Vyvoláváte žáky, co se hlásí? Ale co ti ostatní? Zkuste zapojit všechny

Učitel položí otázku. Zvedne se pár rukou, ty samé jako vždy. Ostatní žáci na své aktivnější a smělejší spolužáky spoléhají, jejich pozornost je proto už jinde.  PhDr. Veronika Laufková, Ph.D. z Ústavu výzkumu a rozvoje vzdělávání PedF UK  proto doporučuje jiné postupy, třeba losovátka a práci ve dvojici. „Dávají možnost mluvit jak extrovertům, tak introvertům, kteří potřebují čas si to promyslet a ve dvojici se osmělí spíše než před celou třídou.“

Přinášíme druhý díl rozhovoru, který byl ve zkrácené verzi publikován v časopise Gramotní 01/20.

Dělat formativní hodnocení dobře je podle vás „věda“. Kterých chyb se učitelé nejčastěji dopouštějí?

Jde o to, aby učitel nedělal FH z „donucení“, protože to po něm chce škola. Učebnice angličtiny nebo vytvářené žákovské knížky školami obsahují listy na sebehodnocení. Podstatné je, aby učitel ve formativním hodnocení viděl smysl. A aby FH bylo účinné, musí stavět na respektující komunikaci. Také to, co se mi osvědčilo ve třídě A, nemusí fungovat ve třídě B.  Všichni se učíme, i my učitelé, a na FH neexistuje jednoduchá kuchařka. Je to o hledání cesty, která bude vyhovovat všem.

Chybou může být podle vás i chválení. Proč?

Souvisí to s jazykem, který při komunikaci se žáky používáme, jestli popisný nebo hodnotící/posuzující. „Ty jsi ale šikovný“ sice žák vnímá pozitivně, ale co mu takové hodnocení řekne? V čem přesně, proč je šikovný? Tato informace mu nijak v dalším rozvoji nepomůže. K tomu se mnohem lépe hodí popisný jazyk, kterým přesně pojmenuju, co se mu povedlo, a zároveň ho můžu navést, kam se posunout dál. 

Můžete uvést konkrétní příklad?
Zkuste sami posoudit rozdíl mezi vyjádřením Jsi sice rozený spisovatel, ale ten pravopis se snad nikdy nenaučíš versus Martine, text je kompozičně vyvážený a myšlenky se vyznačují původností a originalitou. Ještě budeme muset zapracovat na pravopisu, abychom se vyvarovali hrubých chyb, které oslabují porozumění textu.
Samotná chvála může vést i k tomu, že žák usne na vavřínech, protože získá dojem, že je „fakt dobrej“ a bývá posilována motivace vztahová, vnější. FH naopak žáky směřuje k tomu učit se dál,  kvalitněji, rozvíjet své kompetence a být zodpovědný za své učení a myšlení. Carol Dweck se v knize Nastavení mysli odvolává na své studie, které ukázaly neefektivnost chvály, odměn i trestů. Největší efekt má podle ní povzbuzování k většímu úsilí: „Věřím, že zvládneš i tohle, když…“

Upozorňujete také na past vyvolávání. V čem je záludné?

O tom existuje výborná publikace od Kláry Šeďové a kol. Komunikace ve školní třídě nebo jejich nejnovější publikace Výuková komunikace, kde zjišťovali, na co se učitelé ptají, jak dlouho čekají na odpověď, koho vyvolávají. Problém číslo jedna je, že často pokládáme nepromyšlené otázky, které nás napadají při hodině ad hoc. Nejhorší varianta je, že nastane trapné ticho. V tom případě se zeptáme jinak nebo si odpovíme sami. Nebo se zvedají stejné ruce ruce, ze kterých někoho vybereme. Ale zbytek jsou žáci, kteří nám unikají, nic o jejich učení nevíme, ale naší snahou je, aby se každý žák v každé hodině učil. 

Jak to lze dělat jinak?

Doporučují se tři postupy:

1) Otázku si naformulovat dopředu a to tak, aby byla komplikovanější, povzbuzovala myšlení žáků v souvislostech, vedla je k analýze, syntéze, hodnocení. To je samozřejmě docela oříšek, ale funguje to.

2) Po položení otázky počkat. Pět sekund je minimum, klidně i 10, aby si stihli všichni žáci odpověď promyslet. U těžších úkolů dát dostatek času na promyšlení, třeba i na písemnou formulaci, a potom to nechat žáky probrat ve dvojici. I tady platí, že víc hlav víc ví, žáci společně přijdou na důmyslnější odpovědi a učí se od sebe navzájem.

3) Losovátka se jmény žáků (tzv, špachtličky). Odpoví ten, koho vylosujeme. To skvěle funguje i při práci ve dvojici jako motivace, aby si žáci nepovídali mimo téma, protože nikdy neví, kdo bude vylosován. Navíc to dává možnost mluvit jak extrovertům, tak introvertům, kteří potřebují čas si to promyslet a ve dvojici se osmělí spíše než před celou třídou. 

To zní zajímavě, nicméně to musí být docela náročné na čas.

To ano, ale takto se třída dobere mnohem bohatší odpovědi, která podporuje myšlení, a jsou zapojeni všichni. A o to víc je důležité promyslet, jaké otázce chci ten Ačas věnovat. Navíc se tak učitel dozví, jak žáci o problému přemýšlejí.

 Autorka: Iva Vokurková

HODNOCENÍ:

formativní (FH) – průběžné, poskytuje zpětnou vazbu v průběhu učení a slouží primárně samotnému žákovi, umožňuje mu sledovat vlastní pokrok, vede ho k řízení jeho učení a pomáhá komplexně rozvíjet jeho osobnost. Jeho účelem je tedy identifikovat vzdělávací potřeby žáků a přizpůsobit těmto zjištěním vyučování a učení tak, aby každý žák dosáhl ve svém rozvoji vzhledem k jeho individuálním možnostem

sumativní –  finální, které shrnuje, co žák zvládl na konci určitého období (např. pololetí), zejména shrnuje, zda žák ví nebo rozumí. Slouží jako informace pro učitele, rodiče a vzdělávací systém (např. pro přijímací zkoušky).

verbální – zpětná vazba formulovaná slovně, písemně nebo graficky během procesu výuky. Nejde o hodnocení jako takové, ale o zpětnou vazbu, která má žákovi pomoci, ukázat mu cestu k cíli. „Slovo „hodnocení“ není zrovna šťastné, protože v českém kontextu se spojuje se známkami a upozorňováním na chyby. FH je ale spíše o principech a postupech, které žáku pomáhají v učení, o jeho vedení.“

slovní – nejčastěji se jím rozumí alternativa ke známkám na vysvědčení, jedná se o sumativní hodnocení vyjádřené slovně, nikoli známkou na klasifikační stupnici 1-5