Ředitelský dotazník na téma distanční výuky IV.

Přinášíme vám 4. díl naší minisérie odpovědí na otázky, které Gramotní položili ředitelům a ředitelkám základních škol na téma distanční výuky. Jak si vedou, jak hodnotí podporu ze strany ministerstva školství, v čem vidí potenciál…

autor: Iva Vokurková

Byla podpora a instrukce ze strany MŠMT při přechodu na distanční výuku dostatečné?

PaedDr. Michal Černý, prezident Asociace ředitelů ZŠ a ředitel Masarykovy ZŠ Praha-Klánovice:
Instrukce byly podle mě velmi dobře zpracované, konkrétnější už být ani
nemohly, protože školy mají různé vybavení a používají různé platformy.
S podporou přímo ze strany MŠMT to bylo horší, ale je pravda, že
ministerstvo navázalo spolupráci s některými externími organizacemi,
které nám skutečně účinně pomohly. Jen to nebylo hned, muselo se někdy i
pár dní čekat. Mnoho škol ale nevědělo, že si o tu pomoc může požádat.
To byl nicméně i jejich problém, v manuálu a na stránkách MŠMT se to psalo.

Mgr. Jitka Houštecká, ředitelka ZŠ Mladá Boleslav:
Rozhodně byly instrukce rychlejší a kvalitnější než na jaře. Stále však ještě bylo nutné nejaktuálnější   informace zjišťovat na stránkách různých ministerstev – MZ (hygienická opatření), MPSV (ošetřovné), MŠMT.  My, jako škola, jsme si s tím poradili, ale mnozí rodiče byli zpočátku zmatení. Proto jsme se jim snažili předávat veškeré nové informace přes  školní systém Bakaláři a prostřednictvím našeho webu.

Mgr. Karel Handlíř, ředitel ZŠ Krnov Janáčkovo náměstí:

Trochu nás mrzelo, že i přes ujišťování vždy šlo vše ze dne na den. Ten systém je docela složitý a aby mohl dobře fungovat potřebovali bychom třeba týden na nastavení než děti zůstanou doma. To by byla značka ideál. Vážím si také finanční injekce do nákupů ICT to bylo hodně důležité škoda jen, že to nepřišlo už v červnu. Tak to bylo zase hodně narychlo.

Marie Gottfriedová, ředitelka ZŠ Trmice:
Podporu ze strany MŠMT hodnotím celkově jako dobrou. (…) Ocenila bych, kdyby v krizových momentech neprobíhala tato komunikace přes média, byla předvídatelnější a školy se mohly lépe připravit na nutné provozní změny, měly více času na informování rodičů a žáků, na promyšlení, zajištění a organizaci souvisejících procesů.

Ten nejpodstatnější úkol MŠMT však nespočívá v tvorbě manuálů reagujících na výuku v době pandemie. Spočívá ve změně vzdělávací koncepce v našich školách. Spočívá v úpravě strategických vzdělávacích dokumentů, které je třeba koncipovat s důrazem na rozvoj kompetencí žáků. Je třeba opustit už jednou provždy „starou školu“, která žáky učí reprodukovat naučené poznatky (často zbytečné, často bez pochopení souvislostí, často odtržené od života) a vstoupit do „školy nové“, která žáky povede k sebepoznání a seberozvoji, k umění zacházet sám se sebou, rozpoznat svůj potenciál a rozvíjet ho, která je vybaví potřebnými dovednostmi pro to, aby se orientovali ve světě, nebáli se změn a měli chuť v tomto světě žít a to, pokud možno, šťastně.Budoucí generace nebudou hodnotit, jak kvalitní manuály MŠMT v těchto časech vydávalo, ani to, jak funkčně komunikovalo, ani to, kolik peněz poslalo školám na ICT vybavení. Ačkoli to nejsou věci nepodstatné, upadnou časem do hlubin zapomnění. Budoucí generace bude hodnotit, jak MŠMT reagovalo na výzvy, které tato doba přinesla a jak je dokázalo uchopit. A touto výzvou je škola a vzdělávání, které žákům, učitelům, rodičům a společnosti dává smysl.

Poslední, 5. část minisérie již brzy.