Formativní hodnocení ano, ale známky nerušme

Formativní hodnocení nerovná se zrušení známek, svůj účel mají oba systémy, žáci se porovnávání v životě stejně nevyhnou, říká PhDr. Veronika Laufková, Ph.D. z Ústavu výzkumu a rozvoje vzdělávání PedF UK.  A jak formativní hodnocení motivuje méně úspěšné žáky?

Přinášíme první díl rozhovoru, který byl ve zkrácené verzi publikován v časopise Gramotní 01/20.

Proč hodnotit známkami je podle vás špatně?

Známkám se vytýká především to, že jimi porovnáváme žáky mezi sebou. To může být demotivující, protože to děti škatulkuje – jedničkář bude vždycky jedničkářem a čtyřkař čtyřkařem. Známky také podporují vnější motivaci, kdy se více učíme kvůli známce nebo rodičům než kvůli poznání.

V čem je formativní hodnocení (FH) lepší?

Neporovnává, ale sleduje individuální pokrok. Proto dobře funguje především u méně úspěšných žáků a žáků se specifickými vzdělávacími potřebami. Spíš než tlačit všechny žáky do jednoho cíle nám jde o to, aby se každý posouval dál, což má ve finále i největší efekt na vzdělání celé společnosti. Navíc pro úspěch v 21. století potřebujeme osvojení určitých kompetencí, které FH žákům vštěpuje.

Které to jsou?
Sebehodnocení, sebereflexe, hodnocení navzájem mezi žáky – tzv. vrstevnické hodnocení, spolupráce. Pro celoživotní učení je velmi důležité vyhodnotit si, co se mi povedlo a co ne, a zvolit si strategie, které mi pomůžou obstát příště.

Jak nebo čím motivuje FH méně úspěšné žáky?

Tím, že neporovnáváme, ale sledujeme individuální pokrok toho kterého žáka. Dává jim to možnost zažít úspěch. Žák výkonově slabší si jinak může říct, že je „prostě na matiku blbej a nemá smysl se snažit“, obzvlášť když i učitel a rodiče ho v tom, byť nevědomky, utvrzují používáním hodnotícího jazyka. Golemův efekt (negativní očekávání podporuje negativní výsledek) a Pygmalion efekt (pozitivní očekávání podporuje pozitivní efekt – pozn.red.) jsou ostatně podrobně popsané v psychologii. Žáci začnou selhávat, být neteční, jejich snaha je na nule. 

Zatímco když použijeme principy FH, tak se stane co?
Když jim budu popisovat, co a proč se jim povedlo a nepovedlo, dám je dohromady se spolužákem, který jim to bude moci vysvětlit vlastním jazykem a ze svého pohledu, nebo nabídnu individuální pomoc, tak uvidí, že to má smysl, a i ti dosud méně úspěšní se začnou zlepšovat. Tím se nůžky mezi výsledky žáků o něco sevřou, jsou vyrovnanější.

Tvrdíte, že věkem motivace známkou ochabuje a ve vyšších ročnících už pak jde často jen o to „projít“. To je závěr nějaké studie?

To spadá do tématu výkonnostní motivace, které se věnují psychologické výzkumy. Žáci orientovaní na výkon a motivovaní známkami jsou třeba schopní kvůli obavám z horší známky v den, kdy se píše test, do školy vůbec nepřijít. Když jsme dělali rozhovory se žáky, ukázalo se, že u těch hodnocených formativně byl skutečně oslaben důraz na známky. Nešlo jim tolik o to, jakou dostali, ale o to, co se naučili. A o to jde. Aby žáky učení bavilo, měli z něj radost, tím pádem byli vnitřně motivovaní, a aby jim bylo ve třídě dobře. Pak se chtějí naučit víc a lépe.

Razíte přístup, že žáci nejen mohou, ale dokonce by měli být hodnoceni oběma způsoby – formativně i známkami. Proč?

Zdeněk Helus v knize Sociální psychologie pro pedagogy popisuje, že žáci by se měli během studia setkat s různými typy hodnocení, protože s nimi se budou potkávat i v životě. Takže říci, že odteď budeme uplatňovat jen jeden typ, není správná cesta. Nechoďme ode zdi ke zdi. Ani nemá smysl lpět na tom, že žáky nebudu porovnávat, když oni odpoledne chodí třeba na atletiku, která je na porovnávání výkonů založená, ale naším cílem je ve škole tyto momenty oslabit. FH tedy automaticky neznamená zrušení známek, různé hodnotící systémy mohou fungovat vedle sebe, mají různý účel.

  Autorka: Iva Vokurková

TYPY HODNOCENÍ:

formativní (FH) – průběžné, poskytuje zpětnou vazbu v průběhu učení a slouží primárně samotnému žákovi, umožňuje mu sledovat vlastní pokrok, vede ho k řízení jeho učení a pomáhá komplexně rozvíjet jeho osobnost. Jeho účelem je tedy identifikovat vzdělávací potřeby žáků a přizpůsobit těmto zjištěním vyučování a učení tak, aby každý žák dosáhl ve svém rozvoji vzhledem k jeho individuálním možnostem

sumativní –  finální, které shrnuje, co žák zvládl na konci určitého období (např. pololetí), zejména shrnuje, zda žák ví nebo rozumí. Slouží jako informace pro učitele, rodiče a vzdělávací systém (např. pro přijímací zkoušky).

verbální – zpětná vazba formulovaná slovně, písemně nebo graficky během procesu výuky. Nejde o hodnocení jako takové, ale o zpětnou vazbu, která má žákovi pomoci, ukázat mu cestu k cíli. „Slovo „hodnocení“ není zrovna šťastné, protože v českém kontextu se spojuje se známkami a upozorňováním na chyby. FH je ale spíše o principech a postupech, které žáku pomáhají v učení, o jeho vedení.“

slovní – nejčastěji se jím rozumí alternativa ke známkám na vysvědčení, jedná se o sumativní hodnocení vyjádřené slovně, nikoli známkou na klasifikační stupnici 1-5

PhDr. Veronika Laufková, Ph.D. (1986)

Působí na Ústavu výzkumu a rozvoje vzdělávání PedF UK,  kde se věnuje formativnímu a školnímu hodnocení, čtenářské gramotnosti a pregramotnosti a literatuře pro děti a mládež. Vystudovala PedF UK, obor učitelství ČJ a ZSV, doktorát získala v oboru pedagogika. Podílela se na knize Formativní hodnocení ve výuce.