Tipy na rozvoj finanční gramotnosti

Minulý týden nám Martin Smrž, výkonný ředitel Junior Achievement o. p. s. prozradil, jak začít s výukou finanční gramotnosti u malých dětí. Dnes vám přinášíme pokračování s konkrétními tipy, jak zapojit finanční gramotnost do vašich hodin.

Zdroj: Freepik.com

Příklady cvičení na rozvoj finační gramotnosti:

1. Urči některé činnosti, které Vojta zmiňuje v dopise svému kamarádu (viz níže) a které mohou stát peníze. Uhádneš, kolik mohou stát?

Mám se tu, v Děčíně, dobře a dělám spoustu zajímavých věcí. Včera jsem šel do muzea a viděl kosti dinosaurů a dnes jsem byl v ZOO. Zítra půjdu s maminkou a tatínkem plavat. Měl jsem spoustu zmrzliny, čokoládovou mám nejradši. Kéž byste byli tady! Srdečně zdraví Vojta.

2. Kam bys chtěl/a jet na nejlepší prázdniny v České republice.

3. Zjisti o vybraném místě více informací a také vyhledej, jaké atrakce by se tvé rodině mohly líbit.

4. Vytvoř plán na prázdniny nebo na jednodenní výlet. Zkus si nápady napsat anebo vytvoř nástěnku s obrázky, která bude tvé plány vystihovat.

5. Až budeš mít plán hotový, urči, jaká bude cena jednotlivých položek tvého plánu.

6. Zamysli se nad tím, jak bys mohl/a snížit výdaje na realizaci svého plánu na výlet nebo během prázdnin.

7. Zkus si vypsat, co by se o prázdninách mohlo dělat zdarma.

8. Podívej se na prázdninový plán a zapiš si 5 věcí, které můžeš o prázdninách na vybraném místě dělat zdarma, a 5 věcí, které bys musel/a platit.

9. Vyber 3 aktivity, které by sis o prázdninách přál/a dělat nejvíce. Stojí tyto činnosti peníze, nebo jsou zdarma?

Děti by se měly hýbat každý den!

Jan a Jaroslav tu trénují děti různých věkových kategorií, o prázdninách se jim věnovali v rámci příměstských táborů. Když jsem na hřiště dorazila, Jaroslav se zrovna vrátil s chumlem dětí z celodenní akce. Ačkoliv byl téměř čas na večeři a u hřiště se už houfovali rodiče, bylo vidět, že se malým sportovcům a sportovkyním nechce odejít, že je jim spolu dobře. To, že pohyb pozitivně ovlivňuje kvalitu života, asi sotvakdo zpochybní. Díky vědeckým studiím víme, že ovlivňuje také schopnost učení. Chceme-li, aby naše děti byly chytré, nechme je ať se hýbou. 

Zlatý věk motoriky

„Rychlost, koordinace, obratnost – když dostatečně rozvíjíte tyto pohybové schopnosti u dětí mezi 6-12 rokem, jde to ruku v ruce s jejich předpoklady pro zvládnutí různých pohybových dovedností jako jsou kotouly, přemety, salta atd. Tomuto věku se také říká zlatý věk motoriky (úplně nejlépe se děti učí těmto dovednostem kolem osmého roku). Když se dítě v tomhle věku naučí třeba kotoul, tak si ho dokonale osvojí a bude ho umět udělat i za třicet let. Je to věk, ve kterém se buduje vztah nejen ke sportu, ale k pohybu vůbec. Bohužel dneska, když sem děti přijdou, vidíme, že ten kotoul nebo třeba hodit šiškou neumějí.“ říká Jaroslav Chum. 

Takže když se bude někdo chtít naučit kotrmelec ve dvaceti, už mu to nepůjde?

Jaroslav: Půjde mu to, ale už k tomu nebude mít tak dobré předpoklady jako kdyby trénoval v dětství. Mozek a tělo se vyvíjejí postupně, mají nějaké vývojové fáze a právě mezi 10-12 lety to mozek prostě bere líp, děti se tyhle dovednosti lépe učí. Například v tréninku koordinace se naučí, že každá část těla může fungovat samostatně. A děti, které se v tomto věku naučí koordinaci a obratnosti, tak pak opravdu na co sáhnou, to jim jde. Jsou šikovné ve všech dalších sportech. 

Říkáte, že k vám dneska chodí spousta dětí, které vůbec nemají základy, neumějí házet, skákat…. Co s tím? 

Jan: Na začátku se děti rozdělí na tři až čtyři výkonnostní skupiny a je věcí trenéra, učitele, aby je dokázal výkonnostně posunout a za půl roku měl ty skupiny ideálně pouze dvě. V jedné třídě jsem měl na začátku těch skupin dokonce pět, ale podařilo se mi to skutečně do toho půl roku srovnat. 

Je reálné děti, které nemají pohybové návky, dostat do formy?

Oba (jednoznačně a naráz): Je!

Děti by se měly hýbat denně

Oba jste zkušení trenéři, kolik času týdně by děti měly, podle vás, věnovat pohybu? 

Jan: Doporučil bych minimálně dvě a půl hodiny denně. Nemusí to být jen sport, ale například i chůze, místo sezení v autobusu jít pěšky.  Na straně druhé, často vidím, že rodiče děti přetěžují. Mít každý den dva tréninky, to už pak dítě nemá absolutně čas na regeneraci, a tu potřebuje taky.  Jinak všechno spálí tělo a na mozek už nezbyde…

Co když mají děti z nějakého náročnějšího cviku strach? Vzpomínám si na svoje skákání přes kozu….

Jan: Když má někdo vnitřní strach, musím s ním jít individuálně krok po kroku, nižší rychlost, nižší překážky, pak postupně přidávat. 

Na začátku, když se děti přihlásí do tréninku, tak upozorňuju rodiče na to, že jim to zpočátku nemusí jít. Chci, aby je rodiče povzbudili, ale aby je nechali vyjít z komfortní zóny, bez toho se nic nenaučí. Ať si dítě postěžuje, ať ho rodiče podpoří, ale ukončit trénink, protože mu zrovna něco nejde, to mu nijak nepomůže. Jen se to třeba zopakuje u jiného druhu sportu. Je škoda, když dítě skončí s nějakým sportem jen proto, že má pocit, že mu to nejde. 

Sport rozvíjí mozek

Proč seznámit děti právě s parkourem? 

Jaroslav: Parkour učí děti všestrannosti, rozvíjí obě mozkové hemisféry. Získají koordinaci, obratnost – v jednom okamžiku opouštějí překážku a už jdou na druhou. Trénujeme koordinaci oko – noha, oko-ruka a podobně. Z pohledu všestrannosti je toho opravdu hodně, co parkour učí. Nezaměřuje se tolik na okamžitou rychlost, tu proto trénujeme zvlášť. Chodíme také na atletické stadiony, budujeme reflexy, reakční rychlost… Někdy musejí děti rychle reagovat při startu ne na tlesknutí, ale třeba na barvy. Nebo musejí reagovat na správnou odpověď na jednoduchou otázku například ze zeměpisu…

Jan: …a samozřejmě jim nabízíme nesprávné odpovědi (smích). Musejí zapojit mozek. Pochopitelně se jedná o znalosti, které jsou na jejich úrovni vzdělání, ale takhle se učí soustředění a dobré reakci. 

Sportovní parkour má hodně prvků z gymnastiky, která už má za léta své existence propracovanou metodiku, jak rozvíjet koordinaci, při které se právě zapojují obě mozkové hemisféry. Když s dětmi takto pracujeme, tak za půl roku vidíme obrovský pokrok.

Cílem parkouru je rozvíjet účinný pohyb. Jak se děti mění, když trénují? 

Jan: Když sem děti chodí delší dobu a máte je před očima, tak ty změny vidíte. Vidíte kluky, kteří byli na začátku neohrabaní, pak začnou rychle růst, což je pro koordinaci těžká doba, najednou se jim zvětší chodidla, začnou zakopávat sami o sebe…  A parkour s tímhle pomáhá, vidíte, jak se učí ovládat svoje tělo, pohyb… To je spojené i se sebedůvěrou, najednou vnímáte větší sebejistotu, dítě si víc věří.

Jak jde parkour děvčatům, je to pro ně dobrý sport? 

Jaroslav: Máme v týmu asi 15-20 % děvčat. A jsou dobrá. Baví je překonávat kluky ve výkonnosti a občas jim to pořádně natřou.  Mužskou sílu a rychlost doženou právě v obratnosti a koordinaci. (Poznámka – stříbrnou medaili na World Urban Games získala pro Česko Adéla Merková.)

Jan Horák, manažer klubu: absolvoval kurzy akreditované MŠMT, a to v oblasti fitness, TRX. Je držitelem izraelského osvědčení instruktora Krav Magy a licence Kids assistant, kterou zastřešuje izraelské ministerstvo školství. Do roku 2016 amatérsky boxoval a je členem filmového kaskadérského týmu Flott Cascaders.  U filmu získal angažmá v Polsku, Slovensku, Rusku a Francii.

Jaroslav Chum, instruktor parkouru, gymnastiky, atletiky, fitness, lyžování a vodní turistiky:

Je absolventem FTVS a kurzů akreditovaných MŠMT, parkouru se věnuje od dětství a v posledních letech trénuje děti v různých sportovních disciplínách. Kombinuje především parkour společně se streetworkoutem a fitness. Může se chlubit 3 místem v Ninja Faktoru.

Nadšenci z Parkour Ládví se původně v roce 2017 spojili proto, aby postavili hřiště, ze kterého nebude nikdo vyhánět děti úderem 19.30 nebo vypršením zaplacené tréninkové hodiny. Dnes už mají několik stovek registrovaných účastníků kurzů a v areálu Beachclubu na Ládví budují ekologické a recyklovatelné hřiště. 

Parkour je disciplína, která učí, jak se v každé situaci (hlavně pak v kritické) umět pohybovat klidně a sebejistě, zaměřuje se na trénink účinných pohybů a na rozvoj těla a mysli. Tento takzvaný urban sport, který vznikl ve Francii, má spoustu příznivců i v Česku. Máme tu nejen příznivce, ale i šampióny – z loňských světových her (World Urban Games) přivezli zlato a stříbro. Parkour má dokonce šanci ukázat se na Olympiádě. 

Podle zakladatele parkouru, Francouze Davida Bella, je fyzická část parkouru založená na překonávání překážek, které se v cestě vyskytnou, jako kdyby šlo o stav ohrožení. Při střetu s útočníkem může člověk mluvit, bojovat, nebo utíkat. Bojová umění připravují na útok. Parkour je formou tréninku pro efektivní útěk. 

Důležitou charakteristikou parkouru je účinnost. Parkourista (nebo také traceur) se nesnaží pohybovat jen co nejrychleji, ale také s co nejmenší spotřebou energie a tou nejpřímější možnou cestou. A protože neoficiálním parkourovým mottem je être et durer, (být a zůstat, být a vydržet), efektivita zahrnuje také předcházení zraněním. (Zdroj Wikipedie).

Marie Petrovová

Matematická a přírodovědná gramotnost spolu úzce souvisejí

Nejen to vyplývá ze zprávy České školní inspekce, která mapuje kvalitu vzdělávání v ČR a porovnává jednotlivé kraje. Nízká čtenářská gramotnost má za důsledek, že absolventi škol nejsou schopni vyhledávat a analyzovat informace nejen z knih, ale ani z médií, málo se orientují v současném dění a nejsou schopni získané informace vyhodnotit a využít v osobním životě.

Program pro mezinárodní hodnocení žáků PISA (The Programme for International Student Assessment) je mezinárodní šetření realizované Organizací pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (Organisation for Economic Cooperation and Development, OECD). V současnosti je šetření PISA považováno za největší a nejdůležitější šetření měřící výsledky vzdělávání na mezinárodní úrovni.

Podrobnou zprávu ČŠI, která nabízí analýzu vybraných faktorů ovlivňujících vzdělávání v jednotlivých krajích České republiky najdete zde.

Rozkládací geometrické barevné tvary

zdroj: Tereza Veselá photo

Další pomůckou, kterou bychom vám rádi představili, je Rozkládací set šesti dutých geometrických tvarů. Je praktickou pomůckou do hodin matematiky ve chvíli, kdy s žáky probíráte geometrii. Jednoduše si tvary zapamatují a už se jim nebudou plést. Pomohou navíc také při vysvětlení a pro pochopení toho, co to vůbec je objem nebo obsah a jak se tyto veličiny vypočítají. Jednotlivé tvary lze totiž otevřít a například nalitím vody či nasypáním písku názorně ukázat, co znamená objem. Majít také vnitřní část, která představuje jejich geometrickou síť. Jejím rozložením žáci lépe pochopí, jak a proč se geometrická veličina počítá. Obsah balení: Sada 12ti kusů geometrických tvarů, které lze jednoduše rozložit na geometrickou síť. Doporučené 2 sady pro třídu.

Rozkládací geometrické barevné tvary můžete objednávat zde:

zdroj: Tereza Veselá photo

Výhra v soutěži Učitelský fuck-up

Chyby jsou důležité a i díky nim se rozvíjíme a posouváme dál. Nebojte se vystoupit z řady a podělit se s námi o vás učitelský přešlap. Pomůžete ostatním učitelům a navíc můžete vyhrát skvělou pomůcku pro vaši třídu – Rozkládací torzo lidského těla. Budeme rádi, když nám svůj přeslap nasdílíte na redakce@gramotni.cz.

Zdroj: Tereza Veselá photo

Martin Smrž: O financích začněte diskutovat s dětmi co nejmladšími

Finanční negramotnost zavedla spoustu našich spoluobčanů do exekučních pastí. Oběťmi této negramotnosti jsou také děti. Negramotní rodiče nemohou svým dětem předat finanční vzdělání. Chceme, aby se děti naučily hospodařit, i když to jejich rodiče třeba neumějí. Přečtěte si, co si o finanční gramotnosti myslí námi oslovení učitelé a třeba i lidé z komerční sféry, a jak by ji učili oni.

Co považuje za nejdůležitější a co by se snažil děti naučit tak, aby byly finančně gramotné nám sdělil Martin Smrž, výkonný ředitel Junior Achievement o. p. s.  

„Finanční gramotnost se může jevit jako sofistikovaná výuka, která patří do škol. Částečně to může být pravda, pokud se jedná o propojení například s podnikavostí, ale ve většině případů je důležité začít diskutovat s dětmi co nejmladšími. Nabízí se už v předškolním věku vysvětlovat co jsou jejich přání a co nezbytné výdaje rodiny a kolik co která věc stojí. Tyto diskuze připraví děti na vnímání hodnoty peněz od mala a postupně se jen budou prohlubovat.  Zároveň diskuze o běžných věcech, které děti  znají, je velmi důležitá, při výuce finanční gramotnosti. Důvodem je samozřejmě to, že dítě si je schopno k diskutované záležitosti najít svůj vztah a porozumět principům finanční gramotnosti na základě těchto jednoduchých činností, které potkává i ve svém životě“.

Foto: www.kidtownedu.cz

Také doporučuji několik tipů, jak s dětmi o financích mluvit.

1. Zjistěte, co o financích dítě ví, a jestli je něco, na co se chce zeptat

2. Vysvětlete mu základní pojmy jako je rozdíl mezi přáním a potřebou, pojem práce a odměny za vykonanou práci, uspokojování potřeb a plnění si přání a v neposlední řadě funkci spoření.

3. Dále dětem vysvětlete pojem přidané hodnoty v práci, kde zaměstnanci vytváří přidanou hodnotu pro zaměstnavatele, který pak dodává přidanou hodnotu pro svého zákazníka, nebo v podnikání kde podnikatel dodává přidanou hodnotu pro svého zákazníka.

4. Nechte dítě vysvětlit tyto pojmy vlastními slovy a zjistěte, jestli v něm nevyvolávají nějaký strach či obavu a jak tyto pojmy chápe.

5. Doplňujte další fakta a ukázky fungování rozpočtu domácnosti, případně rozpočtu jeho zálib (bavte se třeba o tom, jak nákladné je hrát fotbal či se učit hrát na kytaru, pozn. redakce)

6. Podívejte se na stránky www.jaczech.org a stáhněte si některé praktické příklady na výuku finanční gramotnosti.

V matematice nepotřebujete moře faktografie

V první části (minulý týden) jsme si s Prof. Milanem Hejným, autorem Hejného metody, povídali o tom, jak vlastně metoda vznikla. A také o rozdílu mezi memorováním a zkušeností. Tedy o tom, v čem se metoda liší od klasické výuky a proč ji nemusí každý učitel zvládnout. Metoda je ale především o dětech samotných. Těm mohou v řešení úloh pomáhat různé metodické pomůcky, ale také hračky. Právě jednoduchou hrou si látku přirozeně zažijí a vlastně vůbec neví, že se právě naučili kombinatorice, geometrii nebo že vytvořili matematický jazyk.

IMG_0879
zdroj: Kidtownedu.cz, zobrazený produkt Dřevěné minikostkoviště – www.kidtownedu.cz

Lze metodu využít i v jiných předmětech?

Je to univerzální věc A oni to i do různých předmětů chtějí dávat. Mí dva kolegové z Bratislavy pracují na tom, aby to dostali do výuky IT. Někdo dělá pokusy to dostat i do výuky angličtiny. Tam jsem trochu skeptický. Ale matematika je výhodná tím, že faktografie je malinká a myšlenková struktura nad tím je obrovská. Když chcete dělat třeba kytičky, potřebujete moře faktografie, člověk jaksi není autonomní. On musí být podřízen. Typická je výuka medicíny. Musíte se naučit anatomii a anatomie, to je telefonní seznam zpaměti. Já bych v životě medicínu neudělal. No a logika přichází až později. Výborní lékaři neskončili u té faktografie a snažili se porozumět lidskému tělu přes ty znalosti, které mají. Proto jsou tak vynikající. Východní lékařství, př. akupunktura, je na tomto založeno, porozumět lidskému tělu. Já nejsem povolaný v tomto říkat, co je dobře a co špatně, ale základní teze “chci-li léčit, musím rozumět“ se mi jeví jako správná. 

Škola hrou

Využívají se v Hejného metodě nějaké pomůcky, hračky?

Povím vám svůj příběh z války. Když jsme byli v horách. Mojí sestře byly tři. A moje babička jí z vařečky udělala panenku. Na tu vařečku namalovala oči a tak, dělaly to společně. Má sestřička jí vyrobila různé šaty. Když jsme se pak vrátili a bydleli v Praze, tato hračka byla stále její nejmilejší. A holce už bylo čtrnáct. Hračka, na které se dítě připodílí, a která vzniká ve velice příjemném klimatu, je ta nejmilejší hračka.

Jak můžou ve výuce pomoci pěnové krychle nebo spojovatelné kostky

Třídě se dá úloha. Například budeme stavět město. A každá budova musí být jiná. Kolik budov to město bude mít? Když děcka vezmou dvě kostky, tak to město bude mít dvě budovy, ne víc. Buď jsou ty kostky na sobě nebo vedle sebe. Toto je dvou kostičkové město. Ale když chci udělat tří kostičkové město, tak mohu udělat více variant, různě to přikládat. Tedy mohu kostičky přikládat různě pouze v prvním podlaží, anebo naopak začnu přikládat druhé podlaží. Takže tří kostičkové město má čtyři budovy. Co se to děcko vlastně učí? Učí se kombinatorice. Učí se samozřejmě geometrii, protože to jsou geometrické objekty. Ale učí se i kombinatorice.

No a teď budu dělat čtyř kostičkové město a to už bude hodně různých staveb. A vím, že jsem na žádné nezapomněl? Jak to vlastně budu zjišťovat? Franto, ukaž, co máš ty? Oni si to porovnávají – kolik máš ty budov, já sedm, ty osm, ukaž, vždyť tyhle dvě máš stejný. 

IMG_1483

A co pěti kostičkové město?

To už jich bude třeba dvacet. Jak budu vědět, že se mi tam nic neopakuje a že tam mám všechno? Musíme v tom začít dělat systém. Úlohu řešíme ve skupině. Vedoucí skupiny žádá Tondu, ať zjistí kolik jednopodlažních budov bude mít pěti kostičkové město? Pak žádá Lenku, ať zjistí, kolik bude mít takové město dvoupodlažních budov? A sám pak zjišťuje kolik je tří, čtyř a pěti podlažných budov. Kromě geometrie a kombinatoriky se žáci učí i týmové spolupráci. Úloha je vyřešena, stavby stojí na lavici, ale my všechny stavby musíme nějak zapsat. Jak si to zapíšeme? Tak třeba jednopodlažní se dají dobře zapsat na čtverečkovaném papíru, napadne děti. A jak dvoupodlažní? Také to zakreslíme, ale tady dáme dvě tečky a tady tři. No jo, to je chytrý. A ty děti samy vymyslí jazyk, kterým lze jistý jev popsat. Tuto důležitou schopnost se v  klasické matematice žák nenaučí. Tam se dětem ukáže, že čísla se zapíší takhle, sčítaní takhle. Ale tvorba jazyka, která je  důležitá, se nikde nedělá. A tady to udělali. A já jako učitel jim neřeknu, zapište si to. Já jim jen povím, že zítra budeme pokračovat. Děti také mohou porovnávat, jestli jsou některá města stejná nebo ne. Učitel jim neřekne, že existuje přímá a nepřímá shodnost. To vše budou objevovat samy.  

Probrali jsme kombinatoriku, tvorbu jazyka, po sociální stránce diferenciaci – každé dítě dělá svůj program. A viděli jsme to, čemu se říká rekurze. Tedy mám město ze všech trojic. Z každé trojice udělám vše, co se dá a pak to porovnám s jiným a vyřadím ta, která jsou stejná. To je metoda, která se využívá ve vysoké matematice. A ty děti vše objeví samy přirozeně. 

Lze využít takové kostky i jinak než pro výuku? 

Ano, to je ta druhá strana tvorby úloh. Začal bych tím, že bych kostky dal dětem a jen na ně koukal. A k tomu už potřebujete i vzdělaného matematika, aby z toho, co se od dětí naučí, uměl vytvořit sérii úloh, která by děti bavila. Dnes děláme jednu úlohu a za týden, za dva, budeme dělat další. Ne každou chvíli jinou. A za tři týdny další. A to je rozdíl od klasických učitelů. Ti si stěžují, že s dětmi dělali procenta dva týdny a za pár měsíců to zase neumí. Protože děti to zapomínají. Jde zde o apelování na izolovanou paměť, fakta. Zatímco v naší metodě se to děti neučí jako fakta, ale jako myšlenková schémata. A ta umí  v paměti udržet. 

Píše se, že pro někoho se metoda pro někoho hodí a pro někoho ne. Přijde mi to jako blbost. Jak to vnímáte Vy?

To je úplně pro každého. Takové řeči pochází od lidí, kteří si ty knížky přečtou a děti vůbec nevidí. Nebo od učitelů, kteří začali učebnice používat, ale nebyli schopni se sami disciplinovat. Ukazovali, jak se věci řeší. Jakmile učitel ukáže, jak se co řeší, nezůstává pro žáky prostor k tvořivosti. Metoda ztrácí podstatu.. Není tam pro děti intelektuální strava, chce se po nich, aby opakovali. 

Jak rychle děcko pochopí metodu, pokud se doposud matematiku učilo klasicky?

Velice rychle. Můj nejzajímavější případ je od nás z baráku. Kvintán Míša. Nešla mu matematika a maminka mě poprosila, jestli bych ho nedoučoval. Když Míša přišel, položil jsem mu svou diagnostickou otázku: “Je tu nějaký chlap, se kterým máš společnou jednu a jen jednu babičku. Kdo to pro tebe je?” On chvíli uvažoval a pak řekl, že bratranec. Načež já jsem mu řekl, že to dožene. Ale že si nesmí myslet, že hned, bude to chvíli trvat. A dal jsem naši učebnici pro třetí třídu. Úlohy se mu líbily a  všechny vyřešil. Nazítří přišel, jestli bych mu půjčil učebnici pro 4. ročník. A další den tu pro pátý. Prostě kluk jel nahoru neuvěřitelně. Jeho máma mi řekla, že nevěřila, kolik času tomu byl ochoten věnovat, když před tím byl po deseti minutách úplně grogy. No a on šel postupně ve známkách nahoru, každý půl rok se to zlepšovalo. A pak šel studovat hnojařinu a tam dělal kamarádům matematického experta. Vyložil jim, jak to vlastně je, protože on do toho viděl přes ta schémata. A tento příběh mi moji kolegové matematici vůbec nechtěli věřit. 

Co s děckem, které nemá šanci být ve třídě s Hejného metodou?

Vzpomeňte na moji zkušenost. Já jsem dostával špatné známky, protože jsem neuměl a nechtěl učit matematiku odříkat.  Ale ty úlohy, které mi dával táta, jsem miloval. A to stačilo. Moje rada je koupit naši učebnici. A pak hlavně do toho dětem nemluvit. Když to děcku nepůjde týden, tak nepůjde. Nechá to ležet a bude řešit něco jiného. A má-li kamaráda, co má ve škole Hejného, je velice dobré ho vzít na debaty. A ta debata může spočívat v tom, že mu to ten kamarád vysvětluje. Je to něco jiného, než dospělý, protože ten má pro dítě aureolu autority. Zatímco kamarád ne.