Nepodceňujte vazby v kolektivu a citový zmatek žáků, radí odborníci

Foto: Tereza Veselá photo

Návrat dětí do školních lavic po letních prázdninách je pro pedagogy každoročně náročný. Letošní září je ale skutečnou výzvou. Do škol se vrátily děti i po téměř půlroční pauze. Vedle rozdílné úrovně znalostí a rozvolnění školních návyků radí odborníci nepodceňovat sociální vazby v kolektivu a emocionální zmatek v hlavách školáků. Pandemie ovšem může přes všechna negativa posunout školství o kus dál. Co letos vyzkoušet?

Učitelé i školní psychologové se od uzavření škol v březnu 2020 snaží odhadnout, jak bude vypadat běžná třída, kde velká část dětí měla vlastně individuální program. „Třída bude dle mého názoru vypadat normálně, na první pohled by učitel nepoznal rozdíl. Důležitější bude, co se odehrává v dětech uvnitř a vztahově. Myslím, že u introvertnějších či citlivějších dětí se mohou vyskytnout silnější obavy z návratu do školy. Velkou roli také bude hrát, kolik dětí se se spolužáky aspoň vidělo a kolik dětí bylo ‚odříznuto‘ od třídy opravdu od půlky března,“ nastiňuje své uvažování psycholožka Zuzana Knesplová z Mladé Boleslavi, která pro Asociaci školní psychologie ČR a SR vytvořila krátký manuál pro zvládnutí prvních týdnů po vypuknutí pandemie. Podle ní bude mít na atmosféru ve třídě vliv, zda děti byly se spolužáky během pauzy v kontaktu, měly možnost s nimi sdílet svoje pocity, i jak pandemie dopadla na jejich rodinu. „Je velmi důležité zaměřit se v prvních týdnech především na sociální klima, pocity a zkušenosti dětí,“ doporučuje psycholožka.

Ilustrační foto, zdroj: Freepik.com

Uzavření škol, později distanční výuka, osekané učební plány a nakonec letní prázdniny pravděpodobně vytvořily mezi dětmi několik skupin, které mohou mít s návratem ke starým pořádkům problém. Vedle žáků a studentů, kteří situaci pojali jako volnou zábavu a teď mohou mít obavy, že je mezery ve znalostech doženou, je podle psychologů důležité věnovat zvýšenou pozornost i uzavřeným dětem, kterým mohl život mimo kolektiv spolužáků vyhovovat a návrat do školy v nich budí úzkost. Ve středu zájmu by měly zůstat i děti se speciálními vzdělávacími požadavky, které vedle zaostávání v učivu mohou být nejisté ohledně svých vazeb ve třídě a ve složitějších případech i jejich okolí mohlo odvyknout komunikaci s nimi. Všichni tito žáci a studenti mohou reagovat zhoršeným chováním a vyvolávat konflikty. Podle Zuzany Knesplové je právě „vyladění třídy na stejnou vlnu“ prioritou zvládnutí bezprecedentní situace ve školách.

Začněte u sebe

Práce s kolektivem může být pro učitele v těchto dnech enormně náročná. Terapeutické centrum Vigvam vydalo na podporu pedagogů i školních psychologů soubor metodik Jak pracovat s dětmi po návratu do škol. V něm mimo jiné doporučuje zaměřit se v první řadě na osobní pohodu učitele, protože třída úzce reaguje na jeho rozpoložení, vycítí napětí, obavy nebo nejistotu a práce s takovým kolektivem je pak náročnější. Vigvam klade důraz na dodržování zásad psychohygieny, úpravy pracovního prostředí tak, aby se učitel cítil dobře (třeba postavením květiny či amuletu na katedru), na stejný postup celého učitelského sboru, stanovení jasných plánů než se situace stabilizuje, vzájemnou podporu kolegů i pravidelné informování rodičů o dění ve škole, aby nevznikala zbytečná nedorozumění. Pomoci zvládnout náročnou situaci může i rada učitelům nastavit svou mysl tak, že žádná reakce žáků na koronavirovou krizi není špatná nebo dobrá, vše je potřeba sdílet a o všem mluvit, aby si děti dokázaly urovnat myšlenky a pocity.

Ilustrační foto, zdroj: Freepik.com

Jenže co dál? Dohnat zameškanou látku, nastolit pořádek, motivovat opozdilce k dohnání restů nebo pečovat o pochroumaný kolektiv a individuální potřeby jeho slabších členů? Nebude toho povídání si až příliš? „Mít vyladění třídy a zjišťování informací o dětech jako prioritu neznamená, že má učitel celé dny s dětmi jen mluvit. Měl by se vracet k výuce (řád a vyučovací hodiny mohou u dětí posilovat pocit, že vše je v normálu), ale ještě chvíli odložit testy, známkování atp. Učitel by také měl být tím, který také sdílí (aspoň něco a někdy) – pomůže tím stydlivějším dětem, pro které je vzorem,“ říká psycholožka, která podporuje žáky i pedagogy na mladoboleslavské 5. ZŠ.

Kdy už tam budem?

Jedna z nejčastějších otázek je, jak dlouho celá situace potrvá. Vzhledem k nepředvídatelnosti chování viru si to nikdo netroufá odhadnout. Pokud se podaří udržet prezenční výuku už bez velkých změn, bude to pravděpodobně šest až osm týdnů, kdy některé problémy mohou vykrystalizovat právě po oněch kritických šesti týdnech. Mimo jiné i proto, že je to stejný časový úsek, po kterém došlo ve druhém pololetí k uzavření škol, proto je dobré být připravený na to, že si děti vzpomenou a budou reagovat. Větší problémy po skončení tohoto období už lze ale předpokládat spíš individuálně a učitelé by se měli vybavit potřebnými kontakty na školní i soukromé psychology.

Odborníci z Vigvamu radí připravovat si systematicky plán prvních šest týdnů, začátek věnovat pozorování jednotlivých dětí i třídy jako celku a zmapování znalostí, zavést znovu pravidla, o kterých je teď možné s dětmi mluvit a vysvětlovat jejich funkci a postupně přidávat i písemky, zkoušení nebo hodnocení, jako to bývalo dříve. „Složité to bude především pro učitele prvních tříd, přijde skupina dětí, kterou u zápisu nikdo neviděl, neví, jak na tom jsou, zda jsou zralí. Proto by i oni měli věnovat začátek školního roku poznávání ‚svých‘ dětí, udělat si takovou pedagogickou diagnostiku, ve spolupráci s rodiči třeba i dohnat některé dovednosti, které chybí. Jestli nás něco koronavirus naučil, tak že opravdu není nutné, aby bylo všechno z osnov zvládnuto, že je potřeba individualizovat přístup vzhledem k dětem, sobě i aktuální situaci,“ upozorňuje Zuzana Knesplová.

Ilustrační foto, zdroj: Freepik.com

Krizových časových bodů lze v tomto školním roce ale čekat víc. První zatěžkávací zkouška přijde s nástupem podzimních viróz, kdy je pravděpodobné, že opět vejdou v platnost četná hygienická nařízení a situace bude nestabilní a emocionálně vypjatá. Druhé datum, které by nemělo uniknout pozornosti, je roční výročí uzavření škol. Hodí se opět zařadit společnou diskusi, realizovat projekt spojený s tématem nebo vymyslet rituál, kterým si výročí děti připomenou, ale zůstane už bezpečně uzavřené jako minulost.

Spolupráce s rodiči se pravděpodobně nezmění

Zapojení rodičů do vzdělávacího procesu dětí je jedním z nejdiskutovanějších témat koronavirového školství. Podle oslovených pedagogů ale velké změny oproti dřívějším dobám čekat nelze. „Rodiče zapojujeme i v běžném režimu školní docházky. Samozřejmě spolupráce probíhá na různých úrovních podle toho, do jaké míry je rodina ochotna spolupracovat,“ říká Magdalena Málková ze ZŠ Prosperity v Nové Vsi u Kolína, která spolupracuje také s institutem profesora Hejného. I mimo pandemii přistupuje k žákům v rámci možností individuálně a komunikace s rodiči je podle ní základem úspěchu. „Je dobré si uvědomit, že i učitelům, i rodině jde o společnou věc – o jejich (naše) dítě. Když si vyjasníme tento cíl, většinou nedochází k reakcím ‚my už jsme se starali dost dlouho, vy na to máte školy a už po nás nic nechtějte!‘,“ říká pedagožka.

Že by domácí výuka naopak posílila respekt rodičů vůči pedagogům, jak o tom někdy média spekulují, a spolupráce rodiny se školou by se zintenzivnila, si nemyslí ani Marcela Grecová, čtyřnásobná matka a učitelka fyziky a chemie na pražském Arcibiskupském gymnáziu v jedné osobě. „Někteří rodiče měli možnost poznat pracovní návyky svých dětí z úplně jiného úhlu pohledu. Ale myslím, že nějaká výrazně větší změna v postoji rodičů spíše nenastala, tedy nějakou hlubší a větší spolupráci neočekávám. Ovšem nechám se ráda mile překvapit,“ usmívá se mladá fyzikářka. Z vlastní zkušenosti ví, jak náročné bylo sladit zaměstnání a individuální potřeby všech svých dětí – pro ty nejmladší byla distanční výuka velmi obtížná a asistence rodičů byla nutná, ty starší sice pracovaly samostatně, ale leckdy ve skluzu. „Byly to však jen čtyři měsíce, které se v celkové době studia dnešních dětí snad brzy ztratí,“ mírní obavy z fatálních dopadů koronaviru na budoucnost českých dětí Marcela Grecová.

Ilustrační foto, zdroj: Freepik.com

Souhlasí s ní i Magdalena Málková: „Nemyslím si, že tím, že se na několik měsíců zavřely školy, vyroste nám v Česku generace ‚analfabetů‘, jak jsem se několikrát dočetla v médiích. Dítě se učí nejen ve škole. Ze své zkušenosti vím, že mnozí mí žáci třeba poprvé štípali dřevo, byli v lese, vytvořili si herbář, přečetli plno knížek, napsali své vlastní, ušili si tašku na přezůvky, povídali si s prarodiči… Učili se, jen zkrátka trochu jinak, než jak ‚učení‘ většinová společnost vnímá. A někdy jsou tyto dovednosti daleko důležitější než vyplněný pracovní sešit.“ Podle obou učitelek není důvod, proč by zkušení pedagogové krizi spojenou s koronavirem nezvládli, i když to nebude snadné.Podle Zuzany Knesplové i taková negativní událost může přinést do školství nové impulzy. Učitelé by i nadále měli častěji rozlišovat to podstatné a nepodstatné, stejně jako to dělali během karantény a za omezeného chodu škol na konci minulého školního roku, a využívat schopnosti dětí pracovat samostatně. „Učitel by udělal velkou chybu, kdyby sklouznul k výukovému stylu ‚diktování, co se má dělat‘. Spoluzodpovědnost a samostatnost dětí dává výuce a učení ve škole nový rozměr, možnosti,“ shrnuje psycholožka, co by si učitelé rozhodně měli z pandemie odnést.