Kilo písku nebo kilo peří?

Co je těžší? 🙂 Máte také oblíbený chyták pro své žáky? Pokud učíte fyziku nebo chemii, bude se vám hodit váha na pokusy. Představujeme vám odolnou plastovou váhu o objemu 1 l (k dispozici i 1/2 l). Je to ideální školní pomůcka pro pokusy s vyvažováním, a to předmětů, sypkých materiálů či kapalin. Pro snadnou manipulaci oceníte odnímatelné a odstupňované kbelíky. Váha je navíc vybavena kluzným kompenzátorem pro kalibraci.

Váha na pokusy potěší i menší a prvostupňové děti, které se právě naučili porovnávat a mohou tak prohloubit svoje nové poznatky v praxi 🙂 Fantazii se meze nekladou, a proto škála pokusů je široká.

zdroj: Tereza Veselá photo

Váhy na pokusy můžete zakoupit zde

Prolistujte si Kidtown Edu katalog vzdělávacích pomůcek 2020/21 zde

Kdo má mít nárok na asistenta pedagoga?



Víc jak deset tisíc dětí se SVP by mohlo přijít o nárok na podpůrné opatření. Počítá s tím navrhovaná úprava vyhlášky o inkluzi. „Chceme jen snížit administrativu a zvýšit užitek,“ vysvětluje  opatření MŠMT. „Je to protizákonné, diskriminační a nesystémové,“ zní od některých odborníků.

zdroj: Freepk.com

Aktuální rubriku PRO a PROTI pro vás připravila Iva Vokurková

Pokud by byl návrh novely přijat tak, jak ho připravilo ministerstvo, znamenalo by to mj., že žáci s tělesným postižením, chronickým onemocněním, závažnými vadami řeči i závažnými poruchami učení přijdou o nárok na asistenta pedagoga a většina také o podporu speciálního pedagoga. Nově by také o potřebě pedagogické intervence nerozhodovaly psychologicko-pedagogické poradny a speciálně pedagogická centra, ale ředitelé škol.

„Současný právní stav představuje nadbytečnou administrativní zátěž na straně škol a školských poradenských zařízení,“ vysvětluje MŠMT nutnost revize novely. „V některých případech dochází k neúčelnému využívání podpůrných opatření personálních podpor asistenta pedagoga a další pedagogický pracovník, často i bez významného dopadu na vzdělání a skutečnou inkluzi žáků,“ stojí v předkládací zprávě k novele. Svůj návrh prý ministerstvo opírá o analýzy svých statistických dat, zjištění České školní inspekce a poznatky z praxe školy a školských poraden.

Po zveřejnění se ovšem nad chystanými změnami strhla vlna kritiky, obzvlášť od České odborné společnosti pro inkluzivní vzdělávání a Učitelské platformy. Návrh považují za diskriminační, nesystémový a ušitý horkou jehlou bez diskuse s odborníky.

„V tuto chvíli zpracováváme připomínky, věc není finální, proto to teď nebudeme komentovat,“ vzkázala Gramotným tisková mluvčí resortu Aneta Lednová.

Vyžaduje způsob přidělování asistentů pedagoga revizi tak, jak ji navrhuje MŠMT?

PRO

PaedDr. Jiří Pilař
předseda pražské sekce Asociace speciálních poradců

S návrhem novely vyhlášky č. 27/2016 Sb., předkládaným ministerstvem a tedy i s aktualizací pozice asistenta pedagoga souhlasím. Současné pojetí dostatečně nemotivuje ředitele škol podporovat jejich potřebný odborný růst a pokud nejde o lidi s pedagogickým vzděláním, tak učiteli příliš nepomohou, leckdy jsou spíš přítěží. Na tomto se shoduje množství učitelů. Materiál alespoň v rámci možností řeší mimo jiné pozici a uplatnění asistenta pedagoga, včetně snížení zbytnělé administrativy doprovázející v této době platnou vyhlášku. Od novely si slibuji především zefektivnění systému vzdělávání, kdy se podpory vázané na omezené finanční prostředky dostane skutečně především těm POTŘEBNÝM. V současné době je pozice asistenta pedagoga podpůrným opatřením jdoucím za konkrétním žákem, což je naprosto proti smyslu věci a překrývá se s úlohou osobního asistenta.

zdroj: archiv J. Pilaře

PROTI

Mgr. Lenka Hečková
Česká odborná společnost pro inkluzivní vzdělávání

Inkluze je dlouhodobý proces a je nepochybně v zájmu dětí a škol stále co zlepšovat. Praxe v přiznávání podpůrných opatření je skutečně na vstupu i výstupu roztříštěná. Cestou však rozhodně není radikální omezování zákonem garantované individualizované podpory dětem, a to na již překonaném diagnostickém základě, ale kvalitní metodické vedení školských poradenských zařízení ze strany MŠMT. Obecně je pak třeba, aby MŠMT naslouchalo skutečným potřebám z praxe a komunikovalo zamýšlené změny navenek, a nikoliv bez kvalitní analýzy dat a expertní spolupráce s dotčenými aktéry přinášelo unáhlená řešení motivovaná především rychlou úsporou finančních prostředků. Řešení, která poškodí nejen nejzranitelnější děti se speciálními potřebami a jejich rodiny, ale také jejich pedagogy a všechny žáky ve školách, na které by nedostatečná podpora společného vzdělávání v každodenní praxi přímo dopadla. Přičemž celkové následky všichni o to více pocítíme v budoucnu. Nejen v rovině sociální, ale i ekonomické.

zdroj: archiv L. Hečkové

Radčin učitelský fuck-up

Na vysoké škole se mi dostalo velmi dobrého vzdělání v oboru aprobací, ale příprava pedagogicko-psychologická neměla s realitou co dělat. Po studiu jsem nastoupila jako záskok a dostala mj. 5. třídu a v ní  čtyři výlupky. Vůbec jsem si s nimi nevěděla rady. Rozum mi říkal být přísná, až pak případně polevovat. Ale vůbec se mi to nedařilo. Skupince šéfoval žáček, který do školy nic nenosil, ani sešit, knihu, nedej bože úkol. Jediné, co mu stálo na stole, byl energetický nápoj. Byl drzý, arogantní vůči učitelům, rozložil výuku celé třídy… Snažila jsem se to řešit domluvou, pak poznámkou, řadou pracovních listů, až došlo na korespondenci s rodičem. K tomuto žákovi se připojili v bojkotu výuky další. Se vzniklou situací jsem si absolutně neuměla poradit. Do třídy se mi nechodilo dobře učit a situaci jsem neustála. Otěhotněla jsem a odešla s tím, že to nemám zapotřebí. Byla jsem rozhodnutá, že do školy už se nevrátím. Naštěstí mě přemluvila moje bývalá třídní učitelka ze SŠ, kde teď učím velmi ráda. 

Mgr. Radka Fořtová, SŠ, Praha

foto: archiv Radky Fořtové

A co váš učitelský přešlap. Nebojte se a podělati se s námi. Můžete maximálně vyhrát 🙂

Americká zkušenost: Děti tu jsou často IT gramotnější, než rodiče

Silvia Sauvé žije ve státě Washington, kde byl koncem ledna diagnostikován vůbec první americký případ koronaviru. 13. března vláda zavřela obchody, úřady, restaurace i školy. Ty zůstávají zavřené i nadále, žáci a studenti se učí online. Mezi nimi i Silvina desetiletá dcera a šestnáctiletý syn. Jak děti šest měsíců virtuální školy zvládají? Dostávají známky? Stěžují si američtí rodiče na domácí úkoly? A jaké další nerovnosti kromě IT vybavenosti tamní školy řeší?

autor: Iva Vokurková

Pracujete jako zdravotní sestra na covidové jednotce ARO kliniky ve městě Tacoma. Jak to u vás, co se koronaviru týče, teď vypadá?

Nejhorší to bylo na jaře, naše oddělení doslova praskalo ve švech po náporem covidových pacientů v těžkém stavu, ale od konce června, kdy jsme první nápor překonali, je už situace stabilní. Teď očekáváme, že s klasickou chřipkovou epidemií dorazí i třetí vlna covidu. Vzhledem k tomu, že u nás jsou opatření relativně striktní školy jsou už přes půl roku zavřené a celou dobu musíme ve vnitřních veřejných prostorech nosit rouškya hlavně konzistentní, naše vláda není populistická jako v jiných státech, odhaduju, že to nebude tak zlé. 

O epidemiologických opatřeních totiž v USA nerozhoduje centrálně federální vláda, ale každý stát si je vyhlašuje podle svého uvážení, že?

Ano, je to čistě na rozhodnutí státu a guvernérů. Stát Washington má zdaleka nejpřísnější kritéria, (podle The Washington Post přísnější než doporučení národní epidemiologické rady – pozn.red.). A zaplať pánbůh za to.

Foto: archiv Silvie Sauvé

Školy jsou zavřené od 13. března. Kdy by se mohly znovu otevřít?

Myslelo se, že na začátku školního roku, ale záhy bylo jasné, že to se nestane. Pak se uvažovalo o konci září. Teď už se mluví o lednu, ale taky že možná budou opatření platit celý školní rok. O žádných konkrétních datech už raději nikdo nemluví. 

A jak je to se školkami?

Ty jsou, myslím, otevřené v limitovaném módu. Pro školkové děti rodičů zdravotníků je stát zajistil zadarmo. Stejně jako hlídání pro žáky prvního stupně rodičů zdravotníků.

Jak si školy a učitelé s výukou online poradili? 

Ze začátku, na jaře to chvíli haprovalo, bylo to chaotické, učitelé nebyli sladění, každý to dělal jinak. Ale teď je musím pochválit, přes léto to vyladili. Sjednotili platformu, všichni jedou přes Microsoft Teams a funguje to skvěle. Pro moji desetiletou dceru, čtvrťačku, to je úžasně intuitivní. Ví, na co kliknout, jak odevzdat úkol… Dokonce děláme i online informační schůzky mezi učitelem a rodičem. Od naší paní učitelky vím, že pro ni to je velmi náročné, sama se musí hodně věcí učit.

Hrálo v hladkosti přechodu na online roli to, zda se jedná o „bohaté“ školy v dobrých čtvrtích nebo chudé školy v sociálně vyloučených oblastech?

To nevím, ale školy ve znevýhodněných čtvrtích dostávají od státu větší podporu i více peněz. Americké školy jsou financované z místních daní, takže školy v lepších čtvrtích, kde lidé více vydělávají, mají vyšší příjmy. Školám v sociálně slabších čtvrtích proto přispívá stát, aby se rozdíl vyrovnal. 

Vaše desetiletá dcera má vyučování, jako kdyby chodila do školy, tedy od 9,30 do 15,30, rozdělené na 45minutové vyučovací hodiny a mezi nimi 15minutové pauzy plus jednu hodinovou na oběd. Vydrží se celou dobu soustředit?

Mám pocit, že ano. Je to hodné, klidné dítě. S laptopem se průběžně přemísťuje po bytě, někdy s ním je na gauči, někdy u něj leží na břiše. Nechávám ji, nenutím ji sedět celý den u stolu. Ale od paní učitelky vím, že někteří její spolužáci s tím problém mají, jsou neposední. Setkávají se online celá třída, 20 dětí, to mě překvapilo. Pro děti i paní učitelku to je samozřejmě náročné. 

Dostávají domácí úkoly?
Ne, o půl čtvrté mají padla se vším všudy. A tak to fungovalo už před covidem. Posledních dejme tomu pět let se školy snaží práci na doma maximálně osekat. Zjistilo se, že domácí úkoly nemají u žáků nižších ročníků takovou efektivitu, nezvyšují jejich školní úspěšnost, tak se od nich opouští. Před covidem to vypadalo tak, že si dcera měla třeba jednou týdně vyhledat nějakou informaci, to byla práce tak na 5 minut. Teď už ani to ne.

„Posledních dejme tomu pět let se školy snaží práci na doma maximálně osekat. Zjistilo se, že domácí úkoly nemají u žáků nižších ročníků takovou efektivitu, nezvyšují jejich školní úspěšnost, tak se od nich opouští.“

A co známky?

Náš místní školský úřad je na jaře zrušil. Měli starost, aby znevýhodněné děti, které nemají přístup na internet, nerozumí tomu nebo je rodiče nepodporují, nebyly poznamenané špatnými výsledky nebo propadnutím. Takže loňský rok nemusí nikdo opakovat. Od tohoto školního roku se už známkuje jako obvykle, ale víte, tady známky nehrají takovou roli jako v Česku. Vysvědčení vypadá tak, že na něm stojí napsáno třeba: „Dosáhl stanoveného školního standardu“ nebo „Překonal stanovený standard“, popř. „Potřebuje pomoci.“

Váš šestnáctiletý syn chodí na střední škol a má jen jednu hodinu online denně, novou látku se učí sám podle videí a z dalších zdrojů. To nejspíš klade vysoké nároky na sebedisciplínu. Vyhovuje mu to?

Zrovna jemu velmi, je to introvert a individualista. Třídní kolektiv mu nechybí, navíc vždycky měl problém ráno vstávat. Z předmětů, které byly v rozvrhu první, měl vždycky horší známky, protože na ně často chyběl. Tohle mu vyhovuje, protože si studenti sami určují, kdy budou práci do školy – většinou eseje a prezentace – dělat. A jemu víc sedí pracovat po nocích a ráno si pospat. 

Foto: archiv Silvie Sauvé

Jak ta jedna hodina denně vypadá? Kterému předmětu se věnují?

Spíš než klasická hodina to je taková kontrola, říkají tomu homeroom (obvykle hodina, kde se nevyučuje, řeší se na ní třídní a administrativní záležitosti – pozn.red.). A tam si jenom tak povídají, učitel se ptá, jestli  něčemu nerozumí, potřebují něco vysvětlit… Podporují v nich samostatnost, aby se studenti sami ozvali, když třeba plavou v matice, a učitel se jim pak individuálně věnuje. Synovi tento způsob výuky natolik vyhovuje, že se rozhodl střední školu dokončit online i poté, až se otevřou.

To je možné?

Tuto možnost teď školy žákům a studentům nabídly. Mohou si vybrat, jestli, až se školy znovu otevřou, zůstanou doma na online výuce, nebo se vrátí do školy na hybridní formu vyučování. To znamená, že se ve škole střídají po skupinách, aby se jich nepotkávalo tolik najednou. Třeba v pondělí, úterý chodí jedna skupina, zatímco druhá má online, a pak se prohodí. O úplném, klasickém otevření škol se zatím vůbec nemluví. 

V rozhovoru pro Eduzín jste řekla, že místní školský úřad vybavil všechny děti bez rozdílu laptopy. Předpokládám, že kromě hardwaru zajistil i připojení na internet?
Ano, nakoupili laptopy pro všechny, aby to bylo spravedlivé. A těm, kteří neměli připojení, zajistili wifi zdarma.

Jak školy zajišťovaly, aby všechny děti, potažmo rodiče uměli s počítači a připojením zacházet?
Tady se školy zaměřují už skoro výhradně na děti. Od malička, skutečně od školky učí děti s počítači pracovat. Ne že by měli samostatný předmět „počítače“, ale práce na počítači tvoří součást hodin angličtiny, matiky a podobně. Takže si troufám tvrdit, že děti jsou IT gramotné možná více, než někteří rodiče. Protože ti jsou různí. Někteří sami nejsou schopní dětem pomoci, z různých důvodů, nebo nemají zájem. Taky tady máme „homeless“ děti, které žijí na ulici, v zaparkovaném autě, děti rodičů závislých na drogách… Proto se školy snaží komunikovat především s dětmi. A školy zde zdaleka neřeší jen nerovný přístup k IT technice, ale třeba i jídlo. Jsou děti, které uzavřením škol přišly o snídaně a obědy zdarma a doma najíst nedostanou. Proto jsou každý den v různých částech města, kam jezdí školní autobus, stanice, kde dětem rozdávají tašky s jídlem, které si berou domů. Nebo střední škola mé starší dcery byla před covidem otevřená do devíti večer, aby tam studenti měli volný přístup, protože je pro ně lepší být ve škole, než někde na ulici. 

„Jsou děti, které uzavřením škol přišly o snídaně a obědy zdarma a doma najíst nedostanou. Proto jsou každý den v různých částech města, kam jezdí školní autobus, stanice, kde dětem rozdávají tašky s jídlem, které si berou domů.“

To se skoro nechce věřit, že se americké školy chovají sociálněji než ty evropské.

Zdaleka ne všechny. Ale Washington je asi nejprogresivnější z amerických států. Ty jsou velmi různé a autonomní a jižní státy jako Florida, to je úplně jiný svět. 

Děti jsou doma už půl roku. Jak řešíte sociální izolaci? V Česku to je časté téma, rodiče i učitelé se bojí, co delší odluka od (nejen) školního kolektivu s dětmi udělá.

To tady jako téma nevnímám. Přece jen je rozdíl, jak se k pandemii staví tady a jak v Česku. Pro mě to ze zpráv vyznívá tak, že máte skutečně zákaz se setkávat mimo rodinu a že policie chodí a případné skupinky o více než dvou lidech rozhání. Tady jediné, co vláda nařídila, je povinnost nosit roušku do obchodu nebo jakéhokoli vnitřního veřejného prostoru. Ale co lidé dělají v soukromí, mimo tato místa, nikdo nereguluje. Samozřejmě se apeluje na to, aby se lidé nestýkali ve velkých skupinách, nedělali velké oslavy, nicméně to nikdo nenařizuje. Je to na osobní zodpovědnosti. Ze začátku, na jaře jsem taky tápala, co všechno můžeme a co ne, jestli dceru můžu pouštět hrát si s ostatními dětmi, jestli mě s nadsázkou neukamenují, protože vědí, že pracuju jako zdravotní sestra na covidové jednotce. A se sousedy jsme se domluvili, že se naše děti budou stýskat v této uzavřené skupince a že budeme všichni samozřejmě opatrní. Syn má jednoho kamaráda a ještě s jeho bráchou chodí na ryby a jezdí na motorkách.

Foto: archiv Silvie Sauvé

Jak reagovali rodiče, když na jaře ze dne na den zůstaly děti doma, jim „na krku“? Tady se někteří bouřili, že nebudou dělat práci učitelů…

Tady škola od rodičů žádnou participaci, pomáhání s úkoly nepožaduje. Škola i chce, abychom se dětem do učení moc nemontovali. Výuka je prostě na škole a žádná třenice mezi „táborem“ rodičů a učiteli rozhodně nebyla.

Nicméně co rodiče malých dětí, se kterými najednou museli zůstat doma?
To si každý musel vyřešit sám. Někteří rodiče se střídají – jeden pracuje večer, druhý přes den. Jiní pracují z domova. Ale nic jako české ošetřovné u nás myslím není. V tomto ohledu už stát tolik nepomůže, je to na každém, jak se zařídí. Ale zase lidé, kteří kvůli covidu přišli o práci, dostali hned na začátku velice slušnou podporu v nezaměstnanosti a federální vláda každému z nás přispěla 600 dolary. Ale vlastní děti si prostě musíte obhospodařit sama, to jsou vaše děti. Od každého rodiče ta situace vyžaduje kreativní přístup. Ti, kteří si to mohou dovolit, platí chůvu, také funguje placené kolektivní hlídání ve stylu omezené družiny, pro děti zdravotníků jsou zdarma k dispozici školky.

A vy jste to vyřešila jak? Šestnáctiletý syn dostal na povel svou desetiletou sestru?
Ano. Já jsem single rodič a situaci jsem vyřešila už před pěti lety, kdy jsem přešla na noční směny. Týdně sloužím třikrát dvanáctihodinovou noční službu, takže přes den jsem doma, ale samozřejmě do odpoledne spím. Naomi je hodně samostatná, školu si řeší sama a Philip na ni dohlídne. 

Ředitelský dotazník na téma distanční výuky V.

Dnešním dnem zakončujeme naši minisérie odpovědí na otázky, které Gramotní položili ředitelům a ředitelkám základních škol na téma distanční výuky. Jak si vedou, jak hodnotí podporu ze strany ministerstva školství, v čem vidí potenciál… Děkujeme všem zúčastněným ředitelům za jejich čas.

autor: Iva Vokurková

Kde vidíte možnosti zlepšení distanční výuky do budoucna?

PaedDr. Michal Černý, prezident Asociace ředitelů ZŠ a ředitel Masarykovy ZŠ Praha-Klánovice:
Myslím, že teď už všechny školy vědí, že je nejlepší si dálkovou výuku
„natrénovat“ ještě v době, kdy jsou děti ve škole. Tohle jsme mnozí
bohužel tentokrát nestihli, příště už to ale určitě nepodceníme. Zároveň
umíme stále lépe rozlišovat, které věci má cenu učit dálkově a u kterých
nemá smysl se o to pokoušet.

Mgr. Jitka Houštecká, ředitelka ZŠ Mladá Boleslav:
Je možné, že přijde další vlna nebo jiný virus. Domnívám se, že by se s tímto mělo počítat a posílit kapacity on-line systémů jako jsou Teamsy, Google-classroom, Skype a jim podobné tak, aby byly on-line přenosy co možná nejkvalitnější. Města by mohla v těchto situacích pomoci rodinám s dětmi, které nemají internet, aby se mohli připojovat na wifi-free. (I když nevím, zda by to bylo všude technicky možné).

Mgr. Karel Handlíř, ředitel ZŠ Krnov Janáčkovo náměstí:
Vše zlé je k něčemu dobré. Určitě se bude více využívat technika a možná i nástroje pro videokonference se budou implementovat do školských informačních systémů. Vidím větší reflexi směrem k vzdělávacímu obsahu a potřebu žáky vést k vlastní odpovědnosti za učení, samostatnosti a tím i k vlastnímu hodnocení. 

Marie Gottfriedová, ředitelka ZŠ Trmice:
Pořád jsme na cestě. Pořád se učíme. Pořád je co zlepšovat. Možností je celá řada. Uvedu pouze dva náměty ke zlepšování. Ten první je praktický: pokud chceme zajistit kvalitní distanční výuku, máme ji ve školském zákoně zakotvenu jako povinnou a vnímáme, že jejím hlavním pilířem jsou technologie, pak je třeba postarat se o rodiny, které z různých důvodů nedisponují odpovídajícím technickým zázemím. Je třeba najít způsob, jak děti z těchto rodin neodstřihnout od spojení se školou a spolužáky, jak ještě více neprohloubit jejich sociální izolaci a jak i v těchto časech zajistit rovný přístup ke vzdělávání pro všechny děti. To je věc, která nemůže být ponechána na iniciativě školy, na její vstřícnosti a ochotě hledat možnosti podpory. Tuto věc je nutné řešit systémově.

Druhý námět ke zlepšení je to, o čem jsem se již zmínila. Je třeba upravit nebo změnit strategické vzdělávací dokumenty. Je to ta největší výzva, kterou nám „koronavirus“ postavil před oči. Jde totiž o skutečnou podstatu a smysl vzdělávání. Hodně teď upíráme pozornost k principům, organizaci a technickému zabezpečení distanční výuky, ale pokud „staré pojetí vzdělávání“ pouze zaobalíme do nového kabátu, nic se nezmění! Jestliže rozvoj, ovládání a využívání technologií ve výuce nepůjdou ruku v ruce s „učením pro život“, budeme pořád tam, kde jsme, jen to bude opticky možná vypadat moderněji. A to nesmíme dopustit ! Je životně důležité mít školy, které dávají smysl.

Matematická rozcvička

Potřebujete tip, jak rozhýbat mozkové závity a naladit žáky třeba na hodinu matematiky? Zkuste náš dnešní kvíz.

Sestav kluky podle velikosti od nejvyššího k nejmenšímu:

Petr je vyšší než Norbert.

Vláďa je vyšší než Servác.

Ferda je menší než Norbert.

Jan je vyšší než Jiří.

Servác je stejně vysoký jako Norbert.

Petr je stejně vysoký jako kluk s J na začátku jména a je vyšší než Vláďa.

Ze všech nejvyšší je jen jeden chlapec.

Autorem kvízu je Václav Fořtík, Centrum nadání o. p. s.

Řešení JAN, JIŘÍ, PETR, VLÁĎA, SERVÁC, NORBERT, FERDA

Ředitelský dotazník na téma distanční výuky IV.

Přinášíme vám 4. díl naší minisérie odpovědí na otázky, které Gramotní položili ředitelům a ředitelkám základních škol na téma distanční výuky. Jak si vedou, jak hodnotí podporu ze strany ministerstva školství, v čem vidí potenciál…

autor: Iva Vokurková

Byla podpora a instrukce ze strany MŠMT při přechodu na distanční výuku dostatečné?

PaedDr. Michal Černý, prezident Asociace ředitelů ZŠ a ředitel Masarykovy ZŠ Praha-Klánovice:
Instrukce byly podle mě velmi dobře zpracované, konkrétnější už být ani
nemohly, protože školy mají různé vybavení a používají různé platformy.
S podporou přímo ze strany MŠMT to bylo horší, ale je pravda, že
ministerstvo navázalo spolupráci s některými externími organizacemi,
které nám skutečně účinně pomohly. Jen to nebylo hned, muselo se někdy i
pár dní čekat. Mnoho škol ale nevědělo, že si o tu pomoc může požádat.
To byl nicméně i jejich problém, v manuálu a na stránkách MŠMT se to psalo.

Mgr. Jitka Houštecká, ředitelka ZŠ Mladá Boleslav:
Rozhodně byly instrukce rychlejší a kvalitnější než na jaře. Stále však ještě bylo nutné nejaktuálnější   informace zjišťovat na stránkách různých ministerstev – MZ (hygienická opatření), MPSV (ošetřovné), MŠMT.  My, jako škola, jsme si s tím poradili, ale mnozí rodiče byli zpočátku zmatení. Proto jsme se jim snažili předávat veškeré nové informace přes  školní systém Bakaláři a prostřednictvím našeho webu.

Mgr. Karel Handlíř, ředitel ZŠ Krnov Janáčkovo náměstí:

Trochu nás mrzelo, že i přes ujišťování vždy šlo vše ze dne na den. Ten systém je docela složitý a aby mohl dobře fungovat potřebovali bychom třeba týden na nastavení než děti zůstanou doma. To by byla značka ideál. Vážím si také finanční injekce do nákupů ICT to bylo hodně důležité škoda jen, že to nepřišlo už v červnu. Tak to bylo zase hodně narychlo.

Marie Gottfriedová, ředitelka ZŠ Trmice:
Podporu ze strany MŠMT hodnotím celkově jako dobrou. (…) Ocenila bych, kdyby v krizových momentech neprobíhala tato komunikace přes média, byla předvídatelnější a školy se mohly lépe připravit na nutné provozní změny, měly více času na informování rodičů a žáků, na promyšlení, zajištění a organizaci souvisejících procesů.

Ten nejpodstatnější úkol MŠMT však nespočívá v tvorbě manuálů reagujících na výuku v době pandemie. Spočívá ve změně vzdělávací koncepce v našich školách. Spočívá v úpravě strategických vzdělávacích dokumentů, které je třeba koncipovat s důrazem na rozvoj kompetencí žáků. Je třeba opustit už jednou provždy „starou školu“, která žáky učí reprodukovat naučené poznatky (často zbytečné, často bez pochopení souvislostí, často odtržené od života) a vstoupit do „školy nové“, která žáky povede k sebepoznání a seberozvoji, k umění zacházet sám se sebou, rozpoznat svůj potenciál a rozvíjet ho, která je vybaví potřebnými dovednostmi pro to, aby se orientovali ve světě, nebáli se změn a měli chuť v tomto světě žít a to, pokud možno, šťastně.Budoucí generace nebudou hodnotit, jak kvalitní manuály MŠMT v těchto časech vydávalo, ani to, jak funkčně komunikovalo, ani to, kolik peněz poslalo školám na ICT vybavení. Ačkoli to nejsou věci nepodstatné, upadnou časem do hlubin zapomnění. Budoucí generace bude hodnotit, jak MŠMT reagovalo na výzvy, které tato doba přinesla a jak je dokázalo uchopit. A touto výzvou je škola a vzdělávání, které žákům, učitelům, rodičům a společnosti dává smysl.

Poslední, 5. část minisérie již brzy.

Ředitelský dotazník na téma distanční výuky III.

Dnes vám přinášíme 3. díl naší minisérie odpovědí na otázky, které Gramotní položili ředitelům a ředitelkám základních škol na téma distanční výuky. Jak si vedou, jak hodnotí podporu ze strany ministerstva školství, v čem vidí potenciál…

autor: Iva Vokurková

S čím během distanční výuky nejvíce „bojují“ žáci?

PaedDr. Michal Černý, prezident Asociace ředitelů ZŠ a ředitel Masarykovy ZŠ Praha-Klánovice:
S velmi různou domácí technikou a kvalitou připojení. Pokud jsme jim
techniku sehnali, bylo potřeba se s ní naučit pracovat. A samozřejmě
stejně jako u učitelů vychytat všechny nuance používaných programů,
prostředí a aplikací.

Mgr. Jitka Houštecká, ředitelka ZŠ Mladá Boleslav:

Stálým problémem bývá přetížení sítí různých platforem (Teamsy, Skype, Škola v pyžamu atp.). Ať již tedy učitel či škola zvolí jakoukoli z nich, vždy dochází k tomu, že v době „největší špičky“ žákům spojeni občas vypadává. Pro některé žáky je problém samotné on-line spojení. Škola sice nakoupila tablety, které žákům zapůjčuje, ale někteří žáci nemají internet, takže i přes nabízenou možnost využití techniky, musí využívat tištěné materiály, které jsou jim k dispozici v krabicích umístěných u šaten. 

Mgr. Karel Handlíř, ředitel ZŠ Krnov Janáčkovo náměstí:
Určitě s disciplínou, vstát a pravidelně pracovat a plnit úkoly v termínu.

Marie Gottfriedová, ředitelka ZŠ Trmice:

Spousta věcí teď stojí a padá s jejich schopností pracovat a fungovat samostatně. Vidí, že je nutná sebedisciplína a že je hodně ve hře také jejich zodpovědnost. Mnozí si možná až teď uvědomili, že vzdělávání je „jejich“ věcí, že jde o ně samotné, že na jejich aktivitě a přístupu záleží ze všeho nejvíc!

Další díl minisérie již zítra!