Ředitelský dotazník na téma distanční výuky V.

Dnešním dnem zakončujeme naši minisérie odpovědí na otázky, které Gramotní položili ředitelům a ředitelkám základních škol na téma distanční výuky. Jak si vedou, jak hodnotí podporu ze strany ministerstva školství, v čem vidí potenciál… Děkujeme všem zúčastněným ředitelům za jejich čas.

autor: Iva Vokurková

Kde vidíte možnosti zlepšení distanční výuky do budoucna?

PaedDr. Michal Černý, prezident Asociace ředitelů ZŠ a ředitel Masarykovy ZŠ Praha-Klánovice:
Myslím, že teď už všechny školy vědí, že je nejlepší si dálkovou výuku
„natrénovat“ ještě v době, kdy jsou děti ve škole. Tohle jsme mnozí
bohužel tentokrát nestihli, příště už to ale určitě nepodceníme. Zároveň
umíme stále lépe rozlišovat, které věci má cenu učit dálkově a u kterých
nemá smysl se o to pokoušet.

Mgr. Jitka Houštecká, ředitelka ZŠ Mladá Boleslav:
Je možné, že přijde další vlna nebo jiný virus. Domnívám se, že by se s tímto mělo počítat a posílit kapacity on-line systémů jako jsou Teamsy, Google-classroom, Skype a jim podobné tak, aby byly on-line přenosy co možná nejkvalitnější. Města by mohla v těchto situacích pomoci rodinám s dětmi, které nemají internet, aby se mohli připojovat na wifi-free. (I když nevím, zda by to bylo všude technicky možné).

Mgr. Karel Handlíř, ředitel ZŠ Krnov Janáčkovo náměstí:
Vše zlé je k něčemu dobré. Určitě se bude více využívat technika a možná i nástroje pro videokonference se budou implementovat do školských informačních systémů. Vidím větší reflexi směrem k vzdělávacímu obsahu a potřebu žáky vést k vlastní odpovědnosti za učení, samostatnosti a tím i k vlastnímu hodnocení. 

Marie Gottfriedová, ředitelka ZŠ Trmice:
Pořád jsme na cestě. Pořád se učíme. Pořád je co zlepšovat. Možností je celá řada. Uvedu pouze dva náměty ke zlepšování. Ten první je praktický: pokud chceme zajistit kvalitní distanční výuku, máme ji ve školském zákoně zakotvenu jako povinnou a vnímáme, že jejím hlavním pilířem jsou technologie, pak je třeba postarat se o rodiny, které z různých důvodů nedisponují odpovídajícím technickým zázemím. Je třeba najít způsob, jak děti z těchto rodin neodstřihnout od spojení se školou a spolužáky, jak ještě více neprohloubit jejich sociální izolaci a jak i v těchto časech zajistit rovný přístup ke vzdělávání pro všechny děti. To je věc, která nemůže být ponechána na iniciativě školy, na její vstřícnosti a ochotě hledat možnosti podpory. Tuto věc je nutné řešit systémově.

Druhý námět ke zlepšení je to, o čem jsem se již zmínila. Je třeba upravit nebo změnit strategické vzdělávací dokumenty. Je to ta největší výzva, kterou nám „koronavirus“ postavil před oči. Jde totiž o skutečnou podstatu a smysl vzdělávání. Hodně teď upíráme pozornost k principům, organizaci a technickému zabezpečení distanční výuky, ale pokud „staré pojetí vzdělávání“ pouze zaobalíme do nového kabátu, nic se nezmění! Jestliže rozvoj, ovládání a využívání technologií ve výuce nepůjdou ruku v ruce s „učením pro život“, budeme pořád tam, kde jsme, jen to bude opticky možná vypadat moderněji. A to nesmíme dopustit ! Je životně důležité mít školy, které dávají smysl.