MŠMT chystá jazykové třídy pro děti cizince

V českých školách se dnes učí už desítky tisíc žáků cizinců. Přesto leží organizace, způsob výuky i shánění financí na bedrech jednotlivých škol. Teď se ale MŠMT odhodlalo ke změně a připravuje kurikulum pro výuku češtiny pro cizince a zřízení tříd s intenzivní jazykovou přípravou.

autor: Iva Vokurková

zdroj: Freepik.com

Do lavic českých škol usedá rok od roku více dětí cizinců. V roce 2019 jich podle statistik Ministerstva školství (MŠMT) bylo skoro 46 tisíc, z toho 12 tisíc v mateřských školách, 24,5 tisíce na základních školách a 9,5 tisíce na středních. O deset let dříve chodilo dětí a žáků cizinců do českých škol skoro o polovinu méně, 24 tisíc. „Počet cizinců a tedy i dětí cizinců postupně narůstá a není důvod se domnívat, že se tento trend zvrátí,“ komentuje čísla Halka Smolová Závorová z Národního pedagogického institutu (NPI). A nejintenzivněji to pociťují školy v Praze, kde se koncentruje třetina všech žáků cizinců. Pocházejí ze 117 států.

Termín „cizinec“ ovšem nezahrnuje děti, které se už tady narodily, jsou to Češi, ale čeština není jejich mateřský jazyk. „Jejich rodiče jsou cizinci a doma česky nemluví,“ upozorňuje Hana Marková z neziskovky META, která pomáhá cizincům v přístupu ke vzdělávání. Proto je podle ní vhodnější mluvit o dětech s odlišným mateřským jazykem, tzv. OMJ. O těch se ale záznamy nevedou, takže přesný počet dětí, které potřebují specifický přístup z důvodu nedostatečné znalosti češtiny, není znám. Zkušenosti s nimi ale má dnes podle Halky Smolové Závorové už každá škola ve velkém městě i spoustu škol v krajích.

O to víc překvapí, že se s výukou dětí cizinců/s OMJ musejí popasovat školy více méně samy, v lepším případě s pomocí zřizovatele a neziskovek. V zákoně je problematika „odbyta“ jednou vyhláškou a jedním paragrafem školského zákona a s pevnými náklady na efektivní a udržitelné vzdělávání těchto žáků se ve státním rozpočtu nepočítá. Školy se musejí ucházet o různé dotace a granty a nikdy si
nemohou být stoprocentně jisté, že jim je dané ministerstvo (MŠMT nebo MV) příští rok zase „přiklepne“. Prostředky z rozvojových programů navíc stěží pokryjí i nezbytné minimum. Zaplatí se z nich např. učitel, který jednou týdně odučí dvouhodinový blok „čeština pro cizince“. A to je pro žáky, kteří česky neumí ani slovo, naprosto nedostačující.

Není čeština jako čeština

Kromě toho po učitelích dnes nikdo nepožaduje žádnou speciální kvalifikaci. Čeština pro cizince přitom rozhodně není ten samý předmět jako čeština pro rodilé mluvčí. Vyžaduje jinou didaktiku, učebnice i přístup učitele. „Nejde jen o učení se jazyka, ale i kulturních reálií,“ upozorňuje předseda vietnamského spolku SEA-L Jiří Kocourek. „Děti, které sem přijedou z Vietnamu, nevědí, kdo je vodník, čarodějnice,
neznají rozdíl mezi deštěm, mlhou a mrholením.“ Hana Marková z Mety připomíná, že dítě cizinec má nárok (pokud na to dostane „papír“ z pedagogicko-psychologické poradny) chodit místo hodin češtiny a literatury na předmět čeština jako druhý jazyk. „Pro něj nemá smysl učit se vyjmenovaná slova, když netuší, co znamenají. Potřebuje, a to ve všech předmětech, nejen v češtině, mnohem názornější výuku. K
ní lze využít různé obrázky, komunikační karty, názorné pomůcky….“

Pražská Pedagogická fakulta UK začala před třemi lety vyučovat předmět Čeština jako druhý jazyk, metodické a vzdělávací kurzy pro „hotové“ učitele nabízí např. už zmiňovaná organizace Meta nebo NPI. Zájem o ně ze strany odborné pedagogické veřejnosti prý stoupá. „Je obrovský, máme naplněné kapacity,“ pochvaluje si Marková z Mety. Kromě kurzů nabízejí učitelům i zpracovanou metodiku, učebnice a pracovní sešity. „Vyvíjíme pro žáky i mobilní aplikaci na procvičování,“ dodává.
Informovanost učitelů se podle ní zlepšuje, výuka češtiny pro cizince je ale stále výrazně poddimenzovaná. „Počet cizinců narůstá, je potřeba, aby se zlepšila dostupnost intenzivních kurzů češtiny jako druhého jazyka a obecně jazyková podpora dětí s OMJ. S tím, jak (ne)zvládnou češtinu, souvisí i jejich celkový vzdělávací úspěch,“ upozorňuje Marková. Po rozšíření výuky češtiny jako druhého jazyka volají i školy. „Na té naší je žáků cizinců tolik, že by stálo za to vytvořil speciální třídu s intenzivní jazykovou výukou,“ podotýká zástupkyně ředitelky
ZŠ Tusarova v Praze Dana Prošková. Z 500 žáků je 90 cizinců. Někteří už jsou bilingvní, jiným činí čeština stále problémy, zhruba 12 dětí neumí česky ani slovo. „Snažíme se jim zajistit kurz ve speciálních třídách pro cizince v ZŠ Lyčkovo náměstí nebo ZŠ Marjánka, aby pak u nás mohli absolvovat běžnou výuku, ale mají pořád plno,“ zmiňuje zástupkyně pilotní projekty tříd s intenzivní výukou češtiny financované pražským magistrátem. Děti v nich po dobu 3-5 měsíců docházejí na čtyři až pět vyučovacích hodin denně nasávat komunikační základy češtiny, poté se vrací do své kmenové třídy na své škole.

„Výsledky jsou velice dobré a ukazuje se to jako nejefektivnější způsob práce s dětmi cizinci, který vede k nejlepší integraci,“ shodují se Halka Smolová Závorová z NPI a specialista na integraci cizinců Jan Janoušek z pražského magistrátu. Na ZŠ Marjánka, která se intenzivní výuce češtiny pro cizince věnuje už patnáct let, vznikla spoluprací odborníků metodika, kterou teď chce magistrát poskytnou i dalším školám. „A to nejen v Praze, ale dle zájmu i v dalších krajích a městech,“ dodává Janoušek. Dětem, které se do programu nedostanou, jako třeba ty ze ZŠ Tusarova, mohou školy domluvit doučování organizované některou z neziskovek. „K nám dochází dvakrát týdně učitel z Člověka v tísni. Ti také pořádají letní intenzivní kurzy, kde si děti mohou osvojit alespoň nezbytné základy, než nastoupí do školy,“ vysvětluje Prošková.

MŠMT chystá změny

Po letech vyčkávání, kdy problematiku nechávalo na školách a neziskovkách, se MŠMT odhodlalo k činu a připravuje návrh změn. Počítají mj. s tím, že intenzivní forma výuky češtiny pro cizince bude probíhat ve školách určených krajským úřadem. „Na základě jednoduchého testu bude zjištěna orientační potřeba
rozsahu jazykové podpory, která se bude pohybovat mezi 100 a 400 hodinami výuky českého jazyka po dobu maximálně 10 měsíců. Budou zřízeny skupiny pro jazykovou přípravu o velikosti 1-10 žáků. Malý počet žáků ve skupině umožní výuku individualizovat,“ vzkázala redakci Gramotných mluvčí MŠMT Aneta Lednová. A nejen to. Výuka češtiny jako druhého jazyka konečně dostane závazný rámec. MŠMT
připravuje kurikulum, ze kterého budou pedagogové vycházet. „Upravený systémem podpory nahradí rozvojový program „Podpora vzdělávání cizinců ve školách“. Spuštěn by měl být od roku 2021,“ dodala mluvčí. To zcela jistě uvítají i rodiče dětí cizinců. Podle vietnamisty a sociologa Jiřího Kocourka mají – alespoň ti vietnamští – o intenzivní výuku češtiny pro své děti většinou veliký zájem a přejí si navýšení
hodin. Jenom výuka jazyka prý ale nestačí. „Žáci 2. stupně potřebují nejen komunikační základy jako vyjmenovat ovoce nebo mluvit o rodině, ale i odbornou češtinu, aby rozuměli, co se vlastně probírá ve fyzice, v chemii…,“ upozorňuje autor knihy S vietnamskými dětmi na českých školách. Předškolní děti až žáci třetích tříd zase podle něj potřebují do hodin češtiny zařadit i jakousi sociální výchovu. „Skrze dospělého, třeba paní učitelku, vychovatelku nebo „tetu“, potřebují poznat české prostředí, chodit na procházky a naučit se pohybovat v českém městě i v přírodě.“

Význam vycházek a seznamování s okolím pro žáky z mimoevropských zemí potvrzuje i Dana Prošková ze ZŠ Tusarova. „Pro ně je velmi obohacují i procházka v okolí školy, když se jde do zoo, nebo když jedou na exkurzi nebo na školu v přírodě. Rodiče je ale často z těchto akcí odhlašují. Nevíme proč, možná se bojí,“ krčí rameny.
Podle Kocourka nemusí jít o strach, ale o nepochopení, neznalost.

zdroj: Freepik.com

Rodiče cizinci často kvůli jazykové bariéře a kulturním rozdílům neznají Čechům běžné situace, nevědí, co se od nich jako rodičů očekává. Proto SEA-L nabízí semináře pro rodiče a služby tzv. interkulturního pracovníka. „Ten vysvětlí, proč se v našem systému musí omluvit dítě, které nebylo ve škole, a jak se taková omluvenka vůbec píše. Nebo proč a jak se píše prohlášení o zdravotním stavu dítěte. Ve Vietnamu jsou takové informace považované za velmi choulostivé, Vietnamci se snaží nemoci a handicapy tutlat, což ale pak může ve škole vést k život ohrožujícím situacím,“ vysvětluje, proč ani znalost češtiny popř. tlumočník nemusí zajistit úplné porozumění.

Adaptační koordinátor zdarma

Na služby tlumočníků a překladatelů mají školy nárok zdarma. Se zajištěním jim pomůže některá z neziskovek (např. Meta nebo Integrační centra), popř. se lze obrátit na krajskou pobočku NPI. „Tlumočníky si voláme, když je potřeba řešit závažnější události, jinak si vypomáháme Google překladačem nebo se obracíme s prosbou o pomoc na vietnamské žáky, kteří už češtinu ovládají. Pomáhají nám třeba při zápisech,“ popisuje běžnou praxi českých škol s žáky cizinci Prošková. Kromě zápisů pak žáci pomáhají svým krajanům i s orientací ve škole, vyřízením obědů a podobně. „Je to pro ně práce navíc, ale dělají to rádi a učí se tak fungovat jako komunita a vzájemně si pomáhat,“ pochvaluje si zástupkyně.

Školy, které bilingvní žáky ochotné pomoci nemají (nebo z nějakého důvodu jejich pomoci nevyužívají) si mohou na krajské pobočce NPI zažádat o peníze na tzv. „adaptačního koordinátora“. „To by měl být člověk, který rozumí integračnímu procesu a během prvního měsíce pomůže žáku cizinci s vyřízením administrativy, orientací ve škole, v jídelně, s adaptací ve třídě, naučí ho základní fráze, “ vysvětluje Halka Smolová Závorová. Chopit úkolu se podle ní může např. učitelka v penzi, vychovatelka, matka na rodičovské nebo někdo z učitelů. (Více informací najdete na
http://cizinci.npicr.cz). Loni jich NPI zafinancoval 356.

Největší úkol ale stejně zůstává na škole. „Ta funguje jako velký integrátor. Když se přes ni podaří integrovat dítě, tak přes dítě často i rodinu,“ říká. Proto nezbývá než doufat, že se politici na plánovaných systematických změnách shodnou a výuka pro děti cizince získá získá jasný právní rámec i odpovídající finanční prostředky ze státního rozpočtu.