol podle hodin věnovaných projektu na pracovníka. Budou to řádově jednotky tisíc měsíčně na školu. Dokonce jsem slyšel jednoho ředitele říkat, že do toho nepůjde, protože je to příliš málo. 

Pamatuji si, že o výhodách hybridní výuky na jaře hodně mluvil i Ondřej Šteffl, zakladatel SCIO škol. Následně od září založil Expediční školu s velmi podobným modelem: tři týdny doma, čtvrtý venku. Formálně jde zatím o režim individuálního vzdělávání. 

Náš model jsme promýšleli ještě před Expediční školou, ale je fakt, že SCIO tomu dalo přehlednou strukturu a určitě nás povzbudila i výzva ministerstva. 

Expediční škola není nejlevnější, některé rodiče, kteří o ni měli zájem, to odradilo. Jaké máte školné vy?

Třicet pět tisíc ročně pro prezenční výuku, pro kombinované vzdělávání je to čtyřicet tisíc. Rozděleno do deseti splátek jsou to čtyři tisíce. Dáváme ale slevu na sourozence.  

Na Opavu je to možná hodně, i když v Praze byste patřili k nejlevnějším. Bude vám to stačit?

Nemáme velké náklady a vyplácíme si minimální mzdy.

Kolik to je, jestli to není tajné?

Stát ukládá jako minimum dvacet čtyři tisíc měsíčně, tak pod to jít nemůžeme. To mě trochu štve, že stát nám do toho zasahuje, protože v této chvíli na takové mzdy ještě nemáme a musíme to škole nějak vracet. Já se živím další prací, škola mě teď ještě zaplatit nemůže.

Ale udržitelné by bylo, aby vás škola uživila, ne? 

Ano, ale to teď ještě není možné. Já jsem zvyklý si na sebe vydělávat různými způsoby od svých deseti let. Vyrůstal jsem částečně v Itálii, moje máma se vdala na ostrov Elba. Když jsem začal chodit do školy, trávil jsem tam každé prázdniny, zbytek roku jsem žil s tátou v Opavě. Dětská práce je samozřejmě v EU nelegální, ale my jsme pomáhali bratrově otci, on vlastní dlouhodobé parkoviště karavanů. A postupně jsme s bráchou rozjeli menší byznys. Připravujeme starším lidem zaparkované karavany na novou sezónu. Před jejich příjezdem přivezeme ten jejich do kempu, vyvážíme ho, postavíme verandu. Když přijedou, mají vše hotovo. Kromě toho pracuju i zde, v Česku, loni jsem měl asi pět pracovních smluv. Zkrátka, škola na mě zatím nevydělá, vydělávám já na školu, ale to je v pořádku. Teprve začínáme.

Matěj Frgala (1996)
pochází z Opavy a vystudoval učitelství pro první stupeň na Ostravské univerzitě. V roce 2020 založil v Opavě s přáteli a příznivci Základní školu Erazim, která je jednou ze škol vybraných MŠMT do pilotního projektu Pokusné ověřování obsahu, metod a organizace kombinovaného vzdělávání v základních a středních školách.