Ředitelský dotazník na téma distanční výuky II.

Pokračujeme v naší minisérii odpovědí na otázky, které Gramotní položili ředitelům a ředitelkám základních škol na téma distanční výuky. Jak si vedou, jak hodnotí podporu ze strany ministerstva školství, v čem vidí potenciál… Dnes číslo II.

autor: Iva Vokurková

S jakými problémy se v rámci distanční výuky potýkáte?

PaedDr. Michal Černý, prezident Asociace ředitelů ZŠ a ředitel Masarykovy ZŠ Praha-Klánovice:
Myslím, že největším problémem v každé škole je sjednotit přístupy
jednotlivých učitelů, aby děti a rodiče nebyli zmateni. To platí hlavně
na druhém stupni, kde má každá třída třeba 10 učitelů i víc. Problém je,
že škola a učitelé si tuhle situaci musí napřed uvědomit, potom
pochopit, že je to špatně, a pak se s tím teprve dá něco dělat.

Mgr. Jitka Houštecká, ředitelka ZŠ Mladá Boleslav:

Zpočátku byl velký problém nedostatek času pro kvalitní přípravu rozvrhů distanční výuky při rychle se měnící situaci (2. stupeň střídavá distanční výuka změněna na úplnou). Ředitelé škol měli na toto vždy jen několik hodin.

Mgr. Karel Handlíř, ředitel ZŠ Krnov Janáčkovo náměstí:

Nejvíce s Meety, sdílením obrazovek a využitím whiteboardu, Jamboardu atd. výuka prostřednictvím video konferencí je pro učitele velmi náročná. Těžké je najít v ICT prvky, které umožní styl výuky na který jsme zvyklí (skupinové práce, kooperativní a konstruktivistický styl výuky) hodně to svádí k frontální práci. 

Marie Gottfriedová, ředitelka ZŠ Trmice:

S „technikálie“ a „změnou pedagogického myšlení“, kdy si učitel nepřestává klást otázky: Má to, co po svých žácích vyžaduji (úkol, práce), smysl? Je jim to k užitku? Rozvíjím tím něco, co se jim v životě bude hodit? Není to jen úkol pro úkol? Není to jen aktivita, která vyplňuje prostor? Není to jen cosi zbytečného, čím si já splním povinnost, ale své žáky tím neobohacuji? Distanční výuka nás zcela samozřejmě k těmto otázkám vybízí. A tuto příležitost je třeba nepromarnit! Jde o to, aby škola žákům k něčemu byla, aby je vybavila potřebnými dovednostmi do života, aby cílila na rozvoj životních kompetencí. V tomto duchu je třeba nově formulovat strategické vzdělávací dokumenty (zejména RVP) a hlavně se nebát změn! Všichni nyní na vlastní kůži zažíváme, jak potřebné a nutné to je. Pokud se této příležitosti nechopíme, nebude naše škola dávat smysl, bude jen prázdnou a zkostnatělou institucí bez radosti a užitku!

Další díl minisérie již zítra!