Chceme rozvíjet každého žáka, i ty méně úspěšné

O formativním hodnocení, o chybách, kterých se v něm učitelé dopouštějí, a o pasti vyvolávání s PhDr. Veronikou Laufkovou, Ph.D. z Ústavu výzkumu a rozvoje vzdělávání PedF UK.

Přinášíme třetí část rozhovoru, který byl ve zkrácené verzi v tištěném měsíčníku Gramotní 01/20.

zdroj: Tereza Veselá photo

V knize píšete, že efekt FH na učení je „silný, pozitivní a dlouhodobý“ a může přinést zlepšení až o 30 procent. O kterou studii se opíráte?

To jsou výsledky anglosaských studií, především D. Williama a P. Blacka, kteří jsou průkopníky FH. Protože FH prohlubuje kompetence spíše než jednotlivé znalosti, jeho výsledky jsou hůře měřitelné. Pracuje se v něm se stanovením cílů a kritérií, žák rozvíjí schopnost sebereflexe, učí se komunikovat a hodnotit vrstevníky. To nejsou věci, o jejichž pozitivním efektu by mohl někdo seriózně pochybovat. Ale jak ve světě, tak u nás třeba, naposledy jsme o tom hovořili s D. Dvořákem z ÚVRV PedF UK, že není možné mít jen FH a nemít celoplošné testy, je zapotřebí obojí.

FH umožňuje hodnocení dle „individuální vztahové normy“, kdy je hodnocen žákův pokrok, cesta, kterou urazil, spíše než samotný cíl.  Takže za stejný výsledek, třeba jednu chybu v diktátu, mohou žáci dostat každý jiné hodnocení. Je to spravedlivé?

To je samozřejmě věčná otázka – co je spravedlivé? Žáci v rozhovorech označovali za nespravedlivé, když učitel hodnotil jinak, než původně řekl. Proto jedna z pouček říká: „Řekni, co je naučíš, nauč je, cos jim řekl, a podle toho je ohodnoť.“ Když žáci píšou test z něčeho jiného, nebo se hodnotí něco jiného, než co bylo avizováno, tak to vnímají jako velkou nespravedlnost. K pocitu spravedlnosti významně přispívají jasně stanovená kritéria hodnocení a cílů. Kritéria fungují jako vodítka a v tom jsou formativní – vím, za co budu hodnocený, jaké to má složky a jak je mohu naplnit.

Jak tedy žáci reagují na hodnocení podle individuální vztahové normy?
Když funguje komunikace mezi učiteli a žáky, pak může fungovat i hodncoení, ve kterém je sledován individuální žákův pokrok – žáci jsou schopni to přijmout jako spravedlivé. Ve vrstevnickém hodnocení referátu například zaznívalo, že i když objektivně výkon nijak výjimečný nebyl, podle žáků byl skvělý, protože „ho měla Maruška a ta normálně takhle souvisle není schopná mluvit, ale tohle se jí povedlo, protože si vybrala skvělé téma.“ Je to i o klimatu ve třídě a zmiňované respektující komunikaci. Učitelé se nejprve musejí stát pro žáky modelem respektujícího přístupu, aby tento přístup uplatňovali i v komunikaci s vrstevníky. Vědí, že nestačí říct „mně se to líbilo“, ale naučí se rovnou uvést, co přesně se jim líbilo, a teprve potom, kde a jak by to šlo ještě vylepšit a posunout dál.

A co na to rodiče? Někteří se předpokládám, jen těžko vyrovnávají s tím, že by jejich Pepíček dostal za stejný počet chyb horší hodnocení než Mařenka.

Když se to nekomunikuje, může se stát, že si rodiče stěžují na „nespravedlnost“. Jsou školy, které pořádají „kavárny pro rodiče“, kde jim vysvětlují, proč se rozhodli vystavit „jiný“ způsob hodnocení a co od něj očekávají – mnohdy mají vytvořené vlastní žákovské knížky, kde i žáci sami graficky zaznamenávají svůj pokrok. Komunikace s rodiči a partnerský přístup i k nim je velmi důležitý.

Proti FH stojí časová náročnost, žáci a rodiče vyžadující známky, přeplněné třídy a chybějící metodologická podpora. Která z těchto překážek je u nás nejtvrdším oříškem?

U nás bohužel žádné výzkumy na implementaci FH neproběhly, takže na to neumím odpovědět. Ale ještě bych zmínila jednu překážku – obsahově předimenzované RVP, resp. ŠVP. Když chce učitel všechno stihnout, nemůže si třeba tolik dovolit o tématech diskutovat nebo věnovat čas sebehodnocení. Teď se v rámci aktualizace RVP slibuje „osekání“ povinného učiva, tak uvidíme. A bohužel ani na fakultách není hodnocení samostatným tématem. Teď ale na PedF UK spolupracujeme se skupinami oborových didaktiků, kteří se zabývají možnostmi uplatnění FH ve svých oborech.

zdroj: Tereza Veselá photo

Co vidíte jako největší překážku pro FH vy osobně?

Učitelům velmi chybí podpora a sdílení zkušeností. To jim přitom pomáhá nejvíce. Užitečné jsou vzájemné hospitace, kdy může pomoci už jen to, že druhý učitel vidí výuku z druhého konce učebny a to, co tam nefunguje nebo co by se dalo ještě vylepšit. Nebo tandemové vyučování, kde dvojice učitelů společně připravuje i odučí hodinu a tu následně reflektují. Naopak co nemá efekt, jsou jednorázové akce typu tříhodinový seminář o principech FH. Lepší je, když se odborník nebo mentorující kolega jde podívat přímo do hodiny a pak o tom společně diskutují a promýšlí, kde by to šlo zlepšit.

Takže mentor učitele vlastně formativně ohodnotí?

Ano. A z toho všeho je zřejmé, že FH je skutečně velmi náročné na čas. Není to tak, že přijdu do třídy, něco odučím a zase odejdu. Myslím ale, že takhle už spousta učitelů neučí, několikrát se nám ukázalo, že učí formativně, aniž by o tom věděli.

Jedním z cílů Strategie vzdělávání 2020 bylo modernizovat hodnocení. Povedlo se to?

Učitelé se o to, jak hodnotit jinak a lépe, rozhodně více zajímají. Jsou školy, kde FH už dobře funguje a teď pomáhají ostatním školám, učitelé se navštěvují a dávají si zpětnou vazbu. A pomohla i koronavirová krize, kdy se mělo ubrat se známkami, po učitelích se požadovala zpětná vazba a po žácích a rodičích zase více autonomie, aby si sami učení více řídili. I Česká školní inspekce neplní jen roli kontrolní, ale snaží se učitele i podporovat, motivovat a dodávat jim příklady dobré praxe.

Kde jsou s FH v zahraničí nejdál?

Kolébkou je Anglie a  obecně anglosaské země jsou nejdál – kanadské Ontario, Austrálie, Nový Zéland. FH je celosvětové téma, na vědeckých pedagogických konferencích bychom těžko hledali mezi vyspělými zeměmi některou, která se mu nevěnuje.

HODNOCENÍ:

formativní (FH) – průběžné, poskytuje zpětnou vazbu v průběhu učení a slouží primárně samotnému žákovi, umožňuje mu sledovat vlastní pokrok, vede ho k řízení jeho učení a pomáhá komplexně rozvíjet jeho osobnost. Jeho účelem je tedy identifikovat vzdělávací potřeby žáků a přizpůsobit těmto zjištěním vyučování a učení tak, aby každý žák dosáhl ve svém rozvoji vzhledem k jeho individuálním možnostem

sumativní –  finální, které shrnuje, co žák zvládl na konci určitého období (např. pololetí), zejména shrnuje, zda žák ví nebo rozumí. Slouží jako informace pro učitele, rodiče a vzdělávací systém (např. pro přijímací zkoušky).

verbální – zpětná vazba formulovaná slovně, písemně nebo graficky během procesu výuky. Nejde o hodnocení jako takové, ale o zpětnou vazbu, která má žákovi pomoci, ukázat mu cestu k cíli. „Slovo „hodnocení“ není zrovna šťastné, protože v českém kontextu se spojuje se známkami a upozorňováním na chyby. FH je ale spíše o principech a postupech, které žáku pomáhají v učení, o jeho vedení.“

slovní – nejčastěji se jím rozumí alternativa ke známkám na vysvědčení, jedná se o sumativní hodnocení vyjádřené slovně, nikoli známkou na klasifikační stupnici 1-5

PhDr. Veronika Laufková, Ph.D. (1986)Působí na Ústavu výzkumu a rozvoje vzdělávání PedF UK,  kde se věnuje formativnímu a školnímu hodnocení, čtenářské gramotnosti a pregramotnosti a literatuře pro děti a mládež. Vystudovala PedF UK, obor učitelství ČJ a ZSV, doktorát získala v oboru pedagogika. Podílela se na knize Formativní hodnocení ve výuce.