Děti by se měly hýbat každý den!

Jan a Jaroslav tu trénují děti různých věkových kategorií, o prázdninách se jim věnovali v rámci příměstských táborů. Když jsem na hřiště dorazila, Jaroslav se zrovna vrátil s chumlem dětí z celodenní akce. Ačkoliv byl téměř čas na večeři a u hřiště se už houfovali rodiče, bylo vidět, že se malým sportovcům a sportovkyním nechce odejít, že je jim spolu dobře. To, že pohyb pozitivně ovlivňuje kvalitu života, asi sotvakdo zpochybní. Díky vědeckým studiím víme, že ovlivňuje také schopnost učení. Chceme-li, aby naše děti byly chytré, nechme je ať se hýbou. 

Zlatý věk motoriky

„Rychlost, koordinace, obratnost – když dostatečně rozvíjíte tyto pohybové schopnosti u dětí mezi 6-12 rokem, jde to ruku v ruce s jejich předpoklady pro zvládnutí různých pohybových dovedností jako jsou kotouly, přemety, salta atd. Tomuto věku se také říká zlatý věk motoriky (úplně nejlépe se děti učí těmto dovednostem kolem osmého roku). Když se dítě v tomhle věku naučí třeba kotoul, tak si ho dokonale osvojí a bude ho umět udělat i za třicet let. Je to věk, ve kterém se buduje vztah nejen ke sportu, ale k pohybu vůbec. Bohužel dneska, když sem děti přijdou, vidíme, že ten kotoul nebo třeba hodit šiškou neumějí.“ říká Jaroslav Chum. 

Takže když se bude někdo chtít naučit kotrmelec ve dvaceti, už mu to nepůjde?

Jaroslav: Půjde mu to, ale už k tomu nebude mít tak dobré předpoklady jako kdyby trénoval v dětství. Mozek a tělo se vyvíjejí postupně, mají nějaké vývojové fáze a právě mezi 10-12 lety to mozek prostě bere líp, děti se tyhle dovednosti lépe učí. Například v tréninku koordinace se naučí, že každá část těla může fungovat samostatně. A děti, které se v tomto věku naučí koordinaci a obratnosti, tak pak opravdu na co sáhnou, to jim jde. Jsou šikovné ve všech dalších sportech. 

Říkáte, že k vám dneska chodí spousta dětí, které vůbec nemají základy, neumějí házet, skákat…. Co s tím? 

Jan: Na začátku se děti rozdělí na tři až čtyři výkonnostní skupiny a je věcí trenéra, učitele, aby je dokázal výkonnostně posunout a za půl roku měl ty skupiny ideálně pouze dvě. V jedné třídě jsem měl na začátku těch skupin dokonce pět, ale podařilo se mi to skutečně do toho půl roku srovnat. 

Je reálné děti, které nemají pohybové návky, dostat do formy?

Oba (jednoznačně a naráz): Je!

Děti by se měly hýbat denně

Oba jste zkušení trenéři, kolik času týdně by děti měly, podle vás, věnovat pohybu? 

Jan: Doporučil bych minimálně dvě a půl hodiny denně. Nemusí to být jen sport, ale například i chůze, místo sezení v autobusu jít pěšky.  Na straně druhé, často vidím, že rodiče děti přetěžují. Mít každý den dva tréninky, to už pak dítě nemá absolutně čas na regeneraci, a tu potřebuje taky.  Jinak všechno spálí tělo a na mozek už nezbyde…

Co když mají děti z nějakého náročnějšího cviku strach? Vzpomínám si na svoje skákání přes kozu….

Jan: Když má někdo vnitřní strach, musím s ním jít individuálně krok po kroku, nižší rychlost, nižší překážky, pak postupně přidávat. 

Na začátku, když se děti přihlásí do tréninku, tak upozorňuju rodiče na to, že jim to zpočátku nemusí jít. Chci, aby je rodiče povzbudili, ale aby je nechali vyjít z komfortní zóny, bez toho se nic nenaučí. Ať si dítě postěžuje, ať ho rodiče podpoří, ale ukončit trénink, protože mu zrovna něco nejde, to mu nijak nepomůže. Jen se to třeba zopakuje u jiného druhu sportu. Je škoda, když dítě skončí s nějakým sportem jen proto, že má pocit, že mu to nejde. 

Sport rozvíjí mozek

Proč seznámit děti právě s parkourem? 

Jaroslav: Parkour učí děti všestrannosti, rozvíjí obě mozkové hemisféry. Získají koordinaci, obratnost – v jednom okamžiku opouštějí překážku a už jdou na druhou. Trénujeme koordinaci oko – noha, oko-ruka a podobně. Z pohledu všestrannosti je toho opravdu hodně, co parkour učí. Nezaměřuje se tolik na okamžitou rychlost, tu proto trénujeme zvlášť. Chodíme také na atletické stadiony, budujeme reflexy, reakční rychlost… Někdy musejí děti rychle reagovat při startu ne na tlesknutí, ale třeba na barvy. Nebo musejí reagovat na správnou odpověď na jednoduchou otázku například ze zeměpisu…

Jan: …a samozřejmě jim nabízíme nesprávné odpovědi (smích). Musejí zapojit mozek. Pochopitelně se jedná o znalosti, které jsou na jejich úrovni vzdělání, ale takhle se učí soustředění a dobré reakci. 

Sportovní parkour má hodně prvků z gymnastiky, která už má za léta své existence propracovanou metodiku, jak rozvíjet koordinaci, při které se právě zapojují obě mozkové hemisféry. Když s dětmi takto pracujeme, tak za půl roku vidíme obrovský pokrok.

Cílem parkouru je rozvíjet účinný pohyb. Jak se děti mění, když trénují? 

Jan: Když sem děti chodí delší dobu a máte je před očima, tak ty změny vidíte. Vidíte kluky, kteří byli na začátku neohrabaní, pak začnou rychle růst, což je pro koordinaci těžká doba, najednou se jim zvětší chodidla, začnou zakopávat sami o sebe…  A parkour s tímhle pomáhá, vidíte, jak se učí ovládat svoje tělo, pohyb… To je spojené i se sebedůvěrou, najednou vnímáte větší sebejistotu, dítě si víc věří.

Jak jde parkour děvčatům, je to pro ně dobrý sport? 

Jaroslav: Máme v týmu asi 15-20 % děvčat. A jsou dobrá. Baví je překonávat kluky ve výkonnosti a občas jim to pořádně natřou.  Mužskou sílu a rychlost doženou právě v obratnosti a koordinaci. (Poznámka – stříbrnou medaili na World Urban Games získala pro Česko Adéla Merková.)

Jan Horák, manažer klubu: absolvoval kurzy akreditované MŠMT, a to v oblasti fitness, TRX. Je držitelem izraelského osvědčení instruktora Krav Magy a licence Kids assistant, kterou zastřešuje izraelské ministerstvo školství. Do roku 2016 amatérsky boxoval a je členem filmového kaskadérského týmu Flott Cascaders.  U filmu získal angažmá v Polsku, Slovensku, Rusku a Francii.

Jaroslav Chum, instruktor parkouru, gymnastiky, atletiky, fitness, lyžování a vodní turistiky:

Je absolventem FTVS a kurzů akreditovaných MŠMT, parkouru se věnuje od dětství a v posledních letech trénuje děti v různých sportovních disciplínách. Kombinuje především parkour společně se streetworkoutem a fitness. Může se chlubit 3 místem v Ninja Faktoru.

Nadšenci z Parkour Ládví se původně v roce 2017 spojili proto, aby postavili hřiště, ze kterého nebude nikdo vyhánět děti úderem 19.30 nebo vypršením zaplacené tréninkové hodiny. Dnes už mají několik stovek registrovaných účastníků kurzů a v areálu Beachclubu na Ládví budují ekologické a recyklovatelné hřiště. 

Parkour je disciplína, která učí, jak se v každé situaci (hlavně pak v kritické) umět pohybovat klidně a sebejistě, zaměřuje se na trénink účinných pohybů a na rozvoj těla a mysli. Tento takzvaný urban sport, který vznikl ve Francii, má spoustu příznivců i v Česku. Máme tu nejen příznivce, ale i šampióny – z loňských světových her (World Urban Games) přivezli zlato a stříbro. Parkour má dokonce šanci ukázat se na Olympiádě. 

Podle zakladatele parkouru, Francouze Davida Bella, je fyzická část parkouru založená na překonávání překážek, které se v cestě vyskytnou, jako kdyby šlo o stav ohrožení. Při střetu s útočníkem může člověk mluvit, bojovat, nebo utíkat. Bojová umění připravují na útok. Parkour je formou tréninku pro efektivní útěk. 

Důležitou charakteristikou parkouru je účinnost. Parkourista (nebo také traceur) se nesnaží pohybovat jen co nejrychleji, ale také s co nejmenší spotřebou energie a tou nejpřímější možnou cestou. A protože neoficiálním parkourovým mottem je être et durer, (být a zůstat, být a vydržet), efektivita zahrnuje také předcházení zraněním. (Zdroj Wikipedie).

Marie Petrovová